Dívčí války [DOKONČENO]

Hlava

°Marinette°

S Adrienem jsem pořád stála na chodbě a pozorovala ho, tak jak to dělal i on.
„To je pravda..." Řekne jen.
„Je mi jedno, že jí nemáš rád, to je čistě tvoje věc, ale hlavně jí to neříkej do očí. Ona tě totiž-..." Přeruší mě.
„Ne, že bych jí neměl rád, ale ty mi vůbec nepřipadáš jako holka, co by se s ní bavila. Chloé měla vždycky problém se bavit s někým, kdo je pod její úroveň, a to byli vlastně všichni... Asi bych ti měl spíš poděkovat." Usmál se na mě.
„A tobě se Chloé líbí, nebo proč se o ní tak zajímáš?" Tahle otázka ve mě dřímala od té doby, co se zmínil o Chloé, jenže on se zasmál.
„Ne, to doopravdy ne. Jsme přátelé už od dětství a dlouhou dobu jsme se neviděli, to je celé." Najednou omylem drcnul do mojí ruky a okamžitě se začervenal. Musela jsem se zasmát, zřejmě je velký stydlín.
„To se takhle vždycky červenáš, když někomu žduchneš do ruky?" Už se zase jen usmívám.
„C-Co?! To ne..." Nadzvihnu obočí a dívám se na něho, jako na nějakého vraha. „Nedívej se na mě tak!" Zasměju se, ale nechám toho.
„No... Tak tady máš svoje záchody, trefíš do třídy?" Adrien kývne a už jde na záchod. Vracím se do třídy, když v tom uvidím toho nového kluka, jak tam žduchá do nějakého jiného kluka. Okamžitě se k nim rozběhnu.
„Co si o sobě myslíš, ty skrčku?!?" Řekne ten nový, pokud vím tak Kim, a napřahuje se rukou.
„Nech toho!!" Postavím se před toho kluka a on se ke mě mírně přitulí. Zřejmě má opravdu strach.
„Pojď sem, ty srabe." Kim se ho snaží udeřit, ale přeze mě mu to moc nejde. „Běž pryč!!" Křikne na mě.
„Dokud ho nepustíš, nikam nejdu!" Kim vypadá dost naštvaně. „Uteč!!!" Kluk se lekne a je v prachu. Kim za ním chce běžet, ale zastavím ho.
„Co ti tak špatného udělal, že se ho tady před celou školou snažíš zmlátit?!" Držím ho tak, aby nikam nešel, jenomže má samozřejmě větší sílu.
„To není vůbec tvoje věc. Švihne mě na zem a utíká pryč. Chci se zvednout, jenomže se mi nějak točí hlava.
„Marinette!!!" Uslyším, ale už pomalu zavírám oči.

„To musela bejt velká šupa. Takovejhle vobvaz jsem fakt už dlúho nikomu nedávala. Hlavně, ať se s tím nekúpe, to by mi musela kúpit nový." Ošetřovatelka s nářečím všech druhů mi obmotávala hlavu.
„Nebojte se, dohlídnu na to." Řekne Adrien a dívá se na mě.
„Tak utěkaj, dcérečko. Aj ty, ogare." Oba dva kývneme. Zavřeme dveře od ošetřovny a radši jdeme do třídy.
„Doopravdy ti nic není? Nechceš jít domů?" Adrien mi podpírá ruku, jakobych byla nějaká nemohoucí.
„Jsem v pohodě, vlastně mě nic nebolí. Navíc, už je to jen pár hodin, to přece zvládnu, ne?" Usměju se, ikdyž mi moc do smíchu není. Popravdě to docela dost bolí...
„Jsem moc rád, že jsi v pořádku." Adrien mě obejme, jenže to celé pozoruje celá naše třída, jelikož v místě, kde právě stojíme, jde perfektně vidět na nás dva.
„Nic mi není." Řeknu a odtáhnu se od něj. Vejdeme do třídy a všichni mi začnou tleskat, dokonce i učitelka. Pak se však posadíme a všichni se zase věnují sobě.
„Marinette, vypadáš hrozně." Řekne Chloé a obejme mě. Najednou mi z hlavy sundává obvaz, což se mi teda značně nelíbí, ale je pravda, že mi doopravdy moc nesluší. Urovnám si vlasy a překvapivě začne zvonit. Všichni si začnou povídat, takže přesně to samé dělám i já. Pak však uvidím toho Kima, jak jde do ředitelny. Okamžitě zanechávám konverzace a jdu za ním.
„Můžu se tě na něco zeptat?" Zaklepu mu na rameno. Otočí se ke mě a dívá se na mě jako na zjevení.
„Asi jo..." Je trochu nervózní.
„Co ti ten kluk udělal?" Kim sklopí hlavu, ale já mu jí zdvihnu a dívám se na něj. „Pomůžu ti, nemusíš se bát mi to říct." Usměju se a on se uklidní.
„Řekl mi, že jsem šmejd, to je celé. Prostě mě to naštvalo, mám slabé nervy." Plácne se do obličeje.
„Pomůžu ti zvládat nervy, když slíbíš, že už nikomu neublížíš, platí?"

Ahojte!
Rozhodla jsem se, že kapitoly budu vydávat po třech dnech, tak snad vám to nevadí 😊

🐱Nell🐞