Honest girl

Ticho před bouří

Když Kate prošla ztichlou společenskou místností Nebelvíru a vyšla schody k dívčím ložnicím, opatrně otevřela dveře a po špičkách došla až ke své posteli. Cait a Lily už dávno spaly. Poklidně oddechovaly bez sebemenšího tušení, co se před několika hodinami odehrálo.

Kate se rozhlédla kolem sebe. Pohledem se zastavila na posteli, v níž obvykle nocovala Leah a povzdechla si. Nesnášela Ryana Laceyho. A možná ještě nevěděla jak. Ale věděla, že za to, co udělal její nejlepší kamarádce tvrdě zaplatí.

****

Na ošetřovně panovalo hluboké ticho. To bylo něco, na co si madame Pomfreyová velmi potrpěla, ačkoliv se tak mohla stát pro její pacienty o to depresivnějším místem k uzdravování. A zvláště po tom, co prožila Leah Filchová.

Dívka s příjmením bradavického školníka ležela v posteli a byla přikrytá až ke krku bílou peřinou. Na první pohled se zdála být v pořádku, přehlédneme-li široký obvaz kolem dokola celé hlavy. Ale právě ve chvíli, kdy byste si řekli, že je v pořádku a otočili se k odchodu, se dívce začal zrychlovat dech. Vzduch z jejích plic vycházel a přicházel do nich stále rychleji a rychleji a právě když se zdálo něco být už velmi špatně, vymrštila se Leah do sedu a rychle začala mrkat. Jednak aby zahnala slzy, které se jí draly do očí a druhak aby udržela oči otevřené a znova neupadla do spánku spolu se snem, jež jí až příliš živě připomínal nedávné události.

Znova se ocitla v umývarnách.

Znova před ní stál Ryan a stále se přibližoval.

Znova ji uhodil a ona se praštila hlavou o umyvadlo.

Znova ležela na mokré a studené zemi.

Znova se k ní skláněl...

Leah si promnula kořen nosu a snažila se zabránit pláči. Nechtěla probudit madame Pomfreyovou nebo další pacienty. Pokud tam tedy nějací byli.

Pro zklidnění se dívka podívala z okna. Začínalo pomalu svítat a zvenku k ní doléhal zpěv ptáků.

Když se jí podařilo svůj dech trochu zklidnit, položila hlavu znova na polštář a zavřela oči.

A jak se tak se zavřenýma očima zaposlouchala do ptačího zpěvu, upadla dívka znova do říše snů.

****

V nebelvírské ložnici dívek pátého ročníku zazvonil mudlovský budík, který měla na stolečku hned vedle postele postavený Lily Evansová.

K překvapení všech byla Kate první, kdo vyletěl z postele ven. To se ještě nikdy nestalo. Kate byla vždy ta, kdo zůstával pod peřinou nejdéle.

Lily se teprve posadila na posteli, když už se Kate hnala oblečená ke dveřím.

,,Co se děje?" Zamručela rozespale Cait a přimhouřila oči proti světlu.

Kate neodpověděla. Jen se zastavila na místě.

Lily s Cait byly okamžitě už úplně vzhůru a vyměnily si starostlivý pohled. Takhle se Kate nikdy nechovala.

,,Kate?" Oslovila kamarádku Lily. ,,Co se stalo?"

Kate zavřela oči a zhluboka se nadechla. Vzduch z plic potom pomalu vydechla. Teprve potom se otočila a zadívala se dívkám do očí.

,,Asi bude lepší, když se to dozvíte ode mě." Povzdechla si a posadila se na chladný parapet.

,,Je v tom nějakej kluk? Co, Kate?" Zašklebila se Cait.

Kate se plácla do čela. Potom ale hlavou kývla.

,,Ale vlastně jo. Jenom ne tak, jak to ty myslíš." Kate si vjela rukou do vlasů a zničila si tak narychlo vytvořený culík. ,,Jde o Leah a Ryana..."

****

Rána pracovního týdne byla část dne, kterou snad každý neměl zrovna v lásce.

Avšak nenávist, jakou k nim chovali tři ze čtyř Pobertů se nevyrovnala jen tak ledasčemu.

A tak když se v pokoji oněch čtyř chlapců rozezvonil budík, z postele vstal jen Remus Lupin a zamířil rovnou do koupelny. Z předchozích několika let, během kterých své tři kamarády měl šanci poznávat, zjistil, že budit je hned po prvním zazvonění budíku nemá smysl. A navíc se s nikým nemusí handrkovat kvůli užití koupelny.

Remus za sebou zavřela dveře a postavil se před umyvadlo, o které se opřel. Zahleděl se do zrcadla na svůj odraz. Při pohledu na drobné jizvičky si povzdechl a pravou rukou si vjel do vlasů. Posledních pár dnů se necítil nejlépe. Bylo jasné, že se blíží úplněk.

Chlapec zavrtěl hlavou a z kelímku na umyvadle vytáhl zubní kartáček. Nanesl na něj pastu a s posledním povzdechem započal svoji ranní rutinu.

****

Toho rána bylo ve sborovně rušno už od úsvitu. Celý profesorský sbor se sešel, aby projednal onu nepříjemnou situaci a dohodli se na dalším postupu.

,,Měli bychom toho chlapce řádně napomenout." Zamračil se profesor Křiklan. ,,Třeba rovnou před celou školou."

,,To by mohlo být ponižující i pro slečnu Filchovou." Podotkla profesorka Prýtová. ,,Mělo by být její rozhodnutí, kdy, jak, nebo jestli vůbec se o tom někdo dozví."

Většina profesorů souhlasně zamručela nebo kývla. Jen profesor Binns pochrupoval v křesle, které mu sem přičaroval bradavický ředitel.

,,Profesorko McGonagallová? Profesore Kratiknote?" Obrátil svojí pozornost Brumbál na dva profesory, kteří doteď téměř nepromluvili. ,,Jako kolejní ředitelé byste měli mít v tomto případu hlavní slovo."

,,Toho chlapce řádně potrestám!" Zapištěl Kratiknot a v euforii švihl hůlkou, načež Brumbálův plnovous začal růžovět.

Brumbál, jako by si svých barvu měnících vousů ani nevšiml, se otočil na pobledlou profesorku McGonagallovou, která byla očividně duchem úplně někde jinde. Ponořená ve svých nejhorších vzpomínkách.

,,Minervo?" Odkašlal si ředitel. Profesorka se ani nehnula. Profesor Křiklan se k ní opatrně naklonil a šťouchl do její paže. Vždy chladná a klidná profesorčina tvář se zkroutila do vylekané grimasy.

Zděšeně se rozhlédla po všech přítomných a začala něco drmolit.

Podle pohledů celého profesorského sboru bylo jasné, že profesorce nerozumí ani slovo. Profesor Brumbál si promnul už téměř celý růžový plnovous a poposunul si brýle na nose. Potom se otočil ke svým zaměstnancům.

,,Omluvte nás." Pousmál se a opatrně pomohl profesorce McGonagallové vstát.

,,Pojď, Minervo. Promluvíme si v soukromí."

Lidi, já se vám omlouvám, ale příští kapitola bude konečně o něčem a bude opravdu hodně důležitá. Takže zapněte upozornění, hlasujte a komentujte tuhle kapitolu, abych měla motivaci a u další kapitoly ahoj🤗