Dívčí války [DOKONČENO]

Přátelství

°Marinette°

Skončila škola a já po boku Adriena a Kima šla do parku. Stále se na mě dívali, a ikdyž jsem se to snažila nevnímat, samozřejmě, že jsem to dost intenzivně vnímala.
„Takže... Kime, proč tě tak naštvalo, že ti ten kluk řekl, že jsi šmejd?" Adrien si překřížil ruce na prsou a Kima pozoroval jako nějaký subjekt.
„Nevím... Mám prostě slabé nervy." Zase to zargumentuje jako předtím.
„Podle mě jsi jenom šikanátor, který si hned první den chtěl zajistit respekt, no ne? Koho by přece vytočilo, že mu někdo řekl šmejd? Jenom padavku, co šikanuje ostatní." Adrien to řekl, jakoby byl psychopat. Kim se na něj podíval a okamžitě se po něm chtěl vrhnut, ale já ho zastavila.
„Kime, jen se tě snaží vyprovokovat! Prostě ho vůbec nevnímej a dívej se jen na mě, jasné? Jen na mě." Kim se mi zadíval do očí a já zase do jeho. Je tak krásný... Najednou však do něj Adrien strčí a vzdálí se ode mě.
„Vážně jí budeš poslouchat? Vždyť jsou to jen blbé kecy jedné holky, co tomuhle vůbec nerozumí! Jen se vybíj, notak!" Kim už by se napřáhl, kdybych si před Adriena nestoupla já.
„To už by stačilo!" Podívám se na Adriena. Odstoupí od nás dvou, ale Kim se po něm okamžitě vrhne.
„Co si to dovoluješ?!?" Kim svalí Adriena k zemi a chce se s ním prát, naštěstí se Adrien brání.
„Nechte toho, prosím." Po tváři mi steče pár slz a oni toho okamžitě nechají.
„Nechtěli jsme tě rozbrečet, Marinette." Adrien mě začne hladit po zádech a já přestanu s tím falešným brečením.
„Takhle to probíhat nebude,  jasný?! Nejsem si jistá, jestli tohle budu moct vůbec zvládnout..." Kim a Adrien jsou z mého chování zjevně zmatení.
„Měl by ses jít léčit..." Řekne potichu Adrien. Kim to naštěstí nespozoruje.
„Znám něco lepšího, než léky." Najednou mě má myšlenka úplně přepadne. „Pojďte za mnou!" Zavelím a oni jdou. Zavedu je zpátky do školy a zabočím do posilovny.
„Co děláme v posilovně?" Zeptá se Kim.
„Sem můžeš přijít kdykoliv chceš! Pokud tě vztek natolik ochromí například při vyučování, můžeš jít hned sem! Není to skvělý nápad?" Jsem štěstím bez sebe. Proč mě to jen nenapadlo dřív?
„Je to skvělý nápad! Moc ti děkuji, Marinette." Vezme mě do objetí. Nakonec mi dá pusu na líčko a odejde.
„Jsi chytrá a hezká, jackpot!" Řekne nahlas Adrien, ale pak se zarazí. Asi to nechtěl říct nahlas...
„Tak asi děkuji." Stojíme spolu už před školou a jen se na sebe díváme.
„Vadilo by ti teď někam zajít? Třeba na zmrzlinu?" Usměju se a přisouhlasím. „Líbíš se mi, Marinette. Budeme kamarádi?" Popravdě jsem nevěděla, jak odpovědět. Lila, Alya a Chloé v něm našli nějaké zalíbení, budou naštvané, když se s ním spřátelím, no ne?
„Pokud se spřátelíš i s Lilou, Chloé a Alyou, tak to můžeme projednat." Vyznělo to dost špatně. Jakobych chtěla, aby každá z nich s ním něco měla a pak ho nechala té další. Adrien to tak ale asi nebral. Spíš trochu posmutněl.
„Neměla by ses tolik starat o všechny ostatní, ale hlavně o sebe. Vím, že se jim líbím, dokonce i tobě, tak se na chvíli soustřeď na sebe. Jsi nejhezčí holka ze školy, ty můžeš mít jakéhokoliv kluka pod sluncem. Navíc, já jsem například nezadaný." O co se to tady pokoušel?! Zastavila jsem se a najednou... On se mě snaží políbit?!
„Co to jako vyvádíš!?!?" Chytnu ho za hlavu a dávám jí tak kilometr ode mě. „Aby bylo jasno, mě se líbí někdo jiný, takže si dej odstup. Nikdy bych nezradila svoje kámošky! Ani kvůli tomu, že jsi možná hezký!" Naštvaně odkráčím z místa, ale on běží za mnou.
„Promiň, já to tak nemyslel. Prostě se mi líbíš, nikdy jsem nepotkal někoho tak hodného a milého, jako jsi ty. Odpusť mi." Najednou si přede mě kleknul, což vypadalo, jakoby si mě chtěl vzít.
„Slib mi, že to už nikdy neuděláš a nikdy se mnou nebudeš flirtovat!" Adrien vstal a rozmýšlel si to.
„Jen pokud sama nebudeš chtít." Já ale nikdy nebudu chtít, promiň!