Dívčí války [DOKONČENO]

Rande

°Marinette°

Celý zbytek víkendu jsem pomáhala mamce a tátovi v pekárně a stále přemýšlela nad Adrienem. Každý den se choval jinak. Někdy strašně, ale někdy tak něžně... Nevěděla jsem, jak si s ním poradit. Všechno, co mi stálo v cestě za štěstím jsem vždycky nějak vyřešila, ale on je moc komplikovaný.
„Zlatíčko?" Mamka mě chytne za rameno a divně se na mě kouká.
„Co se děje?" Podívám se na své oblečení a uvidím, že je celé špinavé od mojí snídani. Asi z toho přemýšlení jsem nekrmila sebe ale své oblečení. „Asi by ses měla jít převléct." Snídani nechám snídani a běžím do pokoje se převléct, když v tom najednou uvidím na posteli krabici a v ní ty fialové šaty, co se mi tak moc líbili v tom obchodě.
„Kurýr je přinesl do pekárny. Od koho jsou?" Máma zvědavě stála na konci mého pokoje.
„Vůbec netuším." Řeknu a ona beze slova odejde. Obléknu si je, když najednou na dně krabice najdu lísteček. „Abys mohla prozářit tenhle den. A." Zaculím se, ale hned si uvědomím, co dělám. Sejdu dolů do kuchyně, když v tom mi zabrní mobil s výzvou od Chloé, že mám sejít dolů. Vezmu si své věci zamávám na rozloučenou rodičům a utíkám za Chloé.
„Marinette se nám chce vyparádit pro Kima." Podotkne Chloé a hned mě obejme.
„Jak jinak bych mu dokázala, že jsem ta pravá?" Zasmějeme se a jedeme pro Lilu a Alyu.

Vysedneme z limuzíny a hned na nás čekají pohledy ostatních. Musím přiznat, že dnes jsem byla hlavním terčem všech zvědavých očí. Najednou přede mnou stál Kim. Hezky se na mě usmál, zamával mi, ale to bylo celé. Jeho reakce mě docela naštvala. Chápu, nejsem středobodem světa, ale myslela jsem, že jeho středobod světa možná ano. Holky mojí smutnou reakci ale vůbec neřeší. Dále pokračují ke skříňkám beze mě.
„Když jsem je kupoval, nemyslel jsem si, že jsou tak nádherné. Ale asi bych se neměl divit, když osoba, co je má právě oblečené, je nejkrásnější v tomhle širém světě. Na té by vypadal jakýkoliv hadr famózně." Právě teď jsem zrovna nechtěla potkat Adriena, aby mě neviděl zklamanou z Kimovi reakce. Měla jsem pocit, jakoby mu to dalo naději, že by se mnou někdy něco mohl mít.
„Děkuji, ale vůbec si je nemusel kupovat. Koupila bych si je sama." Zvláštní poděkování, ale jinak mu prostě nemůžu poděkovat, aby náhodou neměl naději.
„Já vím, ale když jsem ti je koupil, dal jsem ti najevo, že tě poslouchám a starám se o tobe. Ne jako on." Tyhle slova mi přišli vhod. Byla jsem na něj naštvaná a Adrien vůbec nepomáhal mojí situaci.
„Vím, že se o mě staráš a že mě posloucháš. Nemusel si mi to dokazovat." Poplácám ho po rameni a jdu si pro věci do skříňky.
„Ahoj levandulko." Uslyším vedle svojí skříňky. Otočím se a uvidím Kima.
„Ahoj." Neudržím se a zčervenám.
„Vypadá to, že mi chceš naznačit, abychom si dali to naše slíbené rande, viď? Miluju totiž fialovou barvu." Mrkne na mě a já zčervenám snad ještě víc.
„Přesně to jsem chtěla naznačit." Přisouhlasím. Kim zdvihne obočí a začne mi šeptat do ucha.
„Tak se setkáme dnes v šest u Notre Damme, platí?" Odtáhne se ode mě a znova se usměje.
„Platí." Zahledím se mu do očí a on mě taky.
„Budu se moc těšit." Pošle mi vzduchem pusu. Byla jsem v tak milém a příjemném šoku, že jsem si z toho musela i sednout. Rychle jsem si vzala věci ze skříňky a šla do třídy.
„Kde jsi byla, Marinette?!" Chloé vyštěkla hned, jak jsem si sedla na místo.
„Domlouvala jsem si rande s Kimem." Chloé zapištěla a okamžitě to sdělila i těm dvěma vzadu, které začali pištět s ní. Byla jsem tak nadšená, ovšem pak jsem odvrátila zrak od holek a podívala se na Adriena. Zahleděl se na mě na chvíli, a pak znenadání odešel.

Ahojte, moc se omlouvám, že jsem teď nevydávala, ale byla jsem na dovolené, kde byla strašně špatná wifi a ještě se mi rozbil telefon, tak snad chápete. Za to jsem vydala tři kapitoly a další bude zítra 😘😅

🐱Nell🐞