Into the darkness ( Vkook )

🚬 12. kapitola 🚬

Uplynuli dva dny. Zítra půjdeme do vedlejší vesničky na tu "velkou slavnost". Chtěl bych z toho tak trochu udělat rande, ale to radši Kookovi říkat nebudu, aby se nevyděsil a neodvolal to.

Za ten krátký čas jsem se s Jungkookem, Jiminem a dokonce i jejich otcem hodně sblížil. Začíná se mi tu líbit čím dál tím víc a vidina odchodu se rozplývá někde v dálce.

Chtěl bych tu zůstat.

Chtěl bych, aby se mě Jungkook přestal tak bát.

Dokonce bych se chtěl naučit znakovou řeč. Jimin mi už z legrace něco málo ukazoval, ale chtěl bych umět víc. Chtěl bych s Kookem mluvit, tak aby mu to bylo co nejpohodlnější.

A sakra, chtěl bych si zahulit.

Ta poslední myšlenka mě už nějakou chvíli pronásleduje. Moje zásoba trávy je víc než dostatečná. Zásob mám ještě na dlouho dopředu, ale nějak jsem nenašel čas. Večery jsem trávil s Jungkookem a jeho rodinou a něco mi říká, že mariánkou bych si je zrovna moc nezískal.

Představil jsem si jak by se asi tvářili kdyby mi na to přišli. Možná by mě dokonce vyhodili. Ne to asi ne. Na to jsou moc milí, ale radost bych jim s tím určitě neudělal a proto to musím udělat potmě někde dál od hospůdky.

Nemůžu s tím už čekat. Začínají se mi třepat ruce. Že já debil s tím kdy začínal...

A navíc mi to poskytne alespoň chvilkové otupení smyslů. Pořád se nemůžu zbavit svých vzpomínek.

Vzpomínek na to co jsem udělal...

Zatřepal jsem hlavou ve snaze zahnat zlé myšlenky a vyšel ven z pokoje.

Absence televize mi nakonec zas tak moc nevadila. Našel jsem si jinou zábavu v podobě brýlatého, drobného chlapce, se kterým jsem teď trávil většinu svého času.

Sešel jsem schody a ocitl se v hlavní místnosti, kde jsem spatřil Jimina a posadil se k němu.

,,Kde je Jungkook?"

,,Jimine?" promluvil jsem znovu, když se mi od něj nedostalo žádné reakce.

,,Co? Cože? Jungkook?" vyhrknul, když ho můj hlas vytrhl ze zamyšlení.

,,Děje se něco?"

,,Ne. Ne, všechno je v pohodě. Jungkook jel s otcem nakupovat." řekl a usmál se.

,,Aha. Měli mi říct. Jel bych s nimi."

,,Hmm tak třeba příště." odpověděl a vyhnul se očnímu kontaktu.

,,Fakt seš v pohodě?"

,,Jasně. Jenom jsem se zamyslel. Něco ohledně školy. Nudný věci. Nic důležitýho."

,,Taky studuješ ve vedlejší vesnici?" zeptal jsem se.

,,Ne ne. Už nejsem na střední. Chodím na vysokou ve městě. Bydlím tam na koleji, ale teď jsem se rozhodl, že budu chvíli žít tady."

,,Ale proč? Je to celkem daleko. Tobě nevadí dojíždět?"

,,Ani ne. Jsou to jen dvě hodinky cesty."

,,To je docela dost." namítnul jsem.

,,Alespoň se můžu po cestě učit."

,,Tak to by mě vážně bavilo." odpověděl jsem ironicky.

,,A co ty? Už nestuduješ?" zeptal se se zájmem.

,,Naštěstí už ne."

,,A kam jsi chodil na školu?"

Musím si dávat pozor, abych mu o sobě neprozradil něco co by radši vědět neměl.

Rychle jsem si něco vymyslel.

,,Studoval jsem bezpečnostně právní." plácnul jsem první lež co mě napadla.

,,To by zase nebavilo mě. Studuju umění a tyhle věci nejsou nic pro mě."

Pro mě taky ne, pomyslel jsem si. I když bych ti zvládnul rozebrat a znovu složit zbraň pod míň než pět vteřin. A to i poslepu. Ale takové věci mě nenaučili ve škole.

,,Umění je super. Baví tě to?" zeptal jsem se, abych se odpoutal od svých myšlenek.

,,Miluju to." odpověděl a usmál se.
_______________________________________

Bylo něco málo před osmou večer, když se otevřeli vchodové dveře a dovnitř vstoupil Jungkook následovaný svým otcem.

Jimin vystřelil do stoje a stoupnul si před svého bratra, který stál se sklopenou hlavou a díval se do země.

,,Kde jste byli tak dlouho?" zeptal jsem se zvědavě. ,,Začínalo se mi stýskat." zavtipkoval jsem.

,,V obchodě to byla samá fronta a silnice jsou poslední dobou plné kolon. Když jsem já býval mladší tak bylo všude míň lidí a řeknu vám, že to bylo o dost lepší." rozpovídal se Sangjae a položil tašku s nákupem na stůl, aby si mohl vyzout boty.

Jimin natáhnul ruku k Jungkookovi, donutil ho zvednout hlavu a něco mu vyznakoval. Jangkook zavrtěl hlavou, střelil ke mně pohledem, rychle svému bratrovi něco odpověděl a znovu se zadíval do země.

,,Půjdu teď s bráchou nahoru, takže kdybys něco potřeboval tak je tu táta." řekl mi Jimin, chytil bratra za ruku a táhnul ho pryč. Jungkook mi věnoval ještě poslední pohled a potom se otočil a následoval Jimina.

Teď mám příležitost, prolítlo mi hlavou.

,,Skočím si na pokoj a potom se půjdu projít ven." oznámil jsem Sangjaeovi.

,,Tak se hlavně teple obleč. Sněží tam." řekl a já kývnul a odešel.

Zamotal jsem si kolem krku šálu a oblékl se do teplého, černého kabátu. Nezapoměl jsem si do jedné kapsy schovat sáček s trávou, do druhé zapalovač, a vyrazil jsem.