Embrace of Madness

28. kapitola

Dnes večer se chystám na Venoma! Jupí! :D

Snídaně padouchů, jak si ji Barbara v hlavě pojmenovala, byla v plném proudu. Stoly se prohýbaly pod náporem jídla, které servírovali Jeremiahovi lidé, Barbara nechápala, kde bere tolik posluhovačů, když už jich tolik zabil, ale zjevně gothamské nekalé živly asi stále láká mu sloužit.

Všichni u stolu střídavě jedli, tedy všichni kromě Scarecrowa, a vyprávěli si o tom, jak zničí Gotham, ale podle Barbary to byly jenom chvásty a prázdná slova. Nikdy se jim jejich plány nepovedou, protože jsou prostě moc zlí a šílení, tak to bylo, je a bude.

Barbara neměla na jídlo pomyšlení, a ještě ji kazila chuť ta skutečnost, že ale seděla přímo naproti Jeremiahovi, po své pravici měla Victora a po své levici Scarecrowa, ale věděla, že musí být silná, a to bez jídla nepůjde, pár soust její žaludek snese.

Nakonec snědla toust s marmeládou a dala si alespoň trošku ovoce. Ostatní se tak neupejpali a jídlo pomalu mizelo. Co přišlo ale Barbaře celkem úsměvné i v této podivné situaci, bylo to, že Scarecrow si nedal asi sousto, protože přes masku nemohl a zjevně si ji nechtěl sundat. Barbara nad tím jenom zakroutila hlavou a povzdychla si, což neuniklo pozornosti Mr. Freeze.

„Podivná sešlost, že?" poznamenal.

„Věřte mi, viděla jsem už i podivnější," řekla Barbara tiše a napila se hořkého černého čaje.

„Věřím vám. Na to, jak mladá jste, tak jste toho hodně zažila. Vždy, když se v Gothamu dělo něco strašného, téměř vždy jste byla u toho."

„No, to máte bohužel pravdu. Víte já... Chtěla bych se omluvit. Neměla jsem tak mluvit o vaší ženě, omlouvám se." Barabra si uvědomovala, že ať byl Victor, jaký byl, svou ženu bezmezně miloval a ona neměla právo o ní tak mluvit. Jistě, chtěla být ironická mrcha, ale teď toho litovala.

„Nemusíte se omlouvat, měla jste pravdu. Řekla jste nahlas něco, co se já bál vyslovit," řekl Victor po chvíli a lehce se pousmál. „Pan Valeska nám řekl, co se vám včera přihodilo."

„Řekl vám, že zabil Alfreda?" zeptala se Barbara a znovu cítila slzy v očích. Rychle si oči utřela ubrouskem. Tahle skvadra ji opravdu brečet neuvidí, Jeremiah ji bohatě stačil.

„Zrovna takhle to nepodal, ale ano. Upřímnou soustrast."

„Děkuji," hlesla Barbara překvapeně. Něco takového, od někoho takového, a ještě s tak upřímným tónem nečekala.

Victor jenom kývl a zmáčkl tlačítko na svém obleku. Zjevně to bylo tlačítko na zchlazení, protože se pak spokojeně zavrtěl a kolem se trošku ochladilo. Opravdu zvláštní snídaně.

Barbaře neuniklo, že je Scarecrow během rozhovoru sledoval a poslouchal. A tak Barbaru napadlo ho oslovit, když už to s Victorem dopadlo tak dobře, tak proč to nezkusit i na levé straně stolu.

„S tím se asi nenajíte, že?" zeptala se Barbara, která raději zvolila i přes jeho věk vykání, a znovu usrkla čaje.

Scarecrow si asi nejdříve neuvědomil, že na něj mluví, a tak zíral do stolu a mlčel. Až po chvíli ticha vzhlédl a podíval se na Barbaru, která očekávala odpověď na svou otázku.

„Prosím?" řekl Scarecrow svým upraveným hlasem.

„Ta maska. Nemůžete kvůli ní jíst. Nechcete si ji sundat?"

„Nechci. Najím se, až budu chtít," odpověděl docela nepříjemným tónem a Barbara si povzdychla.

„Fajn. Omlouvám se, že jsem se ptala. Myslela jsem to dobře."

Jonathan ji sjel pohledem. Poté si z hlavy stáhl masku a nalil si čaj. Barbara nevěděla, kolik mu přesně je, ale vypadal opravdu mladě a mezi ostatní padouchy prostě nezapadal. Skutečně nechápala, jak mu mohl jeho otec, tak ublížit, musel být šílený.

Jonathan si namazal toust marmeládou a usrkl čaje. Jeho modré oči stále ostražitě sledovaly okolí. Barbara se na něj lehce usmála, a i Jonathan ji věnoval drobný úsměv. Ani jeden z nich si nevšiml Jeremiahova zamračeného pohledu.