Embrace of Madness

10. kapitola

Všichni společně stáli nad Jeromovým mrtvým tělem. Barbara nemohla uvěřit, že je skutečně konec. Že tenhle den je skutečně koncem pro Jeroma Valesku. Barbara se dívala na jeho mrtvou tvář, kterou zdobil křečovitý úsměv, Jerome se ani v posledním okamžiku svého života nepřestával usmívat. Barbara doufala, že ucítí alespoň drobný záchvěv úlevy nebo zadostiučinění, ale nestalo se tak, zůstávala zcela apatická a bez emocí.

Jeremiah stál opodál a rychle si otíral slzy. Přece jenom to byl jeho bratr a zároveň také jediný pokrevní příbuzný, který mu zbyl. Nikdy si nebyli blízcí, ale přesto je úplně normální, že ho jeho smrt zasáhla. Jeremiah věnoval svému bratrovi poslední pohled a dal se na odchod.

"Pane Valesko," ozvala se Barbara a rychle ho došla. "To, co jsem říkala o vaší práci jsem myslela vážně. Dovolte Wayne Enterprises, aby vám poskytla grand."

Jeremiah se na Barbaru podíval, lehce se usmál a kývl. "Děkuji, budu rád, když se mi ozvete. Hezký večer a... narozeniny." Barbara jenom kývla a Jeremiah už skutečně odešel.

Vzducholoď s plynem stále kroužila nad řekou. "Kdo ji vůbec řídí, Jime?" zeptala se Barbara.

"Oswald," řekl Harvey s úsměvem. "Necháváme ho trošku vykysat."

"Už jsem se spojil s pilotem. Bude ho navigovat, jak s tím přistát," řekl Jim a věnoval Barbaře jeden ze svých pověstných starostlivých pohledů. "Odvezu tě domů."

"To není nutné, zavolám Alfredovi." Barbaře bylo samozřejmě jasné, o co mu jde. Moc dobře si pamatuje jeho tvář po Jeromových slovech o té noci v cirkuse. Opravdu neměla náladu to s ním probírat. Zrovna TO a zrovna s NÍM.

"Trvám na tom, Barbaro," řekl Jim pevně a bylo jasné, že nehodlá smlouvat.Barbara si tedy povzdychla a společně s Jimem vyrazili k jeho autu. Barbara se posadila na zadní sedadlo, měla pocit, že tam se bude cítit jistější, než když bude k Jimovi tak blízko.

"Ublížil ti?"

"Ne, jsem v pořádku."

"Ty víš, co myslím... Ublížil ti... Tenkrát?"

"Jime... Nechci o tom mluvit, alespoň ne teď."

"Barbaro, musím to vědět, musím vědět, že jsem... měl přijít dřív. Je to moje chyba."

"NE! Jime, tohle není o tom, jestli jste přišel dřív, nebo pozdě. Není to vaše chyba. To já... já ho svedla, potřebovala jsem získat čas. Tohle se mi zdálo jako efektivní. Prostě jsem zariskovala a vyšlo to a pokud to nutně potřebujete vědět, tak ne. Neublížil mi a líbilo se mi to. Ano, v rámci možností a situace se mi to líbilo a takhle nějak jsem si to i představovala. A už o tom sakra nebudeme mluvit! Nepřivádějte mladou dámu do rozpaků!"

Poslední větou imitovala Alfredův hlas. Jim ji sledoval v zrcátku. Bylo vidět, jak zdržuje smích, který nakonec nechal propuknout na plno a Barbara se k němu po chvíli přidala.

Mezitím

Jeremiah dorazil do své kanceláře. Sundal si kabát a svezl se do židle. Stále nemohl uvěřit, že je konec, že je svobodný a jeho bratr už mu nebude dělat ze života peklo. Tohle si přece tak dlouho přál, tak proč se cítí tak prázdný?

Zvedl se ze židle a udělal pár kroků, aby si z baru vytáhl láhev s whisky. Když si bral skleničku, uviděl na stole malý balíček. Při prozkoumání cedulky zjistil, že je to balíček z Wayne Enterprises. Barbara je rychlá, pomyslel si a lehce se pousmál.

Opatrně balíček otevřel. Z krabičky vyskočil klaun a z jeho úst začal Jeremiahovi stříkat do obličeje plyn, jehož vdechnutí nemohl, z toho překvapení, Jeremiah, zabránit."Zdravím bratře! Myslel si, že ses mě zbavil? Kdepak! Ty budeš ten, kdo ponese můj odkaz, ty budeš ten vyvolený."Jeremiah si vjel rukama do vlasů a začal se šíleně smát.