Dívčí války [DOKONČENO]

Pravda

°Marinette°

Ty tři dny do víkendu se táhli tak strašně dlouho, že si snad každou minutu z nich pamatuju. No, naštěstí už je dneska pátek a tedy den té velké párty u Lili. Oblékala jsem se, když v tom mi zacinkal mobil se zprávou od Chloé: Vyzvedneme tě v šest, Adrien jede s náma, tak mu můžeš pomoct se do mě zamilovat ;)
No, Chloénina limuzína není zrovna moc romantické místo, ale fajn teda... Vyšla jsem před náš barák a hned namířila do již nachystané limuzíny.
„Ahojte." Kolektivně jsem pozdravila a sedla si vedle Alyi. Chloé samozřejmě seděla vedle Adriena.
„Tak co, těšíš se, Adrienku?" Chloé se k němu posunula tak, že by si každý člověk řekl, že není ani možné jak tak blízko někdo k někomu může být.
„Jasně. Třeba poznám tu svojí vyvolenou." Nevím proč, ale měla jsem pocit, že moje srdce celé zuřivostí skáče, ale nechala jsem chladnou hlavu.
„No já myslím, že už je tady někde v autě. Možná vedle tebe sedí." Řeknu. Adrien se krátce podívá na Chloé a pak radši mlčí.
„Co kdybychom si někam spolu zašli, Adrienku?" Svojí pusou se dotýkala Adrienovi tváře. Nemohla jsem to vydržet a musela odvrátit svůj pohled někam jinam. A v tom momentě jsem se střetla pohledem s Alyou. Chvíli jsme na sebe koukaly a já hned pochopila, na co myslí. Ona mě odhalila!
Po té trapné jízdě jsme konečně vystoupily a vešly do domu Lili. Párty už byla v plném proudu, takže bylo dost těžké se vůbec pohybovat. Naštěstí jsme Lilu našli poměrně snadno.
„Čaute miláčci." Lila seskočila ze stolu, na kterém před chvílí tancovala a všechny, teda kromě Adriena obdařila pusou. Chvíli jsme si i přes kravál povídaly, když jsem si všimla, že Adrien zmizel. Odešla jsem od holek a šla ho hledat.
„Ahoj zlatíčko." Za mnou uvidím Kima, který se mě snaží políbit, naštěstí ho zastavím.
„Co to děláš?!" Odstoupím od něho, ale on se nenechá odstrčit. Už bychom se políbili, kdyby mě někdo nechytil za ruku a odstrčil mě od něho.
„Nechej nás, Adriene. Ona mě miluje a já jí také. Žádné peníze už od tebe nepříjmu, abych se od ní držel dál!" Šokovaně jsem se dívala na oba dva. O čem to mluví?
„O čem to mluví, Adriene?" Jakobych úplně slyšela, jak hlasitě polyká. Stále jsem se dívala na ty dva a nemohla uvěřit tomu, co jsem z jejich rozhovoru pochopila. Zklamaná a hlavně naštvaná jsem od nich odešla a šla na Lilininu zahradu. Byla obří a já věděla, že pokud mě jeden z nich bude hledat, nenajde mě. Jenomže jsem se pletla...
„Marinette, nech si to prosím vysvětlit... Není to tak-..." Přeruším Adriena.
„A jak to je? Zaplatil si mu, aby mě nechal ten den a ty si mohl zajít se mnou na rande?! Zaplatil si mu, aby to jeho "nápravné rande" dopadlo příšerně?! Já jsem ho měla ráda, byl to první člověk, který se mi kdy líbil, jenomže ty si to všechno pokazil!! Nenávidim tě!" Zase mě na poslední chvíli chytil za ruku a tím zabránil tomu, abych někam odešla.
„Dělal jsem to proto, protože tě miluju, a já vím, že ty miluješ mě. Viděl jsem, jak ses na mě dívala v té limuzíně. Takže jsi porušila naší dohodu." Zakroutila jsem nevěřícně hlavou.
„Jenom lžeš! Řekni pravý důvod, proč si to udělal?!" Tekli mi slzy tak rychle, že jsem je nestihla ani setřít.
„Já ti říkám pravdu. Nikdy jsem se tak necítil a vím moc dobře, že tě miluju." Setřel mi slzy a pohladil mou tvář. A prostě se to jen tak stalo. Políbil mě. Ani jsem nevěděla, kolik emocí ve mně kolovalo, ale nechala jsem jen jednu z nich mě ovládnout, touhu. A byla to dobrá volba.
„Miluju tě, Adriene."