Dívčí války [DOKONČENO]

Rybička

°Marinette°

Chvíli jsem mluvila já, chvíli zase on, ale nejdůležitější bylo, že jsme se smáli úplně všemu. Všechno bylo skvělé, jenomže hodina se s hodinou sešla a už byl čas jít domů. Procházeli jsme se po noční Paříži. Adrien si mě ověsil na svoje rámně a při cestě mi stále hladil ruku. Skoro bych i zapomněla, že ho moje nejlepší kamarádka miluje...
„Ani jsem ti neřekl, jak moc krásná jsi." Políbí mi ruku u vchodových dveří do našeho baráku.
„Děkuji." Odpovím mu a už se chystám jít domů.
„Marinette, ještě počkej." Zastavím se.
„Copak?" Zasměje se a poškrábe se na zátylku.
„Stále ještě nevíš, jak jsem mohl vědět, co si objednáš za jídlo." Málem bych na to zapomněla. Adrien se naklonil k mému uchu a začal šeptat. „Když někoho miluješ, víš o něm všechno. A to je přesně to, co k tobě cítím, Mari. Miluju tě." Políbí mě na líčko, ještě se na mě krátce podívá a odejde...

Seděla jsem na posteli a jen se dívala do zdi. Nevím, jestli jsem byla šťastná nebo smutná. Nikdo mi nikdy osobně neřekl, že mě miluje. Jenomže ten fakt, že ten, kdo mě miluje je Adrien mi moc nepomáhá. Chtěla bych to tak moc říct svým kamarádkám, ale můžu já? Milují ho, nějakým tím zvláštním způsobem... Horší však je, že ho milují povrchově. Neznají ho. Já už ano.
„Marinette, máš tu hosta." Křikne mamka z obýváku. S nadějí, že je to on, se natěšená vrhám ze schodů.
„Ahoj, Sněhurko." Co ten tady chce?
„Šest hodin bylo už před čtyřma hodinama." Už bych mu zabouchla, ale on se nedal.
„Umřela mi rybička, nemohl jsem přijít. Můžeš mi to odpustit?" Nechtěla jsem, vůbec, ale Kim vypadal, že smrt toho akvarijního tvora ho zasáhla.
„J-Jasně." Usměje se a popadne mě do objetí.
„Tak zítra na stejném místě ve stejný čas." Zamává mi a odchází.
„Nedoprovázel tě dneska nějaký kluk?" Zeptá se mamka, když zavřu dveře a beru si pití z ledničky.
„To byl jen kamarád." Odpovím rychle.
„A který byl jen kamarád?" Hned jsem chtěla říct Adrien, jenže jsem si tím už nebyla jistá.
„To právě nevím."

„Jaké bylo včerejší rande, Marinette?" Vychrlý hned holky, když nasednu do limuzíny.
„Nepřišel." Obejmou mě a klasicky ho začnou pomlouvat.
„Co si to jako dovoluje?! Nejdřív tě ošálí svým vzhledem a pak ani nepřijde?!?!" Pohodila jsem rukama.
„Říkal, že mu umřela rybička, takže mě pozval dneska znova." Holky měly stejný výraz, jako já včera.
„Ach tak..." Radši se k tomu nevyjadřovali. Byla to blbá výmluva, ale jestli to byla pravda a on je doopravdy tak moc citlivý, nemůžu se na něj přece zlobit...
Za chvíli se zastavila limuzína a my vystoupily. Celá škola se na nás opět jen tiše a závistivě dívala, jako vždy. Najednou však všechy pohledy dopadly na limuzínu, co přijela po té naší. Adrien. Vystoupil a celý zářil, ale přes celou tu kupu lidí se díval jen na mě. Nemohla jsem si pomoct se na něj nedívat. Procházel mezi těmi lidmi až došel ke mě.
„Ahoj." Usmál se a já taky.
„A-..." Přeruší mě okamžitě Chloé.
„Ahoj Adrienku, teď jsme kompletní, takže můžeme jít." Chytne ho za ruku, což udělá i Lila s Alyou. Jdou tak rychle, že je vůbec nestíhám... Jdu si pro věci do skříňky, ale jak jí zavřu, dostanu infarkt.
„Co si dneska to rande zopakovat?" Málem bych mu dala facku, jenomže jen jeden pohled do jeho očí ze mě udělal sochu.
„Dneska to nejde, promiň." Jdu pomalu do třídy.
„A to jako proč?" Adrien cupitá za mnou.
„Mám rande s někým jiným." Adrien se zděšeně zastaví.
„Neříkej mi, že s Kimem." Možná jsem mu o tom neměla říkat.
„Umřela mu rybička, proto nepřišel. Pletl ses." Podívám se na jeho smutnou tvář, jenže z ní se během chvilky stane naštvaná tvář.
„Jenom si s tebou hraje. To já jsem ten, kdo tě tu miluje!"

Ahojte!
Nějakým nedopatřením se mi vymazala kapitola "párty" a tím se ani nevydala, takže se moc omlouvám 😂
No a když už jsme u omlouvání, zase jsem nevydávala tak, jak jsem slíbila, takže se ještě jednou omlouvám 😂💓

🐱Nell🐞