Embrace of Madness

Killer Ending - epilog

Přesně tak si to Barbara představovala. Jeremiah je mrtvý, zabitý její vlastní rukou a teď už jí a jejím přátelům nic nehrozí. Klidně si tu všichni sedí u velkého stolu, popíjejí černý čaj a jedí tu Alfredovu vynikající bábovku. Tohle bylo její splněné přání.

„Mohli bychom jít zítra do zoo," řekla Barbara s úsměvem a usrkla horkého čaje. „Otevřeli tam nový pavilon šelem. Určitě tam budou mít tygry, ty bych ráda viděla."

Alfred polkl sousto bábovky a pak souhlasně kývl. „To by bylo skvělé, Barbaro. Uděláme si po dlouhé době hezké společné odpoledne."

„A mají tam i nové tučňáky, něco pro tebe Oswalde," řekla Barbara provokativně, ale Oswald věděl, že to nemyslí zle a s úsměvem ji kývl na souhlas.

„Já vás tam můžu odvést," řekl Jim s úsměvem. „Vezmu s sebou i Lee. Pojmu to jako romantický výlet a třeba se vše mezi námi konečně urovná."

„To bych byla moc ráda, Jime, vy dva prostě a jednoduše patříte k sobě," řekla Barbara s veselým úsměvem a nalila si z porcelánové konvičky další šálek výborného čaje.

Ano, tohle je ten život, který si přála. Takhle to má být, takhle je šťastná a spokojená. Tohle je ten její vysněný šťastný konec, který ale nejprve musel být vykoupen velkou bolestí a utrpení, ale ona to vydržela a rozhodně to stálo za to. Znovu sjela pohledem všechny své přátelé u velkého stolu, začala se hlasitě smát a ostatní se k ní s radostí přidali.

Alfred třesoucí rukou zaklapl okénko do Barbařiny cely k Arkhamu a dal svým slzám volný průchod. Jeho malá holčička... Je... Už to není ona. Po tom, co se jí stalo, se snad nedalo už nic jiného čekat. Barbara je nyní v jiném a pro ni lepším světě, ve kterém je ji dobře a má tam vše, co on ji dát nedokázal... Bezpečí, mír, a především klid v duši. 

Zkoušel s ní mluvit, zkoušel ji dát najevo, že je tu pro ni, že všechno bude zase v pořádku, ale ona ho prostě neviděla. Dívala se úplně skrz něj, usmívala se a nalívala si imaginární čaj z imaginární konvice do imaginárního šálku a žhavě konverzovala se svými imaginárními přáteli.

Celé tohle představení mu lámalo srdce. Stejně, jako slova doktora, který řekl, že se její stav zjevně už nikdy nezlepší, protože je ji tak vlastně dobře a samotný střet s realitou by pro ni mohl být fatální a mohla by se stát úplně katatonickou.

Alfred věděl, že má doktor pravdu, že je to pro ni tak lepší, ale... Nemohl se smířit s tím, že už s ní nikdy nepovede jeden z těch dlouhých hloubavých rozhovorů, které měl tak rád, že už ji nikdy nepřipraví její oblíbenou snídani do postele... Jeho život bude už jenom prázdno. Čeká ho jenom bolest, o které bude vědět, že nikdy nepřebolí a ponese si ji až do smrti. Jeho malá holčička, jeho Barbara, kterou nedokázal zachránit... On je pryč, už navždy. Nevrátí se se, nikdy už se nerátí.

Barbara se v cele znovu hlasitě rozesmála a Alfred se svezl na kolena. Je pryč...