Honest girl

Nová studentka

Pohled třetí osoby

,,Jak, nová studentka? Jamesi, jak jsi na to pro Merlina přišel?!"

Studenti čtvrtých ročníků scházeli dolů na večeři.
Mezi nimi samozřejmě nemohla chybět známá skupina čtyř chlapců - James Potter, Sirius Black, Remus Lupin a Peter Pettigrew.

,,Říkám. Viděl jsem to u Brumbála v pracovně. Na tom stole to přímo bilo do očí." Říkal právě brýlatý černovlasý chlapec.

,,Co jsi dělal u Brumbála v pracovně." Vložil se do rozhovoru Remus. Vysoký medovlasý chlapec s malými jizvičkami po celém obličeji.

,,Jenom mi bylo smutno, dlouho jsem tam nebyl. Potřeboval jsem si popovídat." Pokrčil rameny James a na tváři se mu rozlil nevinný výraz.

Peter zachrochtal. Obtloustlý chlapec se zvláštní barvou vlasů a červenými pupínky na obličeji. Chlapec, který svým chováním ani vzhledem nezapadal mezi Poberty. Tři velmi pohledné chlapce s mírně zvráceným smyslem pro humor.

,,Jak se jmenuje?" Zeptal se Sirius a v očích mu zajiskřilo.

,,To nevím. Podíval jsem se na stůl a viděl jsem tam obálku. Takovou tu, jak nám došla, když nám bylo jedenáct. No a pak přišel Brumbál, schoval obálku a řekl, ať se prý nechám překvapit. Že dnes na večeři představí novou studentku. A ještě nějakej ten svůj mega chytrej citát." Rozhodil rukama James.

,,Aha. Brumbál a jeho citáty." Zabručel Sirius.

,,Hele kluci, myslím, že byste mohli téma Brumbál uzavřít. Nebo ho aspoň pozastavit, než budeme z Velké síně venku." Řekl tlumeně Remus. Zrovna totiž vcházeli do Velké síně a Brumbál už seděl u profesorského stolu.

Chlapci se posadili asi do středu dlouhého nebelvírského stolu. Co je ale překvapilo a pro Petera to bylo, jakoby mu někdo vrazil kudlu do zad bylo, že na stolech nebylo ještě žádné jídlo. Vypadalo to jako na začátku roku. Brumbál očividně chtěl, aby všichni svoji pozornost věnovali nové studentce a jemu.

,,Tohle už je trochu moc." Zabručel Peter.

Zbývající tři chlapci se tomu zasmáli.

Celou Velkou síní proudil hovor a vzrušení. Všem bylo jasné, že studentku budou muset zařadit do jedné ze čtyř kolejí. Tedy buďto do Nebelvíru, Mrzimoru, Havraspáru nebo Zmijozelu.

Když už napětí způsobené hádkami, kam bude dívka zařazena, dosáhlo vrcholu, rozevřely se dveře a do Velké síně vstoupil Hagrid a po boku - vlastně spíš vedle nohy - mu kráčela dívka.

Dívka vypadala na pohled sebevědomě. Téměř černé, mírně zvlněné vlasy jí padaly do obličeje a ona je rázným gestem odhazovala zpátky na záda. Ovšem bezúspěšně. Po každém takovém nevydařeném pokusu se jí v jejích zvláštních zelenohnědých očích vztekle zablýsklo.

Co bylo zvláštní, že Hagridovu tempu se přizpůsobila a tak její pohyby vypadaly poněkud rázně.

,,Ty vole. To vypadá, jako když k nám jde McGonagallová." Šeptl k Jamesovi Sirius.

Ten se uchechtl.

Rychlá chůze způsobila to, že za dívkou vlál její černý plášť.

,,Hele, já myslím, že vypadá spíš jako Snape." Řekl Siriusovi James.

,,No pozor. James myslí. Nebolí to?" Řekl si spíš pro sebe Remus, ale James ho slyšel a obdaroval svého kamaráda ublíženým pohledem.

Za budoucí studentkou se ohlížel každý. I Hagrid vypadal, že by se nejraději posadil za učitelský stůl a vše pozoroval.

Nová studentka se určitě stane tématem k rozebírání ve sborovně, společenských místnostech i mezi duchy.

Konečně došli - ona a Hagrid - k učitelskému stolu, Hagrid zaplul na volnou židli, kterou si pro tuto zvláštní příležitost donesl dopoledne až ze svého srubu.

Profesorka McGonagallová zacinkala lžičkou o skleničku. V síni se okamžitě rozhostilo ticho.

Brumbál povstal.

,,Dnes k nám přišla nová studentka. Její jméno je Leah a doufám, že se tady bude cítit dobře. Samozřejmě ji musíme zařadit do jedné z kolejí."

Pokynul profesorce McGonagallové a ta mávnutím hůlky přivolala stoličku a moudrý klobouk.

Potom se postavila. Chvíli rozmlouvala s tou novou dívkou. Leah. Ta se posadila a profesorka jí na hlavu posadila klobouk.

Pohled Leah

Posadila jsem se na stoličku a profesorka mi dala na hlavu klobouk. V uchu se mi ozval hlas.

Hmm. Copak to tady máme. Nějaké pozdní zařazování, ne? To nevadí, ale jak vidím, ty budeš pěkný oříšek.

Jsi chytrá a máš chuť to všem ukázat. Havraspár, ale vyškrtneme. Čtení není tvojí nejoblíbenější činností.

Mrzimor vyškrtneme rovnou. Ostatním pomáháš. To ano. A tady vidím, že jsi vyléčila nějaké akromantulce nožku. Obdivuhodné. Opravdu. Ale Mrzimor ne.

Už zbývá jen Nebelvír a Zmijozel. Jsi velmi statečná, sebevědomá. Chceš všem ukázat, co dokážeš. Zmijozel se pro tebe skvěle hodí. Ale ta chrabrost se v tobě nezapře.

Právě díky ní jsi dokázala přežít. Právě díky statečnému srdci, které jsi zdědila po své matce.

Ehm... Moudrý klobouku. Můžu se zeptat, kdo je moje matka???

Ach dítě. To ti opravdu říct nemohu. Ale dozvíš se to. Od ní. V pravý čas. Ach dítě.

Ach dítě, ach dítě...bla bla bla!!!

Ano. A právě tvoje prořízlá huba, jak se teď říká mezi mladými mi nedělá rozhodnutí lehčí. Ale myslím, že už jsem se rozhodl.

Co myslíš ty?

Nevim. Je mi to jedno. Hlavně už mě prosím někam pošli.

Ach ano. Netrpělivost. Další vlastnosti tvé matky. Ach dítě.

Do pr***e! Už mě někam pošli!

Dobrá, říkáš si o to prořízlá hubo. Hele, rým. Ten bych mohl zakomponovat do mojí písně. Ach kompozice...

Pro Merlina!!! Už mě někam pošli!!!

Dobrá, prořízlá hubo. Ať je to tedy...

,,NEBELVÍR!!!"

Velkou síní se rozezněl potlesk a křik a já zamířila ke stolu, který - jak mi předtím řekla McGonagallová - byl nebelvírský.

Sedla jsem si na kraj. Daleko od středu, odkud vycházel největší kravál. Pro dnešek už jsem měla všeho dost.

A ten klobouk mi nijak nepomohl. Prej prořízlá hubo tamto a prořízlá hubo tohle...to se teď říká mezi mladými, ne?

Myslela jsem, že až ho konečně dostanu z hlavy, roztrhám ho na tak malý kousíčky, že už nikdy nikoho nezařadí.

Byla jsem ponořená v myšlenkách natolik, že jsem ani nepostřehla kdy se na stolech objevilo jídlo. Každopádně jsem se najedla a potom v houfu nebelvírských zamířila směr ložnice.

Hele jako myslím, že kdyby jsem se uprostřed noci neprobudila z noční můry, kde mě honil obří skákající kloubouk Příčnou ulicí a neřval za mnou pořád: Prořízlá hubo!!! Prořízlá hubo!!! Vyspala bych se dobře.

Ale co. Sice jsem se vzbudila, ale aspoň ne uprostřed noci v hlubinách Zapovězeného lesa.