Dívčí války [DOKONČENO]

Prolog

°Marinette°

„Prý koná Austin zase párty, na kterou jsme samozřejmě díky mě zvaný, takže pokud nemáte co dělat příští pátek, teď už máte." Vřítí se do pokoje Chloé Lila. Všechny z jejího unáhleného jednání nadskočíme, ale pak se zasmějeme. „Tak jdem nebo ne?" Lila se na nás udiveně dívá.
„Jasně, bude tam úplně každý! Musím být trochu ve společnosti!" Chloé si upraví svůj culík a zaculí se na nás.
„Docela bych chtěla jít, ale nevím, jestli mi to rodiče dovolí." Řeknu. Nikdo se však k mé poznámce nevyjadřuje.
„Já v pátek nemůžu, jedeme s našima na chatu." Podívám se na Alyu, což uděláme všechny.
„Už je ti skoro 18, ty už s rodičemi na žádnou chatu jezdit nemusíš! Pokud nepůjdeš ty, ani se rodičů nebudu ptát na to, jestli tam můžu jít!" Lila se na mě trochu ušklíbne, ale je jí jasné, že půjdu. Na tu párty chci jít!
„Máš pravdu, Mari. Jsou poslední dny prázdnin, musíme si to užít, hlavně bez našich otravných rodičů!" Pousmála jsem se nad jejími slovy.
„Jasně! No a když už jsme u těch otravných rodičů, zeptali jste se jich, jestli tu můžete přespat?" Zeptá se Chloé. Ukážu na své oblíbené pyžamo, které si na přespávačky beru snad pořád a tím i dokážu, že to mám od rodičů dovoleno. „A vy dvě jako co? Vraťte se, až to zjistíte." Chloé ty dvě poslala pryč, takže jsme v pokoji zůstali jen my dvě.
„Už zase..." Zasmějeme se. Tohle nám dělají snad pořád.
„Někdy si uděláme přespávačku jenom spolu, co říkáš? Bylo by to super, ne? Navíc nechci být pořád s těma dvěma. Mám je ráda a jsou to naše kamarádky, ale my dvě si na sebe neděláme vůbec čas. Slib mi, že v nejbližší době budeme zase víc spolu!" Pořádně jsem ji objala. Měla pravdu. Od té doby, co jsem se skámošila s Alyou a ona s Lilou, jsme spolu neměli moc společných chvil.
„Slibuju." Řeknu, ikdyž svůj slib nikdy nedodržím.

Jsem Marinette a takhle jsem začala proto, aby někteří z těch, co toto právě čtou, nebyli udivení. Ano, je to pravda... Chloé a já jsme nejlepší kamarádky, vlastně byli. A ikdybych velice ráda napsala proč a díky tomu vás ani nezdržovala, nemůžu. Takže zpět k příběhu, který aspoň trochu posuneme...

^1. září^

Vstávám, ikdyž nevím, jestli ráda nebo nerada. Zase škola... Nejlepší léto mého života skončilo a teď zase budu muset do té nudné budovy!
„Dobré ráno, zlatíčko." Mamka mě políbí na čelo a dá mi snídani, kterou pro mě přichystala. Kousnu si do croissantu a ucítím, jak mi v kapse brní mobil.
„Marinette, za pět minut pod vašim barákem, jasný?" Řekne Chloé a okamžitě položí mobil. Tohle mi dělá vždycky!! Rychle se najím, beru si svačinu a jdu dolů. Její limuzína tam na mě čeká, což mi sice velice lichotí, ale někdy by si jí mohla odpustit. „Děje se snad něco? Vypadáš jak mrtvá!" Chloé se na mě podívá a zatáhne mě do limuzíny.
„Kromě tvého super rychlého telefonátu a nepříjemného zatáhnutí do téhle limuzíny jen jediné: ta blbá škola už je zase tady!" Souhlasně přikývne a pousměje se.
„Prý budeme mít nějaké nováčky, třeba se ti někdo zalíbí!" Zase začne vytahovat Chloé tohle.
„Já nehledám kluka, i proto jsem od sebe odehnala Nathanaela a Luku a bůhví koho ještě..." Při vyslovení téhle věty jsem se trochu zarazila a počítala jsem, kolik kluků to na mě zkoušelo a já je vyhnala.
„Dobře, tak už to neřešme a jedeme pro ty dvě, jo?" Řidič Chloé už automaticky jede k domu Lili. Nakonec vyzvedneme i Alyu a jedeme zase do školy.
„Tak hrozně se těším!! To zas budou závistivé pohledy!" Řekne Lila, už od přírody stvořená k tomu být bohatá.
„Radši pojďme." Nahodím usměv a jdu společně s holkama do školy. Jak už předpovídala Lila, všichni na nás lepili závistivé pohledy, což nepřekvapilo ani jednu z nás. Zabočili jsme ke skříňkám a zase si začali povídat, což mi trochu zvedlo náladu. Pak ale začalo zvonit, takže jsme rychle šli do třídy. Já a Chloé jsme si sedli do první lavice a Lila s Alyou za nás a v tom najednou...

Ach můj bože,
strašně ráda vás chci přivítat u nové knihy!! 😎😍
Naposledy jsem vydávala Náhodnou volbu v lednu, což už je pěkně dlouho, a tak jsem si řekla, že je na čase s tím něco udělat! Tahle kniha ještě není dokončená a popravdě vůbec nevím, jakým směrem se má uchýlit... No kdybyste chtěli nějaký určitý konec (ikdyž nevíte, co se stane, ale to je jedno), tak mi to napište prosím do komentářů, protože opravdu vůbec nevím, co dál...
Zatím mám předepsaných 20 kapitol, takže máte určitě dost času se vyjádřit 🤗😊
No to je pro dnešek už vše, doufám, že se vám to zatím líbí a taky že se vám to líbit bude 💝💖

🐱Nell🐞