Embrace of Madness

25. kapitola

Barbara pomalu otevřela oči a snažila se zorientovat. Nebyla v továrně, nebyla ani ve svém vězení v bunkru. Byla v nějakém luxusním pokoji, z jehož obrovských oken bylo vidět na celý Gotham, jehož světla zářila do noci. Netušila, jak se sem dostala, poslední, co si pamatovala, bylo to, jak křičela a objímala Alfredovo mrtvé zakrvácené tělo, pak zjevně ze stresu ztratila vědomí. Jen co si na skutečnost, že přišla o Alfreda znovu vzpomněla, zvedl se ji žaludek a do očí ji znovu vytryskly slzy

Ztratila ho, skutečně se to stalo. Její noční můra se stala skutečností a teď je sama, sama proti všem, sama proti celému zlému světu. Znovu se rozbrečela a vjela si rukama do vlasů. Moc dobře si ale uvědomovala jednu věc. Teď, když už Alfred není, nemá Jeremiah proti ní žádnou zbraň, teď už ji nemůže ovládat a přikazovat.

Barbara pomalu vstala z obrovské postele. Na sobě měla pouze bílé tričko a kalhotky, zjevně ji svlékli z toho zakrváceného oblečení, za což byla v tuto situaci docela vděčná. Lehce se dotkla svého obličeje, který měla také umytý a po Alfredově krvi ani stopy. Barbara šla pomalu ke vchodovým dveřím a vzala za kliku, zamčeno, jak jinak. Otočila se na patě a vydala se ke druhým dveřím, které byli jenom kousek od její postele, zjevně se jednalo o koupelnu, která byla naštěstí, jak Barbara zjistila, odemčená.

Byla to malá koupelna s toaletou, věšákem s ručníkem a županem, umyvadlem, malým zrcadlem nad ním, a sprchovým koutem. Barbara se nejprve prohlédla v zrcadle. Skoro se nepoznala. Její tvář byla strhaná a na pravé líci měla modřinu, už ani nevěděla, kdo ji jí udělal. Oči měla zarudlé a opuchlé a rty rozpraskané. Její vlasy byly zacuchané a místy ještě lehce od krve. Barbara si připadala, že se v zrcadle dívá do tváře, která je minimálně o deset let starší než ta, kterou viděla v zrcadle před dvěma dny.

Chvíli se ještě pozorovala, poté si povzdychla a rozhlédla se po koupelně. Snažila se prozkoumat každý kout a zjistit, jestli není Jeremiah tak zvrhlý, aby sem umístil kamery. Když po detailním průzkumu nenašla nic podezřelého, pomalu se svlékla, vlezla do sprchového koutu a pustila vodu.

Horké kapky dopadaly na její tělo, což Barbaru lehce uklidnilo a svým způsobem ji to dávalo pocit jakéhosi bezpečí. Uvědomovala si, že teď musí být silná, silnější než když jindy. Bude potřebovat veškerou svou odvahu a vzdorovitost, aby se dokázala postavit Jeremiahovi čelem. Buď se odtud nějak dostane nebo zemře, ale v žádném případě se z ní nesmí stát to, co si Jeremiah přeje, aby se z ní stalo. Nikdy nebude šílená, jako on. Musí prostě být silná, musí... Barbara se pomalu svezla na podlahu sprchového kouta a nechala propuknout svůj pláč.

Mezitím

Když se Jim ujistil, že sanitka odvezla Alfreda do nemocnice, neváhal a rychle svolal dva týmy, se kterými vyjel ke staré budově Ace Chemicals. Nebyl naivní, takže si samozřejmě nemyslel, že ji tam najde, Jeremiah po Alfredově útěku určitě vzal nohy na ramena, ale určitě tam musí objevit alespoň nějaké stopy, které ho k Barbaře přiblíží.

Když dojeli na místo, jeden tým, společně s Harveym, se vydal na průzkum okolí a druhý, s Jimem v čele, vtrhnul do továrny. Prozkoumali každou píď a jediné, co zatím našli, bylo mrtvé tělo muže, který si asi podle všeho sám rozpáral koutky úst a vyřezal si tak úsměv, a nakonec si sám podřízl hrdlo. James jeho tělo prohlédl. Břitva ležela kousek od něj.

„Pane," vyrušil ho jeden z mužů.

„Ano?"

„Vzadu v místnosti jsme našli falešnou dřevěnou stěnu, ve které byly dvě díry. Když jsme ji odklopili, tak v ní byly dvě trubky s kohoutkem, které vedly do nějakých prázdných nádob."

Jim znovu pohlédl na tělo na podlaze. Přišlo mu na tom muži něco divného.

„Rychle musíme odvést ty nádoby Luciu Foxovi. HNED!"

„Provedu, pane."

„Jime, Jime!" ozval se Harveyho hlas ve vysílačce.

„Harvey, co se děje?"

„Našli jsme další bunkr, Jime. Je tu další bunkr."

„Jedu tam."