"Noták vztávej, musíme jet do školy." třepala semnou El.
"Ale nee." zahrabala jsem se pod peřinu a nechtěla vylést.
"Tak fajn, beru si tvé auto." hodila po mě polštáš a pak už jsem slyšela zabouchnutí dveří.
"Faaajn." odpověděla jsem do prázdna a dále spala. "Počkat, co?" vyjekla jsem a posadila se. "Mojeho Roveríka? NIKDY!" rychle jsem vyběhla jen v dlouhém tričku za Eliz.
Když jsem doběhla dolů, akorát zavírala dveře. Rychle jsem je otevřela a volala na El. "Nee Elo! zavezu tě, jen chvíli počkej, ano?" prohrábla jsem si své dlouhé vlasy a povzdechla si. Liza se vítězně usmála a vrítila se domů.
Rychle jsem se šl zkulturnit a nasnídat.
"Jak moc máme času?" zeptala jsem se ji, když jsme seděli u stolu.
"Asi ještě 10 minut." pokrčila ramena.
"Tak proč si chtěla vyjet tak brzo?" zamračila jsem se na ni a kousla si do toastu.
"Protože jinak bych tě z postele nedostala." pozvedla obočí.
"Tak fajn, tak fajn." mávla jsem rukou. "Jedem." rychle jsem popadla svou tašku a klíče od auta.
"Starbuck?" zeptala jsem se.
"No že váháš." zasmála sem se s ní a vyjely jsme.
_ _ _ _
"Zase pozdě." zakroutila hlavou učitelka, když jsem vešla do třídy.
"Pardon." zadržovala jsem smích.
"A to ani nemáte důvod. Pan Styles je pryč, ne?" neodpustila si jedovatou poznámku.
"No právě." zazubila jsem se na ni a posadila se.
"No, tak dobře. Pojď k tabuli." podala mi křídu. "A vypočítej tenhle příklad."
Vzala jsem si od ní teda křídu a příklad bravůrně vypočítala.
"Sedni si. A ještě jednou příjdeš pozdě, neomluvím ti to." sykla mezi zuby a třískla s třídnicí.
_ _ _ _
"Harry? Jak se má Gemma?" zeptala jsem se Harryho, když mi volal.
"Má se dobře, díky." z jeho tónu jsem slyšela, že se usmál. " A jak se máš ty? Co škola?"
"Ve škole je bez tebe nuda." zabrečela jsem do telefonu.
"Přesně to jsem chtěl slyšet." zasmál se a já s ním.
Takhle jsme si povídali asi ještě hodinu. Pak musel jít, takže jsme se rozloučili a hovor ukončili.
_ _ _ _
Pohled Harryho:
"Mami ne, já to udělám." řekl jsem mámě a šel jsem ji pomoc s těžkými krabicemi. Stěhujou se totiž do Ameriky. Budou ještě dál, než doposud. Super. Je to kvůli Gemmě. Jde na vysokou, takže nebude mít čas na práci, tudíž nebude mít na byt, na jídlo, na nic. A od mámy peníze nechce. Takže se rozhodli, že pojedou s ní.
"Díky zlatíčko." usmála se na mě mamka a pohladila mě po tváři.
Jenom jsem kývl a usmál se na ni. Budou mi chybět, obě. Ale snad za nima budu jezdit, nebo ony zamnou. Třeba i s Cass.
"Jo a mami? Mám v plánu za tebou co nejdříve přiletět." mrkl jsem na ni. "A ne sám." dodal jsem potišeji.
"Ty sis někoho našel?" vyjekla mamka a přiběhla ke mě.
"No, vlastně jo." usmál jsem se na pomyšlení na Cass.
"Co jsem to zaslechla?" přispěchala k nám i Gemma. "Harry, ty sis někoho konečně našel? A není to jedna z tvých no, jak bych to řekla...holek na hraní?" pozvedla jedno obočí Gemm.
"Gemmo!" okřikla jí máma a já se zasmál.
"To rozhodně není." zakýval jsem hlavou na znak nesouhlasu.
"Tak to nám ji musíš co nejrychleji představit." řekla natěšeně mamka.
"Jasný, jasný." zvedl jsem ruce v obranu a pak se zasmál.
"Můj malý klouček už není malý." povzdechla si máma.
"Mami." taky jsem povzdechl. "Vždycky budu tvůj malý kluk, hm." usmál jsem se na ni a ona pak na mě.
"Já vím." dala mi pusu na líčko a odešla.
Já jsem všechny krabice naskládal do auta a zaplatil poslíkovi, aby to zavezl tak, kam má.
_ _ _ _
"Takže....jak vypadá? Jak je stará? Co studuje? ...." asi dalším milion otázek jsem poslouchal, když jsem si sedl k nim ke stolu. Ach Bože...tohle bude dlouhý večer.
