Dívčí války [DOKONČENO]

Láska

°Marinette°

Jen co jsem přišla další den do školy, stala se velká pohroma. Škola byla vzhůru nohama. Všechny holky přemalované, všichni kluci s gelem na hlavě a stejným modelem, jako nosí Adrien a dokonce i pan ředitel Damocles se trochu upravil. Všechny holky měli na sobě něco dost vyzývavého a hlavně žlutého, protože Adrien prý rád žlutou. Rose měla prodloužené vlasy, Alix nalepené nehty, Juleka zase řasy. Každá vypadala jinak, jen nevím, jestli líp nebo hůř. Jedinné, co mi bylo známé bylo proč. Kvůli Adrienovi. Po včerejšku jsem stále musela přemýšlet, co to do něj vjelo. Popravdě, je divný. Krásný, ale divný.
„Jak vypadáme?" Otočím se dozadu a uvidím Chloé s Alyou a Lilou. Všechny jsou namalované ne-li přemalované, všechny jsou oblečené velice vyzývavě a všechny jsou ve žlutém.
„Skvěle, jako vždy." V roji žlutých holek a dvojníků Adriena se společně s holkami dostáváme k šatnám. Najednou spozoruju Adriena, který ve žlutém davu hledá svou skříňku. Když mě taky spozoruje, hned běží za mnou.
„Adrienku!!!!" Už i Chloé si všimne. Okamžitě ho vezme za rámně, což udělá i Lila s Alyou a odcházejí, skříňka neskříňka. Po chvíli se prostor vyplní dvojníkama Adriena a žluté dámy odcházejí. Zřejmě nějaká holka našla Adriena, a všechny ostatní hned běželi za němi.
„Ahoj Sněhurko." Uslyším vedle sebe. Jen tak ze zvědavosti se otočím, protože třeba někdo volá mě, což taky volal. Vedle mě stál Kim, naštěstí v jeho normálním oblečení, za což jsem byla ráda.
„Proč Sněhurko?" Zeptám se.
„Protože Sněhurka ti je strašně podobná a protože si myslím, že je to nejhezčí princezna ze všech." Mrkne na mě. Úplně se začervenám a usměju se.
„To mi lichotí. Děkuji." Ani nevím proč, ale prostě ho políbím na líčko a přitulím se k němu. Je strašně milý a romantický, přesně můj typ.
„To já bych ti měl děkovat." Odtáhne se ode mě a dá mi doopravdy velkou kytici růží.
„Tohle si přece nemusel!" Už zase se červenám a usmívám. Zase mě přepadne můj nápad ho políbit, teď mu však dám pusy dvě.
„Pojď, půjdeme do třídy." Vzal mi můj batoh a hezky ho držel v docela dost velké ruce. Byl tak pozorný... Podvědomě jsem ho chytla za ruku a zřejmě se usmívala jako blázen. Snad při každé sekundě, co jsme se drželi za ruce, jsem ho chtěla dotlačit ke stěně a začít ho líbat, ale udržela jsem se. Horší to však bylo, když mou ruku začal hladit. Bylo to tak nádherné, jenže v tom nejlepším jsme přišli do třídy.
„Díky, že jsi mi vzal batoh." Kim mi ho vrátí a usmívá se na mě se stejně širokým úsměvem, jako já na něj.
„Co kdybychom si někdy někam zašli?" Zeptá se a já začnu někde v sobě pištět.
„Jako rande?" Podívám se na něj podezíravě a on zase na mě.
„Cokoliv, co budeš, chtít." Mrkne na mě a já se začnu rozplývat.
„Moc ráda." Ještě mi podrží dveře, abych mohla vejít. Sednu si do lavice vedle Chloé a stále se musím dívat před sebe. Je tak krásný, tak úžasný, tak dokonalý...
„Co se děje?" Chloé mi mává před obličejem.
„Asi jsem se zamilovala. Asi ho miluju!" Byla jsem tak šťastná.
„Koho?" Chloé byla samozřejmě šťastná se mnou.
„Do Kima. Je tak skvělý.. Přesně můj typ. Rebel, ale vevnitř hodný, romantický jako ve filmech, krásný jako po sto plastických operacích, prostě tak dokonalý!!" Věřím tomu, že o něm budu mluvit celý den a myslet na něj do konce roku nebo do konce života...
„To ti přeju, Marinette." Obejme mě.

Konečně byl konec dne. Jelikož Chloé, Lila a dokonce ani Alya neměli čas, byla jsem sama v parku a poslouchala hudbu. Byla mi trochu zima, protože se zatáhlo slunko, což zřejmě signalizovalo, že bude pršet. Deštník jsem u sebe neměla, vlastně jsem měla jenom svůj deník a mobil.
„Ahoj Marinette."

Ahojte!
Přesunula jsem vydání ze včerejška na dnešek, protože začíná škola, tak jsem si říkala, že to možná někoho potěší 😊
No a jak jste se měli ve škole? Pokud máte náladu, klidně se rozpušte do komentářů 💖

🐱Nell🐞