Into the darkness ( Vkook )

👀 10. kapitola 👀

KRÁL MŮŽE BÝT JEN JEDEN JE ZPÁTKY! 😁😁😁😁😁😁😁😁😁
_______________________________________

Chlapec Jungkooka stisknul v pevném objetí a na tváři se mu objevil spokojený úsměv.

Pocítil jsem v sobě bodnutí žárlivosti. Chci, aby ten kluk zase odešel.

Odstoupili od sebe a blonďák začal okamžitě mávat rukama a pohybovat pusou, i když nebyla slyšet žádná slova.

Jungkook ho po chvíli napodobil a šťastně se přitom usmíval.

Došlo mi, že používají znakovou řeč. Fascinovaně jsem to pozoroval a snažil se hádat o čem by se tak mohli bavit. Po pár vteřinách mi došlo, že nemám šanci. Mohli by se bavit o počasí nebo o teorii kvantové mechaniky a já bych z toho pochopil leda tak kulový.

Začal jsem si připadat poňekud ignorovaně a nevěděl jsem co dělat, protože do toho jejich pro mě nepochopitelného rozhovoru jsem se zapojit nemohl.

Je i ten druhý kluk hluchý nebo jen Jungkook? pomyslel jsem si.

,,Ahoj jsem Jimin. Promiň, že se představuju až teď, ale nějaký čas jsme se s bráchou neviděli tak si máme dost o čem povídat. A ty jsi?" zeptal se mě blonďák a vyvrátil tak veškeré pochybnosti, které jsem o jeho sluchu měl. Zároveň mě donutil k spokojenému pousmátí. Takže je to jen bratr. Zajímavé... Měním názor, možná by se mi mohl zamlouvat.

,,Jsem Tae." řekl jsem prostě a stisknul mu ruku na pozdrav. ,,Jsem tu ubytovaný."

,,Aha." odpověděl Jimin, otočil se k Jungkookovi, něco mu vyznakoval, hnědovlásek mu stydlivě odpověděl a poté se oba podívali na mě. ,,Vypadá to, že jsi se skamarádil s mým malým bráškou." řekl Jimin a usmál se.

,,Dá se to tak říct. Povídali jsme si. Teda vlastně já jsem povídal...on psal." objasnil jsem.

,,Aha, chápu." řekl blonďák a spočinul pohledem na bločku s papíry.

Jungkook mu najednou poklepal na rameno a jeho bratr se na něj otočil.

Mladší mu vyznakoval krátkou zprávu, po které ke mně Jimin střelil zkoumavým pohledem. Narovnal jsem se a pohled mu opětoval.

Jimin se nakonec zasmál a kývnul hlavou. ,,Tak já vás tu nechám. Stejně jsem unavený z cesty. Půjdu si odpočinout." řekl a vydal se po schodech nahoru.

,,Rád jsem tě poznal." vykřiknul jsem za ním.

,,A já tebe." odpověděl a zmizel mi z dohledu.

Znovu jsme s Jungkookem osaměli.

Vyhledal jsem jeho oči a ujistil se, že mi dobře vidí na rty než jsem na něj promluvil. ,,Sedneš si?"

Přisunul si ke mně židli a sklopil pohled.

,,Mám nápad. Zahrajeme si hru v zírání."

Nechápavě se na mě podíval a naznačil svými ústy 'co?' (Nemusel jsem být génius, abych to pochopil)

,,Budeme si navzájem hledět do očí a kdo dřív mrkne ten prohrál."

Jungkook se nervózně ošil, ale nakonec zakýval hlavou.

Navrhnul jsem tu hru naschvál. Zajímá mě jestli dokáže udržet oční kontakt na dýl než dvě vteřiny.

Zvednul jsem tři prsty a postupně je dával dolů. ,,Tři, dva, jedna."

Naše pohledy se zaklesly do sebe. Teprve teď jsem si mohl pořádně prohlédnout jeho oči. Byly opravdu velké, hnědé, lemované dlouhými řasami a tak nevinné.

Byla to právě ta čistota a nevinnost, která z něj vyzařovala, co mě na něm tak okouzlilo. Přesný opak mě samotného. Jestli on byl neposkvrněný jak voda potom já byl oheň.

Moje oči se pomalu zalili slzami. Musím mrknout. Už to nevydržím. Musím. Teď.

Mrknul jsem a prohrál. Tohle jsem nečekal.

Jungkook se začal vrtět ve vítězoslavném tanečku a na tváři se mu objevil úsměv od ucha k uchu.

,,Kdybych věděl, že se poté co vyhraješ budeš chovat tak roztomile, nechal bych tě vyhrát dřív než jsem si málem vysušil oči." řekl jsem a sledoval jaký to na něj bude mít efekt.

Zrudnul a znovu sklopil pohled.

V tu chvíli jsem si připadal, jakoby mi srdcem projel amorkův šíp a já se rozhodl.

Chci ho.

Jungkook bude můj.