Dívčí války [DOKONČENO]

Sázka

°Marinette°

Chystala jsem se na rande snad 3 hodiny. Bylo to první po dlouhé době, a hlavně to bylo snad první, na které jsem se doopravdy těšila. Bylo už 17:30, a já se rozhodla jít, ikdyž prakticky u Notre Damme bydlím. Byla jsem nervózní čím dál tím víc a víc každým krokem, který jsem udělala. Stále jsem se dívala na hodiny a čekala a čekala. Bylo už skoro šest, jenže on se stále neukazoval. Najednou jsem spozorovala, jak se nedaleko ode mě chystá nějaké focení. Jelikož jsem se chtěla trochu odreagovat, pozorovala jsem bedlivě, co se tam děje.
„Přišla si se podívat na mé focení?" Uslyším za sebou a otočím se. Ach jo, jenom Adrien.
„Ne, čekám tady na Kima." Odpovím mu a podívám se na hodiny. 18:02...
„Další terapie vzteku? To zase někoho zmlátil?" Nechápala jsem, proč dělal, že nic neví. Moc dobře jsem viděla, jak nás zase odposlouchával.
„Tak za prvé, on toho kluka nezmlátil, za druhé už žádnou terapii nepotřebuje a za třetí si moc dobře slyšel, že já a Kim máme rande." Zkřížím si ruce na prsou a pozoruju jeho reakci.
„Nemyslíš si, že je to trochu divné? První den to byl šikanátor a druhý zase romantik? Myslím, že tě jenom využívá, aby si ve škole vybil svoje místo... Vsadím se, že sem ani nepřijde. Řekne jen všem ve škole, že máte rande a že to vypadá nadějně. No a za týden příjde a začne tě pomlouvat." Zasměju se. Všichni nejsou jak z amerických filmů pro teenagery...
„Nějaké další moudro?" Dávám mu najevo, že mě jeho názor nezajímá.
„Nevěříš mi? Dobře, tak se vsadíme. Pokud do půl hodiny příjde, nechám tě napokoji a budu s tebou mluvit jen když budeš chtít, ale pokud nepříjde, půjdeš se mnou na rande, které si měla domluvené s Kimem. Platí?" Nerada se vsázím, ale přijala jsem.
„Platí." Měla jsem velkou naději, že vyhraju. Vím, že se ukáže...

Uběhlo půl hodiny od naší sázky a já nemohla být víc než zklamaná. Myslela jsem, že se mu líbím...
„Jdeme?" Adrien se objeví za mnou s pugetem růží a oblekem. Neměla jsem slov. Vypadal úžasně.
„Nečekala jsem, že se neukáže. Možná tahle láska na první pohled má špatný radar..." Podal mi kytku a nabídnul mi své rámně.
„Kdyby ses nejdřív podívala na mě, měla by jsi po starostech." Podotkne Adrien a já si povzdechnu.
„Všechny ostatní holky se do tebe zamilovaly hned a ty si stejně vybereš tu, která s tebou nemůže a ani nechce být." Teď zase podotknu já.
„Můžeš mě milovat, jenom zatím nechceš. Ale dneska se všechno změní." Usměje se na mě a já radši mlčím. Ani nevím, co bych mu na to měla říct.

Šli jsme docela dlouho, až jsme dorazili do jedné z nejluxusnějších restaurací se skvělým výhledem na Eifellovku. V restauraci nebyl vůbec nikdo, což mě šokovalo. V těhle restauracích je vždycky plno, rezervace se tu dělají týdnu možná i měsíce dopředu...
„Rezervoval jsem celou restauraci jenom pro nás." Adrien mi zašeptá do ucha a vezme mě za ruku.
„Proč? Jak jsi mohl vědět, že...-" Přeruší mě.
„Kimovi kroky se dali dost lehce předpovídat... Dokonce lépe, než ty tvoje." Zarazila jsem se. Adrien není žádný věštec, tak jak to mohl vědět?
„To jsem tak předvídatelná?" Zarážel mě ten fakt, že si o mě mohl jen tak něco "přečíst". Já přece nejsem tak předvídatelná... Nebo snad jsem?
„Byla jsi zlomená z toho, že se Kim neukázal, nenapsal, no zkrátka se vůbec neozval. Bylo jasné že okamžitě propadneš nabídce nějakému jinému klukovi." Nejraději bych se sbalila a ukázala mu, jak moc nejsem předvídatelná, ale pak jsem se nad tím zamyslela. Je to docela logické. „Zvláštní, teď jsem čekal, že odejdeš." Zasmála jsem se. No... Chtěla jsem to udělat, takže jsem vážně asi dost předvídatelná.
„Dobře pane věštce, co si dám na jídlo?" Poškádlím ho, ale on se nedá a hledá jídlo, co bych si chtěla dát.
„Tenhle salát." Ukáže do meny a já se zasměju. Jak to mohl trefit?!
„Jak si to...-" Zase mě přeruší.
„To je prozatím tajemství."

Děkuju moc za všechny krásné komentáře, moc mě to těší, až to nejde ani vyjádřit slovy 😍💟

🐱Nell🐞