Embrace of Madness

18. kapitola

1 000 přečtení! Děkuju moc! 😍❤️🎉

Žonglérovo tělo se rozprsklo všude kolem. Pár krvavých kousků jeho masa dopadlo i na Barbaru, která vykřikla. Celé její tělo se roztřáslo. V uších ji hučelo, lehce se ji motala hlava. Všude byl prach a kousky těla. Bylo to příšerné. Barbara třesoucí rukou shrnula krvavé kousky ze svého ramena a zpozorovala Jeremiaha, který stál kousek vedle ní a usmíval se. Už to nevydržela, pevně sevřela pěsti, využila nesoustředěnosti jeho mužů a dala mu pěstí. Dala do něj všechnu svou sílu a co na tom, že ji ruka potom šíleně bolela.

Jeremiah klopýtl a udělal krok vzad. Krev vytryskla z jeho nosu. Vypadal opravdu rozzuřeně, alespoň mu ale z tváře zmizel ten jeho spokojený úsměv. Udělal krok zpět k Barbaře. Chytil ji za vlasy a trhnul ji hlavou vzad.

„Zlobivá holčička."

Barbaru tím ještě více vytočil. Zkřivila tvář vztekem a plivla Jeremiahovi do obličeje. Jeremiah se ale zcela překvapivě po tomto jejím gestu začal hlasitě smát. „Divoška. Moje malá divoška."

Jeremiah ji pustil. Ihned si ji zpracovali dva jeho poskokové, kteří ji pevně drželi ve svém sevření. Další poskok podal Jeremiahovi kapesník, aby si otřel krev a sliny. Celou tuto scénu sledovala partička v čele s Oswaldem zcela ohromeně.

„Nevím, o co jste se snažili." Jeremiah obrátil svou pozornost k Oswaldově skupince. „Ale jediné, čeho jste dosáhli, že jsem si rozmyslel svůj původní plán, kdy jsem dal Gothamu šest hodin. Asi to udělám tak, že jak mile budeme já a Barbara v dostatečně bezpečné vzdálenosti, odpálím to. Nač čekat," řekl s úsměvem.

„To nemůžeš udělat!" vykřikla Barbara Keanová.

„Dal jsi Gothamu šest hodin!" protestoval Oswald.

„Vy jste mě přiměli změnit názor. Vám může Gotham poděkovat," řekl Jeremiah Oswaldovi s úsměvem.

„Nedělej to, Jeremiahu, dej těm lidem alespoň nějakou šanci, prosím! Prosím, udělám cokoliv," naléhala na něj Barbara.

„To už děláš, Barbaro, a stačí mi k tomu jenom tvůj sluha," řekl Jeremiah a široce se usmál. „Tady jsme skončili." Jeremiah kývl a jeho poskoci se s Barbarou v sevření vydali k východu.

„Ty idioty zabijte," dodal ještě Jeremiah.

„NE!" vyjekla Barbara, ale už slyšela střelbu.

„Budeš litovat," sykla, když byli opět v autě a mířili do lesů za Gothamem.

„Už mě s tím nudíš Barbaro, pořád říkáš, že budu litovat, ale zatím ničeho nelituji."

„To teprve přijde."

„A já se na to moc těším."

Mezitím

Jim a Lee nakonec spolupracovali jako za starých časů. Lee nejen Jima ošetřila, ale poskytla mu jeden z nejlepších mozků ve městě, a to mozek Edwarda Nygmy. Výměnou za drobná pravidla ohledně zákonů, která odteď začala platit pro Úžiny, spolu dokázali spolupracovat, i když Ed prostě nemohl odolat a neustále Jima pošťuchoval a dával mu jasně najevo, že Lee má teď on. Jimovi byly jeho řeči ukradené, myslel si své, ale osud Gothamu byl teď důležitější, než vztah Hádankáře a jeho bývalé přítelkyně.

Edward nezklamal. Z Jeremiahových plánů a nákresů dokázal zjistit pozice všech bomb ve městě. To bylo vše, co potřeboval. Nygma byl možná chytrý, ale zároveň slabý, takže srazit ho jednou ranou pěstí nebyl vůbec žádný problém. Pak už bylo konečně na čase se vydat na policejní stanici a všem ukázat, že jejich milovaný Jim Gordon je živý a zdravý a připravený do akce.

Jimův příchod samozřejmě vzbudil obrovské nadšení. Harvey ho hodnou chvíli drtil ve svém pevném objetí, ale oba věděli, že jsou teď důležitější věci, zvláště, když Harveymu před chvílí volal Oswald a vypadalo to tak, že původní plán o šesti hodinách pro Gotham padl. Jim rozložil na stůl plány a společně s Harveym a Luciem Foxem se dali na misi s cílem zachránit Gotham.