Sedíme s Harrym v nedaleké restauraci na obědě, konečně zase společně, a Harry mi vypráví, co dělali a jak se měl.
„Mám pro tebe takové menší překvapení.“ Uculil se na mě.
„Jaké?“ zeptala jsem se zvědavě.
Harry položil nějakou obálku na stůl, kterou vytáhl ze zadní kapsy svých kalhot.
„Co je to?“ zeptala jsem se.
„Tak se podívej.“ Řekl pobaveně.
Vzala jsem do ruk obálku a opatrně ji otevřela. Cože? Vytáhla jsem dvě letenky. Začala jsem číst.
„Harry. My pojedeme…“ vydechla jsem.
„Jo, pojedeme na Hawai!“ vykřikl radostí.
„Ty seš blázen.“ Pořád jsem se na něho vyjekaně dívala.
„Noták.“ Zašklebil se. „Užijeme si společnou dovolenou.“ Zazubil se na mě.
„Si neuvěřitelný.“ Usmála jsem se na něho. „Děkuji.“ Dodala jsem a přehnula jsem se přes stůl, abych ho mohla políbit.
„Rádo se stalo.“ Usmál se a mrkl na mě.
„Vaše jídlo.“ Přerušil nás vysoký číšník.
„Děkujem.“ Usmála sem se na něho. Úsměv mi opětoval a pak odešel.
S Harrym jsme se pustili do jídla. Bylo to vynikající. Asi mám nově oblíbenou restauraci. A má krásné jméno – NEBESA. Prostě je to restaurace Nebesa.
_ _ _ _
„Harry? A co škola? Přemýšlel si i nad tím?“ zeptala jsem se ho doma. Teda u mě doma.
„Jasný. Už je to zařízené.“ Usmál se. „Jsem prostě nejlepší, no…“ řekl a pak udělal namyšlený face. Zasmála jsem se, ale nevyvracela jsem mu to. Protože pro mě nejlepší je!
„No a jak si to teda zařídil?“ zeptala jsem se ho nakonec, protože mi to nedalo.
„Podal jsem požádání o uvolnění řediteli.“ Řekl a při tom se díval na televizi. „i za tebe.“ Dodal ještě.
„Tyyyjo. Si fakt nejlepší.“ Zazubila jsem se a vtiskla mu pusu na líčko.
„Já vím.“ Jeho ego je větší, než jsem si myslela. Jenom jsem se zasmála a šla dělat do kuchyně večeři.
_ _ _ _
„Harry? Pojď mi prosím pomoc nakrájet maso.“ Uchechtla jsem se.
„Cože? Myslel jsem, že vařit mají holky.“ Neodpustil si uštěpačnou poznámku.
„Nebudeš jinak večeřet.“ Pokrčila jsem rameny. Pak jsem slyšela povzdech a zašustění, což znamenalo, že vstal z gauče. Sedl si ke stolu a začal krájet maso.
„Jo a myslel jsem, že když odlétáme až za 2 týdny, tak bychom se mohli stavit za mámou a Gemmou. Vážně tě chtějí poznat.“ Kývl uznalecky hlavou.
„To zní fajn, ale kdy? Nejsou náhodou na druhé straně polokoule?“ zarazila jsem se.
„No, to je právě to.“ Těkal očima sem a tam. „Mluvil jsem s mámou a ona říkala, že bychom mohli přijet třeba na týden.“ Pokrčil rameny. „ A ještě říkala, že bychom to mohli všechno spojit a mohli bychom jet i s tvou mámou, popřípadě tvým bráchou.“ Poslední větu, nebo spíše dodatek skoro zašeptal.
„Počkat, co?“ zhrozila jsem se. „Víš, jak jsem se zmiňovala o tom, že moje máma je trochu…pošuk?“ zeptala jsem se ho. Jenom kývl. „No, nemyslím, že je to dobrý nápad. Má tak trochu vyhrazený typ kluků, kteří se jí líbí. No, a jak si tetování nejsou na jejím pomyslném seznamu.“ Řekla jsem a podívala se na jeho potetovanou ruku. Trochu se zarazil.
„Takže jakože…kurva.“ Vydal ze sebe a já jsem kývla na jeho reakci. „No, tak můžem první seznámit tvou mámu semnou a podle její reakce se jí zeptat na ten týden strávený s mou mámou.“ Navrhl a mně se na tváři vytvořil obrovský úsměv.
„Ještě, že mám tak dokonalého kluka.“ Povzdechla jsem si radostí. „A hlavně chytrého…“ zasmála jsem se.
„To teda! Co bys beze mě dělala?“ zeptal se a podal mi nakrájené maso, které jsem hodila na pánvičku.
„Popravdě? Asi bych neřešila, jak tě seznámit s mámou.“ Zasmála sem se.
„Nojo nojo, ticho!“ zasmál se a já s ním.
_ _ _ _
Společně jsme se navečeřeli a pak se šli koukat na nějaký film, co běžel v telce. Nevím, jak, ale už se bere jako samozřejmost, že u sebe přespáváme a ani se nedomlouváme. Prostě je to tak nějak samozřejmost. Nevím kdy, nebo jak, ale usnula jsem…
