Dívčí války [DOKONČENO]

Nákupy

°Marinette°

„Ahoj Marinette." Otočím se a uvidím smutného Adriena stojícího u lavičky, kde sedím. I přes to, že je lavička prázdná se posadím na její úplný konec, aby se Adrien mohl posadit taky.
„Stalo se ti snad něco?" Adrien se netváří, že by o tom chtěl mluvit, ale překvapivě se rozmluví.
„Strašně moc se mi líbí jedna holka a ona se zamilovala do někoho jiného." Podívala jsem se na něj a hned poznala přesně ten stejný hlad v očích, jaký měl včera, když se mě snažil políbit.
„Odposlouchávat cizí rozhovory se nemá." Nevěděla jsem, jak reagovat. Tohle jsem zažila tolikrát, ale pokaždé mě strašně ranilo toho někoho odmítnout.„ Chtěl jsem jen vědět, co tě tak potěšilo, to je všechno." Přisune se ke mě trošku blíž a dívá se na můj deník. „Proč se ti nelíbím?" Řekne po chvíli.
„Známé se dva dny, vždyť jen vím, jak se jmenuješ!" Podíval se na mě a já na něj. Věděla jsem, že jsem mu tím dala naději, což jsem teda upřímně nechtěla, ale lepší, než abych ho tady hodiny utěšovala. Teda aspoň doufám.
„Jeho znáš stejně dlouho a už ho miluješ. Tak proč ne já?" Zabořil si do mě hlavu.
„Jakoby do mě střelili amorův šíp, když jsem ho viděla." Mlčel. Chvíli si pohrával s mým sakem, chvíli zase jen zavřel oči a poslouchal tlukot mého srdce.
„Do mě střelil taky, jenže já se nevzdám. Budeš má, ikdyž nechceš." Políbí mi ruku a jde pryč. Jen se dívám, kam jde a rozhodnu se, že bych měla jít domů, a to taky udělám.

°O pár dnů později°

Jako každý pátek jsem byla u Chloé a pomáhala jí vybírat outfit na sobotní párty. Lila s Alyou a Chloé seděli na pohovce a dívali se na televizi, zatímco já se hrabala ve skříní a snažila se vyhrabat nějaký hezký kousek pro Chloé.
„Co tyhle šaty, docela se mi líbí." Chloé se otočí, ale zakýváním hlavy hned naznačí, že tyhle nejsou ty pravé.
„Půjdeme nakupovat!!" Navrhne Lila. Lila miluje nakupování... Možná jen kvůli tomu se s ní Chloé spřátelila, jelikož já nakupování zrovna moc nemusím.
„Skvělý nápad! Jdeme děvčata!" Pochopila jsem, že nemám na výběr. Vzala jsem si peněženku a utíkala za nimi. Jen jsme došli do nákupáku, uviděli jsem snad miliardu lidí. Okamžitě jsme zapadli hned do prvního obchodu, který jsme viděli a nakupovali.
„Jak krásný pátek, když tě zase mohu vidět, princezno." Najednou se před námi objeví Adrien. Chloé si zřejmě myslí, že mluví o ní, a tak ho okamžitě obejme, což udělá i Alya s Lilou. Adrien se však dívá jen na mě. Doufám, že si toho nevšimnou!
„Budeš s námi nakupovat, Adriene?" Zeptá se Alya.
„Pokud budete chtít, rád se k vám připojím." Adrien vypadal, tak šťastné. Zřejmě ho ženská společnost velice potěšila... Chodily jsme po nákupáku a povídaly si, většinu času spíš povídal Adrien a hlavně Chloé... Dívala jsem se na krásné fialové šaty, které se mi strašně líbili, až jsem si říkala, že bych si je koupila.
„Tohle by ti dost slušelo." Najednou se za mnou objevil Adrien a začal mi čuchat ke vlasům.
„Panebože, co to děláš?" Místo toho, abych do něj strčila nebo něco podobného se radši přesunu dál a dívám se na další oblečení.
„Kdybychom spolu chodili, můj otec by ti ušil jakékoliv šaty, co bys chtěla." Jen se zasměju.
„Nejsem žádná primadona, já taky umím šít!" Mrknu na něj a zase od něho trochu popojdu.
„Hezká, vtipná, zručná, milá... Nejsi ty jen výplod v mojí hlavě?" Potichu se zasměju, ale pak si uvědomím, že někdo ty jeho řeči může slyšet.
„Adriene, nedělej mi to, prosím... Stejně vím, že za pár dnů tě tady ta tvá zamilovanost přejde a ty budeš nahánět jiné holky. Navíc, mě se někdo líbí, ale to už víš." Zamračí se, ale pak nasadí kulišácký pohled.
„Vsadím se, že tebe ta zamilovanost přejde rychleji než mě. A pak za mnou budeš chodit s prosíkem a říkat mi, jak mě miluješ." Teď zase mrkne na mě on.
„Tak to asi těžko." Zatahám ho za nos a odcházím od něho pryč.