Into the darkness ( Vkook )

👬 19. kapitola 👬

                        TAEHYUNG:

Seděl jsem zrovna s Jiminem a Sangjaem u stolu a popíjeli jsme kávu, když jsem uslyšel tiché kroky, které mě přiměly vzhlédnout.

Bylo to jako scéna z nějakého hollywoodského filmu. Jungkook scházel po točitém schodišti a vypadal jako anděl. Naše pohledy se střetly a já užasle pootevřel rty. Kook se na okamžik zarazil uprostřed kroku. Usmál jsem se na něj a on neohrabaně došlápnul. Málem zakopnul a já už se začal zvedat, že ho půjdu sbírat z podlahy. Jungkook se zachytil o zábradlí a nakonec to ustál. Střelil po mně nervózním úsměvem a s červenými tvářemi uhnul pohledem.

,,Wow. Co se tady děje?" zeptal se Sangjae překvapeně a já se k němu otočil čelem.

Až teď jsem si uvědomil, že stojím, zírám na jeho syna div, že u toho neslintám a Jungkook se s připitomělým úsměvem červená na druhé straně hospůdky. Naše obličeje mluvili za vše. I slepému by muselo dojít, že se mezi námi něco děje.

Jungkook se mezitím doploužil až k nám a také se posadil. Jeho otec mu věnoval zvídavý pohled a nadzvedl jedno obočí.

Jungkook sklonil hlavu a nevypadal, že se chystá cokoli vysvětlovat, takže to zbylo na mě.

,,Sangjae...pane...Jungkookův otče..." začal jsem blekotat a k mému překvapení se Sangaje rozesmál.

,,Dýchej Tae. Jestli chcete být s Kookem spolu tak je to v naprostém pořádku." řekl pobaveně a poplácal mě po rameni.

                      JUNGKOOK:

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Veškerá komunikace ve znakové řeči bude kvůli odlišení od klasické mluvy psána kurzívou.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Konečně jsem se odvážil pozvednout zrak. Táta se usmíval a plácal Taeho po rameni. Potom se otočil ke mě a já se trochu nakrčil.

Proč jsi nám neřekl, že jsi gay? vyznakoval otec.

Nebyl jsem si jistý jak byste na to reagovali. odpověděl jsem a otec zavrtěl hlavou.

Ty jsi vážně trubka Kooku. Jsi kdo jsi a my tě máme rádi.

Zakýval jsem hlavou a široce se usmál. Tae na nás hleděl jako bychom přiletěli z jiné planety a netušil o čem se bavíme.

Ale musím se tě na něco zeptat. vyznakoval otec. Jsi si tím klukem jistý?

Všichni tři jsme se obrátili na Taeho a ten si nervózně poposednul.

,,Co je?" zeptal se Tae, ale nikdo mu neodpověděl.

Hleděl jsem na něj a promýšlel svoji odpověď. Tae natočil hlavu na stranu a věnoval mi oslňující, zubatý úsměv.

Otočil jsem se zpátky na otce.

Ano. Naprosto jistý.

Taky ho schvaluju. přidal se Jimin. Tati, co ty?

Prozatím se schvaluje, ale ještě se uvidí.

Usmál jsem se na otce, vstal jsem, oběhnul stůl a pevně ho objal. Jimin se také přidal.

Vzhlédnul jsem a podíval se na Taeho, který se na nás nervózně usmíval. Rukou jsem mu naznačil, aby se k nám přidal, ale on jenom rozpačitě zavrtěl hlavou.

Má smůlu. Nedám mu na výběr. pomyslel jsem si a chytil ho za ruku, za kterou jsem ho k nám přitáhnul.

Všichni jsme skončili v hromadném obětí.

Takhle šťastný jsem se už dlouho necítil.