Honest girl

"...prosím, Kate, probuď se...."

Od toho, co se Kate nervově zhroutila, se pro skupinku tří dívek z chodeb Bradavického hradu jakoby vytratilo všechno světlo a radost. Nemohli jste vidět jejich úsměv ani jejich smích.

A kromě vyučovacích hodin jste nemohli vidět ani Leah Filchovou.

Respektive, nemohli jste ji vidět na chodbách hradu nebo školních pozemcích.

Veškerý čas trávila na ošetřovně nebo ve svém pokoji. Přesněji na místech, kde nemohla potkat Jamese Pottera nebo snad Siriuse Blacka.

Nepředpokládala totiž, že by se James obtěžoval navštěvovat svoji sestru. V tom se ale mýlila.

Jednoho deštivého lednového odpoledne, kdy Leah opět seděla na posteli, sloužící už nespočetně let bradavické ošetřovně a nyní fungující jako lůžko pro její kamarádku Kate, se pomalu otevřely velké bílé dřevěné dveře od ošetřovny a dovnitř nakoukl onen brýlatý chlapec s vrabčím hnízdem na hlavě, které zaujalo místo vlasů. Nebo které mu možná spadlo na hlavu při jednom z mnoha jeho školních trestů, který se svými kamarády strávil v Zapovězeném lese.

Už se chystal zamířit k posteli své o pár sekund mladší sestry, když si však všiml Leah, která jej nyní propalovala nenávistným pohledem. Málem se otočil na patě a provedl zbabělý útěk hodný možná tak některého Zmijozela, ne však Jamese Pottera, nebelvírského chytače a nově zvoleným kapitánem famfrpálového týmu. Proto po krátkém zaváhání zvedl hlavu a došel až k dívčině nehybnému tělu.

,,Přišel sis prohlédnout výsledek své práce?" Zasyčela zlostně Leah a v jejích očích se zuřivě zablýsklo.

,,Vole, Filchová, vypadáš jak nasraná McGonnagalka." Obrátil oči v sloup James, a ve snaze vyhnout se vraždícímu pohledu svojí spolužačky, nyní opravdu podobný tomu, jež už mnohokrát viděl na tváři profesorky McGonagallové, se zadíval z okna.

,,Ne," zavrčel po chvíli, kdy jej už výhled na koruny stromů přestal bavit. ,,Přišel jsem se podívat na to, jak na tom Kate je."

,,No však, říkám, výsledek tvé několika týdenní práce."

James zatnul pěsti, z části protože, aby nějak ventiloval svůj vztek, z části proto, že měl sto chutí jednu Leah vrazit.

Nakonec se však přemohl a jednu ruku strčil do kapsy hábitu. Poté ji ještě spolu s nějakou krabičkou vytáhl ven a položil onu nádobu na noční stolek, stojící u hlavy jeho sestry, která momentálně díky lektvarům a kouzlům madame Pomfreyové klidně oddechovala.

,,Brzo se uzdrav." Zašeptal a nevšímaje si slov, která k němu vyslala Leah, vyšel z ošetřovny.

,,Není nemocná, ty kriple."

Dobře, napsala jsem i delší kapitoly, ale už jsem se tolik těšila na vaše super komentáře, že jsem musela vydat novou část, hehe😅

Tak snad si nějaké zasloužím