Honest girl

Tak ne skleníkem, ale vitrínou...

,,Lily, prosím! Běž za McGonagallkou a řekni jí, že jsem nemocná."

,,Stejně by tě ten trest čekal. A v mnohem horší podobě." Poznamenala Cait.

,,Cait? Co může být horší, než trest s otcem, co mě pravděpodobně nenávidí, protože jsem přežila v lese a s Blackem?!"

,,Pobertové mají školní trest každou chvíli. Teď ho budeš mít jenom s Blackem, ale za týden by tam byli už všichni čtyři." Ušklíbla se Kate.

,,Zrovna ty máš co říkat." Uchechtla se Lily a podívala se na Kate.

Kate protočila očima.

Pozvedla jsem obočí.

,,Jsme s Jamesem dvojčata." Pokrčila rameny, jakoby to všechno vysvětlovalo.

,,Ale ty nezveš Lily na rande, že ne?" Zeptala jsem se s hranou nevědomostí.

Holky se rozesmály.

Ale jejich pozornost od mého trestu jsem tím neodvedla.

Lily se podívala na budík.

,,Už bys měla jít." Oznámila mi opatrně.

Zabručela jsem a vyhrabala jsem se z postele.

,,Tak čau, už se asi neuvidíme. Nepřežiju to." Rozloučila jsem se a zavřela za sebou dveře.

Sešla jsem schody do společenky. Teď, v osm hodin byla plná studentů. Ať už učících, nebo se jen tak povalujících.

Prošla jsem až k obrazu a vylezla ven na chodbu.

Okamžitě mě obklopil chlad, který v chodbách hradu celoročně panoval.

Šla jsem pomalu. Nechtěla jsem tam jít, ale McGonagallová by mě zabila.

No tak aspoň přijdu pozdě.

Nevím proč, ale dnes jsem měla chuť někoho vyprovokovat.

A tím někým myslím Filche.

Jo, rozhodla jsem se, že ho budu nazývat stejně, jako všichni ostatní, protože být mým otcem si nezaslouží.

Pomalu jsem se došourala ke školníkovu kabinetu, kde už postával Black i Filch.

,,Jdeš pozdě." Řekl Filch a přejel mě pohledem.

,,Jako matka." Zamumlal si pod křivý nos.

,,Oooh! Převelice se omlouvám, drahý tatíčku!" Vykřikla jsem a předvedla ironickou poklonu. Z mého hlasu přímo sršel sarkasmus.

Black se ušklíbl.

,,Co se šklebíš?!" Vyjela jsem na něho.

Protočil očima, ale nic neříkal.

,,Tak pojďte, drahá dcero a velevážený pane Blacku. Čeká vás dlouhá noc." Zachechtal se školník a po tváři se mu roztekl slizký úšklebek.

Něco jsem si zavrčela, ale následovala jsem Blacka směr... vlastně nevím kam.

Zastavili jsme před místností, ve které jsem ještě nebyla, tudíž jsem nemohla vědět, o co jde.

,,No to snad ne. Fakt díky, Filchová." Zasyčel Black.

,,Nemáš vůbec za co." Ušklíbla jsem se.

,,Hele, jestli jsi se mnou prostě chtěla...no... řekněme strávit nějaký ten čas, stačilo normálně říct." Pokrčil rameny a povytáhl jedno obočí.

Celého jsem hodně přejela pohledem a potom zavrtěla hlavou.

,,Ne. Tohle jsem v úmyslu vážně neměla." Ujistila jsem ho.

,,A proto jsi na mě ječela přes celou Velkou síň a házela po mě pohárky s džusem?"

,,Možná se pletu, ale se vším sis začal ty. Už dopoledne u skleníků." Zavrčela jsem.

,,Nemám na to celou noc, takže prostě vyleštíte všechny odznaky, poháry a tak podobně. Jestli se při tom pozabíjíte navzájem, bude to lepší. Pro všechny. A žádná kouzla."

Filch nám sebral hůlky a místo nich nám dal do ruk jakýsi kbelík s pochybně zapáchající tekutinou.

Potom se otočil a odešel.

Vešli jsme dovnitř. Pohlédla jsem na všechny ty vitríny a přepadl mě pocit beznaděje.

Budu muset tvrdnout celou noc v jedné místnosti s Blackem?!

,,Měli bysme začít." Poznamenal Black.

,,Wow, díky. To by mi bez tebe nedošlo." Obrátila jsem oči v sloup.

Přišla jsem k první vitríně, nebo co to je.

Byla prázdná.

Rozhlédla jsem se kolem a všimla si veliké hromady nazlátlých hovadin v rohu místnosti.

,,Asi tohle." Řekla jsem si spíš pro sebe.

,,Wow, díky. To by mi bez tebe nedošlo." Zapištěl Black přehnaně vysokým hlasem.

,,To jsem neříkala tobě, ale sobě." Zavrčela jsem.

,,Samomluva je první náznak šílenství." Zazpíval Black.

,,Myslím, že pokud dřív neproletíš tou vitrínou, budeš mít v blízké době taky odznak." Ušklíbla jsem se.

,,Myslíš?" Rozzářil se Black.

,,Jasně. Většího idiota ještě Bradavice nezažily. Nejsme v téhle místnosti ani deset minut a už mi začínáš lízt krkem." Usmála jsem se "mile".

,,Jestli chceš poznat, jak Sirius Black někomu leze krkem, můžeme to zkusit." Usmál se Black...no okouzlující ten úsměv nebyl.

,,Díky, ale narozdíl od tebe vím, že když někomu strčíš něco do krku, vyzvracíš se."

,,No a když zvracíš, můžeš vypláznout jazyk. To vypadá na neobvyklýho francouzáka." Zašklebil se Black.

Fajn, vůbec se mi nelíbí, kam tahle konverzace směřuje.

Vrhla jsem po něm vraždící pohled.

,,A je pravda, že s dcerou od školníka jsem to ještě nezkoušel." Pokračoval.

,,Zklapni, nebo ten odznak mít nebudeš, protože proletíš nejbližší vitrínou."

,,A odznak za co? Za nejzvláštnější francouzáky nebo nejkrásnějšího studenta školy."

,,I Pettigrew je hezčí než ty." Ušklíbla jsem se.

,,Tak pozor, Peter možná není miss školy, ale je to kamarád. A moje kamarády si do huby neber." Blackovi se zlostně zablesklo v očích.

Možná je Black idiot, ale musí se mu nechat, že kamarády brání.

,,No jo, sorry." Protočila jsem očima.

Black vyvalil oči. Čekal jakoukoli reakci, ale tuhle fakt ne.

,,A měli bysme začít. Jinak to do rána nestihneme." Dodala jsem a sedla si na zem k hromadě toho haraburdí.

Black si po chvíli taky sedl. Naštěstí daleko ode mě a začali jsme plnit náš trest.

Tohle bude dlouhá noc...