Barbara Wayneová, dívka, jejíž život nebyl nikdy jednoduchý. Překonala několik těžkých období svého života a když už naivně doufala, že by vše mohlo být v pořádku, znovu se jí připomnělo, že žije v Gothamu, pověstném městě, kde zločin nikdy nespí. D...
Tohle je možná můj nejoblíbenější konec. 😂 Prostě Scarecrow je můj oblíbenec. A neříkejte, že není roztomilý! Tedy ten jeho původní představitel. Ten nový se mi vůbec nelíbí. 😂
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Téměř rok trvalo, než se Gotham vrátil do normálu, tedy skoro do normálu. Stále ještě byly budovy a mosty, které bylo potřeba dát do jejich původní podoby. Situace mezi lidmi se už ale uklidnila a mnoho z nich se také trajekty vrátilo zpátky do města, za což je Barbara neskonale obdivovala. Jistě, měli tu své domovy, ale také plno špatných vzpomínek, kterým se opět vydali čelit.
Barbara se už také dala do pořádku. Jako maskovaná hrdinka neměla na nějaké deprese čas, musela pomoct lidem, sice utržila drobná zranění, ale nic, co by Lucius nedokázal spravit. Ovšem když se situace ve městě uklidnila, složila se. Jeremiah a Jerome ji pronásledovali ve snech a jenom díky svému okolí a taky... díky němu, dokázala tyhle problémy překonat.
„Máte tu volno, slečno?"
„Jistě, mladý pane," řekla Barbara, zdvihla hlavu a sladce na usmála na Jonathana Cranea.
Jonathan se k ní sehnul, políbil ji a poté si s úsměvem sedl naproti ní. „Omlouvám se, že jdu pozdě, ještě jsem pomáhal Victorovi, víš, jak je náročný."
„Jo, to vím," řekla Barbara a zasmála se. „A co jeho výzkum? Pokročil nějak?"
„Jasně, dělá velké pokroky. Ti lidé z Wayne Enterprises jsou podle něj prý docela fajn, což asi v překladu znamená, že je nezabije, takže v pohodě."
Barbara se zasmála a upila ze svého kapučína. Kdyby ji někdo před rokem řekl, že se spřátelí s Victorem a Jonathanem, asi by si klepala na hlavu. Kdyby ji někdo řekl, že se do Jonathana zamiluje, poslala by ho rovnou do blázince, ale je to tady. Sedí taky spolu a je jim dobře. Oba překonali svůj strach a své démony a učí se milovat, jako všichni mladí lidé v jejich věku. Z počátku to Barbaře přišlo zvláštní. Ona a Jonathan? Jistě, díky němu a Victorovi ji tenkrát zachránili, byla jim vděčná, ale to, že se propadne lásce k Jonathanu Craneovi by ji v životě nenapadlo. Stejně jako to, že bude Victor spolupracovat s Wayne Enterprises a podělí se o své know-how pro dobrou věc. Prostě myslela, že to tou záchranou končí, ale Jonathan tu pro ni byl dál a patřil mezi tu hrstku lidí, kteří ji pomohli dostat se ze dna znovu na vrchol. No, jak se říká, cesty osudu jsou nevyzpytatelné.
„No a jak ses měla ty?"
„Jo, šlo to. Víš, že je to pořád složité, jak ve městě, tak ve firmě, ale dá se to, Alfred se snaží pomoct, ale ti kravaťáci jsou doslova krvežízniví a vždy chtějí mluvit se slečnou Wayneovou."
„Hm, tohle nikdy nepochopím. Svět boháčů jde úplně mimo mě."
Barbara se zasmála a položila svou ruku na tu Jonathanovu. „Divné, že to říkáš, když už spolu nějaký ten pátek chodíme a v tom světě boháčů se docela dobře pohybuješ."
„No, to pohybuju, ale nechápu ho. Vidíš, v tom je šílenej rozdíl."
„Takže to mám chápat tak, že to všechno, to že se pohybuješ ve společnosti, kterou nechápeš a není ti tam extra dobře, děláš, jenom kvůli mně?" zeptala se Barbara laškovně a usmála se.
„Že by ti to po takové době došlo, lásko? Obdivuhodné, jak ta tvoje hlavinka pracuje, tak rychle."
„TS!" zasyčela Barbara dotčeně.
„To víš, že to všechno dělám kvůli tobě. Být po mém, nevylezeme z domu. Nemám to rád, ty večírky, tu společnost... Otec to neměl rád, já taky ne, ale miluju tě jako nic na světě a pokud láska k tobě znamená také pár večírků plných boháčů, udělám to pro tebe. Alespoň mě to někdy přivede na jiné myšlenky. Víš... Já... občas ještě vidím tu scénu jak... jak jsi ležela v posteli, po tom, co Jeremiah... mohl jsem něco udělat... Mohl jsem..."
„Tiše, Jonathane," řekla Barbara a položila svému příteli ukazováček na ústa. „Miluju tě celým svým srdcem a nechci myslet na to zlé, co se nám událo. Víš, co jsme si řekli, že jdeme vstříc nové a krásné budoucnosti, na to nezapomínej. A slibuju, že se ty večírky a pracovní schůzky pokusím omezit," řekla Barbara a drobně se usmála.
Jonathan se k ní pouze mlčky naklonil a věnoval ji dlouhý polibek. Možná, že to nebude trvat věcně, ne, určitě to nebude trvat věčně, takové štěstí mít nikdy nebude, ale momentálně byla Barbara šťastná a také plně připravena o své štěstí bojovat. Byla připravená čelit nepřátelům a bolesti, protože věděla, že už nikdy nebude sama a s pomocí svých milovaných přátel, kteří ji nikdy nezklamali, dokáže čelit i konci světa.
