Dívčí války [DOKONČENO]

Nabídka

°Marinette°

Chodila jsem po pokoji sem a tam, pořád jen přemýšlela nad jeho nechutnými slovy, ale taky jsem přemýšlela, jestli nabídku nepřijmout. Věděla jsem, že k němu nic necítím, ale v posledních dnech jsem překvapivě k němu cítila větší náklonnost...
Najednou mi zapípal mobil se zprávou od Adriena: Pokud chceš mou nabídku přijmout, dneska mám volný dům
Dívala jsem se na svůj mobil, stále čítajíc tuhle zprávu. Co mám dělat?

Došla jsem k jeho domu. Nevěděla jsem, co mám udělat, a tak jsem tam jenom stála a dívala se na bránu. Najednou se otevřela. Vešla jsem dovnitř a ve dveřích uviděla Adriena. Chtěl něco říct, ale nepustila jsem ho ke slovu.
„Tohle neznamená, že tvou nabídku přijímám." Šla jsem dál do domu. Byl krásný...
„A co to tedy znamená?" Popošel blíž ke mně.
„Že se stále ještě rozmýšlím." Adrien mě zavedl do svého pokoje. Ani jsem se nedivila, že byl tak obří.
„Hned budu zpátky." Kamsi odešel a nechal mě ve svém pokoji samotnou. Konečně čas na přemýšlení...
„Udělám to, ale jen pod podmínkou, že pokud dohodu porušíš, už nikdy mě nekontaktuješ a nepřiblížíš se ke mně!" Řeknu hned, co do pokoje příjde.
„Dobře."

°Po týdnů°

Měla jsem pravdu. Nic to se mnou neudělalo, a taky jsem za to byla ráda. Holky se uklidnili a po tom, co se stalo se vlastně uklidnili všechny holky. Mezi sebou si řekli, jak se Adrien zachoval a od té doby se všechno dalo do normálu.
„Marinette, pojď nám vypočítat tuhle kvadrantickou rovnici." Učitelka mě vyrušila z myšlenek. Šla jsem k tabuli a dívala se na ten příklad. Vůbec jsem tuhle látku neuměla a tak jsem tam jen stála a nic nedělala.
„Použij diskriminant." Ozvalo se z lavic a já hned poznala hlas. Adrien. Díky jeho poradě už jsem hravě zvládla rovnici a tak si mohla i sednout.
„Díky." Šeptla jsem, když se učitelka nedívala. Jen se usmál a otočil se zpátky na tabuli.

„Tak, naše poslední akce nebyla nic moc, tak jsem se rozhodla uspořádat naší vlastní tenhle víkend u nás doma! Rodiče nebudou doma a vím na 100%, že se ani nevrátí! A dokonce vím, že přijde každý, co v Paříži něco znamená, takže budeme očekávat spoustu hostů!" Lila nám řekla plán na víkend. No super, jeden den bude párty a celý víkend uklízení...
„Jo, tak strašně se těším!!" Vykřikla Alya a i s čerstvě nalakovanýma nehtama se vrhla do Liliného náruči.
„Já taky. Konečně nějaká pořádná kalba. A navíc u druhé nejbohatší holky tady!" Nevím proč Chloé zmínila Lilinino bohatství, ale to je jedno. Teď se čekalo na mojí odpověď.
„No když do toho jdete všechny..." Z mojí odpovědi nebyli moc nadšené, ale neřešili to a dál se bavili o té oslavě. Najednou mi přišla zpráva od koho jiného než od Adriena: Ahoj, jak se máš?
„Kdo ti píše, Marinette?" Ty tři se seběhnou k mému telefonu jako supi.
„Ty si píšeš s Adrienem?" Hned poznám, že Chloé uvnitř sebe právě vybuchla.
„Jo, jsme přece kamarádi." No lepší výmluvu jsem si nemohla vymyslet.
„Tak ho aspoň pozvi na tu párty, bude sranda." Cože? Ona ho tam chce pozvat?!
„Nemyslím si, že-..." Okamžitě mě přeruší.
„Ale já ano. Přeci jen je to láska mého života, musíme se omnohem více sblížit, no ne?" Všechny jsme na ní koukali, ale ani jedna z nás jsme neměli dost kuráže něco říct. Odepsala jsem mu: Dobře, co ty? Chloé tě zve na párty tento víkend u Lili, přijdeš?
Netrvalo to ani minutu a už odepsal: Jasně, těším se :*
„Díky Marinette, podporuješ náš budoucí vztah s Adrienem."

Šla jsem domů a přemýšlela, ostatně co jiného, že jo? Doopravdy Chloé miluje Adriena? Proč ho hned chtěla pozvat, když zjistila, že si se mnou píše? Miluje mě vůbec ještě Adrien? A to hlavní... Miluju já jeho?