Into the darkness ( Vkook )

⌚ 20. kapitola ⌚

                       TAEHYUNG:

Seděl jsem u sebe v pokoji a vymýšlel co si vezmu na sebe.

Venku se už smrákalo a grilovačka, která je ve skutečnosti především tancovačkou, každou chvíli propukne.

Nakonec jsem se rozhodl pro obyčejné černé ryfle a tričko, které jsem doladil o pásek a černobíle kostkovaný kabát.

Bylo to pohodlné, jednoduché a elegantní. Tím snad nemůžu nic zkazit.

Vyšel jsem ven z pokoje a málem se srazil s Jungkookem.

,,Kookie." vydechnul jsem a chytil ho za ramena. Vzhlédnul a v očích se mu zaleskla radost.

Prohlédnul jsem si ho. Byl zabalený v dlouhé péřové bundě a ven mu koukaly jen lýtka a kotníky. Vypadalo to roztomile.

,,Sluší ti to." pochválil jsem ho, sjel mu rukama z ramen a umístil mu je kolem pasu.

Viditelně znervózněl a ucuknul pohledem. Snažil se koukat kamkoli jen ne do mých očí.

Slitoval jsem se nad ním a pustil ho.

,,Půjdeme?" zeptal jsem se a Jungkook kývnul hlavou.

Sešli jsme schody a ocitli se dole v hospodě.

Sangjae s Jiminem tu právě o něčem horlivě diskutovali, ale jakmile si nás všimli tak hovor utichl.

,,Kookie." řekl Jimin s úsměvem, přiskočil ke svému bratrovi a začal mu něco znakovat. Jungkook celou dobu poslušně kýval hlavou. Něco Jiminovi odsouhlasil, ale já neměl tušení co. Jimin ho nakonec chytl za zápěstí a připevnil mu na ně černé, možná až moc velké hodinky.

Jungkook se na ně zvláštně podíval a na vteřinku ke mně střelil pohledem. Vzápětí zase ucuknul, objal svého bratra, mávnul na otce a přicupital zpátky ke mně.

,,Pěkný hodinky." pochválil jsem mu je, i když mi pro něj opravdu připadaly moc velké.

Jungkook se nervózně zasmál a schoval ruku s hodinkami za záda.

,,Děje se něco?" zeptal jsem se nechápavě. Přišlo mi, že se chová trochu zvláštně.

Kook jen zavrtěl hlavou a věnoval mi milý úsměv.

Chvíli jsem ho zkoumavě pozoroval, ale nakonec jsem se taky usmál a oba jsme vyšli ven do zimy.

Pojedeme autobusem. Jsou to jen dvě zastávky.

naťukal Jungkook do svého starého telefonu a správu mi ukázal.

Došli jsme na zastávku.

Atmosféra mezi námi se najednou změnila. Byli jsme tu sami.

Můj dech se o něco zrychlil a já se podíval na Kooka. Očima hypnotizoval svoje boty a zase se červenal.

Teď mám dvě možnosti. Buď ho přirazím ke stěně zastávky a ulíbám ho až do bezvědomí nebo udělám nějakou blbost a pokusím se to napětí mezi námi odlehčit.

Nakonec jsem zvolil číslo dvě. Na líbání bude ještě hromada času. Teď chci, aby se Jungkook bavil.

Natáhnul jsem ruku a rozcuchal mu vlasy.

Střelil po mně nechápavým pohledem, ale to už jsem hleděl před sebe a předstíral, jakože já nic.

Jungkook se neslyšně zasmál a také se mi pokusil zajet rukou do vlasů.

Rychle jsem uhnul a vyhnul se mu tak. V očích se mu objevili rošťácké jiskřičky a vrhnul se na mě.

Začali jsme se z legrace prát. Jungkook proti mně neměl nejmenší šanci, ale i tak to zkoušel pořád dokola.

,,Vítězství je moje." Zasmál jsem se a znovu mu pocuchal vlasy.

Kook uraženě nafouknul tváře, založil si ruce a ,,naštvaně" se ke mně otočil zády.

,,Ty si myslíš, že mě můžeš ignorovat?" zašeptal jsem si pro sebe a dloubnul jsem ho zezadu do žeber.

Jungkook to nečekal a vyšlo z něj hlasité vypísknutí. Takže je lechtivý. Zásah Tae.

Kook si okamžitě přikryl pusu rukou a zatvářil se vyděšeně. Pořád se za svoje projevy styděl.

Nebral jsem na to žádný ohled a začal ho lechtat. Jungkook se snažil udržet pusu zavřenou, ale nakonec to vzdal a hlasitě se rozesmál.

Přestal jsem až když se svezl na zem a v očích se mu zaleskly slzy.

Zhluboka oddechoval a držel se za břicho. Přičupnul jsem si k němu, zajel mu zezadu rukou do vlasů a on ke mně nervózně vzhlédnul.

,,V celém svém životě jsem neslyšel upřímnější smích." zašeptal jsem. Jungkook se pousmál a nesouhlasně zavrtěl hlavou. Už se natahoval pro zápisníček. Pravděpodobně mi chtěl vysvětlit, že přeháním a jak si on myslí, že je jeho smích divný, ale rozhodl jsem se nedat mu k takovým hloupostem příležitost.

Přitáhl jsem si ho do polibku. Nechtěl jsem, aby seděl na studené zemi a tak jsem ho vytáhnul do stoje.

Naši chvilku bohužel přerušil právě přijíždějící autobus.

Odtáhnul jsem se od něj a hravě mu cvrnknul do nosu.

,,Nastupovaaat." protáhnul jsem, čapnul Kooka za ruku a společně jsme nastoupili.

V autobuse bylo kupodivu docela plno a podařilo se nám najít jen jedno volné místo.

Vteřinku jsem se rozhodoval a nakonec jsem se posadil a nechal Jungkooka stát. Pokorně sklopil hlavu a chytil se nejbližší tyče.

Zasmál jsem se a za pas si ho přitáhnul k sobě.

"Co?" naznačil Kook svými ústy.

,,Sedni si" odpověděl jsem s úšklebkem a poplácal si na stehno. Vím, že jsem mu slíbil, že dokud mi neřekne tak na něj nic nezkusím a já ten slib hodlám dodržet, ale takovéto drobné provokování si prostě odpustit nedokážu. To bych nebyl já.

Kook vyplašeně polknul.

,,Já tě neukousnu." zavtipkoval jsem a Jungkook se nakonec přece jen posadil.

Objal jsem ho kolem pasu, abych se ujistil, že nespadne a během chvilky jsme už vystupovali.

JUNGKOOK:

Chápu, že Tae chtěl, abych si taky sednul, ale copak mu nedochází, že i přes moji stydlivost jsem taky jen hormony ovládaný teenager!? Celou cestu jsem se snažil myslet na různé knihy, televizní seriály, Jimina, sousedovic kočku... prostě na cokoli jen abych se nějak odpoutal od skutečnosti, že Taemu sedím skoro až na klíně a ten autobus sebou zatraceně drncá...