Embrace of Madness

12. kapitola

Moc vám děkuji za vaše komentáře a hvězdičky! Povídka také překonala už 400 přečtení! Opravdu jsem to nečekala. Ještě jednou moc děkuji.

Barbara doufala, že když se bude Jeremiah dívat na hrob svého bratra, konečně pochopí, že je konec. Byla dokonce odhodlaná vykopat i rakev, aby svého přítele přesvědčila o tom, že nebezpečí v podobě jeho bratra je už dávno zažehnáno. Opravdu se obávala o Jeremiahovo duševní zdraví. Nedokázala si asi v nejmenším představit, co teď musí zažívat. Ta muka, ta paranoia, ta bolest, které nyní sužují jeho mysl, musí být neskutečné.

Jeremiah nebyl schopný řídit, proto se tomu nakonec odhodlala Barbara, protože Ecco nebyla nikde poblíž. Sice sama nebyl v dobrém rozpoložení, ale byla si jistá, že tuhle cestu zvládne, měla k ní přece dobou motivaci.

Když dojeli na hřbitov, Jeremiahovo chování se ještě zhoršovalo. Odmítal vůbec vystoupit z auta a čelit místu odpočinku jeho dvojčete. Barbaru to stálo opravdu hodně přemlouvání, než se Jeremiah vydal na cestu, ovšem stále byl pár kroků za Barbarou, která šla pevně za jejich cílem a neohlížela se. Úplně ignorovala Jeremiahovy protesty a šla dál. Jeremiah nakonec Barbaru doběhl a zastavil ji.

„Já to nezvládnu, Barbaro."

„Samozřejmě, že to zvládneš, Jeremiahu," řekl Barbara a povzdychla si. „Ber to tak, že tohle je ta definitivní tečka za tvým bratrem. Konečně pochopíš, že je konec. Budu tam s tebou."

Na důkaz svých slov vzala Barbara Jeremiu za ruku a pomalu ho vedla k Jeromovu hrobu. Pevně jeho ruku svírala, jednak proto, aby mu dodala potřebný pocit bezpečí a podporu, ale také proto, aby se nerozhodl utéct.

Konečně došli k Jeromovu hrobu, který byl ovšem vykopaný a rakev nikde. Jeremiah vyjekl a vytrhl svou ruku za Barbařiny.

„Jeremiahu, počkej!" křičela Barbara.

„On je naživu! Zabije nás!" zakřičel Jeremiah v odpověď.

S křikem dál utíkal pryč. Kličkoval mezi hroby a zamířil do jedné v z velkých hrobek na konci hřbitova. Barbara se vydala rychle za ním. Vešla do hrobky. Jeremiah stál na druhém konci ve tmě.

„Jeremiahu, uklidni se, prosím," naléhala Barbara.

„Chci, abys byla má kamarádka, Barbaro, možná i více než to. Nemáš ponětí, jaké to bylo žít celé ty roky ve strachu pod zemí. Pak ses objevila ty a nabídlas mi všechno, o čem jsem kdy snil, Barbaro."

„Protože v tebe věřím, Jeremiahu. Jsi génius, visionář... My dva společně uděláme pro Gotham velké věci, uděláme z něj lepší místo."

Barbara pomalu dělala malé krůčky směrem k Jeremiahovi.

„Ano, to jsme mohli," přitakal Jeremiah.

„Stále můžeme. Jenom odtud musíme odejít, tak pojď, Jeremiahu. To bude dobré, věř mi, jenom musíme jít."

„Vždycky je to to pro tebe prostě. Musíme jít prostě na hřbitov, teď zase musíme prostě odejít. Je to tak... zmatené. Pověz mi, proč jsme vlastně tady?"

„Chtěla jsem ti jenom pomoct," řekla tiše Barbara se smutkem v hlase. Znovu udělala pár kroků k Jeremiovi. Jeremiah ale najednou vytáhl zbraň a střelil pod Barbařiny nohy.

Barbara rychle couvla. „Co to sakra děláš?!"

„Myslíš, že mi doopravdy nedošlo, proč jsme tady?"

„O čem to..."

„Mlč! Přestaň předstírat, že jsi má kamarádka. Všechno mi došlo. Bylo to velmi chytré bratře! Předstíráš, že jsi ona!"

Barbara se znovu odvážila udělat pár kroků, aby uklidnila svého přítele, ale Jeremia znovu vystřelil. „Prosím, Jeremiahu."

„Tohle nezkoušej."

Jeremiah udělal pár rychlých kroků k Barbaře, chytil ji za kabát a táhl ji ven z hrobky směrem zpátky ke hrobu jeho bratra. Barbara se snažila na něj naléhat, ale po tom, co ji přiložil pistoli k hlavě, si to rozmyslela. Když došli k hrobu, oba šokovaně zírali na Jeromovu mrtvolu opřenou o náhrobek.

„Vidíš, je mrtvý, tvůj bratr je mrtvý," řekla Barbara tiše, když se po chvíli zmohla na slovo.

Jeremiah ji pustil a klekl si k tělu svého bratra. „Ne, tys ji ukradl obličej!"

Najednou vytáhl ze saka svého bratra břitvu a zaútočil na Barbaru. Barbara rychle couvla. Jeremiah ale znovu zaútočil. Díky svému výcviku se ji ale po chvíli podařilo Jeremiaha zpacifikovat. Pevně ho držela a snažila se mu klidně říct, ať se uklidní. Když už to pomalu vypadalo, že je po jeho záchvatu, obklíčili je Jeromovi pochopové. Roztrhli je od sebe a Barbaru sevřeli dva muži mezi sebe.

„Ať žije Jerome!" začali křičet sborovně. Barbara sledovala Jeremiaha, který se ale usmíval. Barbara nakrčila obočí. Celá ta situace... Bylo to více než podivné.

Jeden z mužů, který držel Jeremiu, hlasitě zakřičel: „Jerome zvítězil!"

Pohled Jeremiaha se náhle změnil. Úsměv mu rychle pohasl a přešel k zamračení. Pozvedl svou pravou ruku. Z rukávu jeho saka vyjela pistole. Jeremia zmáčkl rychle spoušť. Kulka trefila Jeromova fanouška do hlavy. Barbara překvapeně vyjekla. Co se to sakra stalo?