Honest girl

Když zapěje skřivan 1/2

,,...na stoletém stromě hnízdo si postavil,
A tehdy přišel mrazivý listopad,
Jen jednou naposledy zapěl,
Než mrtvý skřivan na zem pad." Profesorka McGonagallová si sundala brýle, položila je na dřevěný stůl a přes pochybnou tekutinou politý pergamen z něhož právě přečetla veškerý text se zadívala do třídy.

,,Báseň je to sice obdivuhodná a nevím, odkud jste ji opsal, ale máte dojem, pane Blacku, že jste splnil zadání?" Oslovila černovlasého mladíka v poslední lavici. ,,Pane Blacku!"

Chlapec se na ženu otočil s širokým úsměvem, který ovšem rychle povadl, když spatřil profesorčin přísný výraz.

,,Ano, paní profesorko?"

Leah ve třetí lavici se otočila na své kamarádky s nevěřícným pohledem.

,,To myslí vážně?" Zašeptala.

,,Je to Black, co chceš víc." Pokrčila rameny Cait.

,,Ptala jsem se, jestli-" profesorka se ale nedostala ani k hlavnímu problému, když se Sirius Black otočil zpět na svého kamaráda a pokračoval v tak necitlivě přerušené konverzaci.

,,A já toho mám tak akorát dost!" Rozkřikla se McGonagallová. Snad všichni studenti ve třídě sebou trhli. Nebylo zvykem, že by se profesorka McGonagallová nechala tak jednoduše vyvést z míry. ,,Pane Blacku, okamžitě si sbalte věci, vyměníte si místo se slečnou Jorkinsovou."

Dívka s tlustými brýlemi v první lavici se zahihňala a se svojí kamarádkou si vyměnila vzrušený pohled.

,,Ale paní profesorko-" protestoval James.

Lily protočila očima nad chlapcovou snahou prosadit si svou, která byla zcela jasně úplně zbytečná.

,,A vy a pan Potter mi do zítřejších šesti hodin ráno odevzdáte třicet palců dlouhou esej o přeměně slona na porcelán. A tentokrát už žádné básně!"

Chlapci už nic neříkali, protože jim bylo jasné, že by si tak trest jen zhoršili a Sirius si konečně bez řečí vyměnil místo s hihňající se Bertou Jorkinsovou.

Ve třídě ale ani tak nezavládlo ticho.

Ve třetí řadě se pochechtávaly čtyři dívky z Nebelvíru.

A k jejich uklidnění rozhodně nepřispěla Berta, která se nyní spokojeně rozplácla na židli vedle nešťastného Jamese.

,,Konečně dostali to, co si zaslouží." Zašeptala Lily než ji zase přemohl smích.

,,Děvčata!" Profesorka McGonagallová už vypadala doopravdy naštvaně.

,,A mám toho dost! Abyste se naučili chovat, napíšete mi celá třída do příští hodiny dvacet palců dlouhou esej o vývoji přeměňování v průběhu 13. století."

Jakmile profesorka domluvila, zazvonil zvonek, oznamující konec hodiny.

,,Ale váš trest platí stále!" Zavolal ještě za Siriusem a Jamesem.

Havraspárští, se kterými měli tuto hodinu naštvaně odcházeli ze třídy a přitom házeli nepěkné pohledy na nebelvírské spolužáky.

,,Ty jo, co jim je." Protočila oči Kate. ,,To nikdy nepsali něco za trest?"

Leah pobaveně zakroutil a hlavou a spolu s dívkami pokračovala v chůzi. Když se najednou Lily prudce zastavila.

,,Holky, ale McGonagallová nedává kolektivní tresty. Neměla důvod trestat i zbytek třídy."

,,No to je toho, prostě i McGonagallce někdy ujedou nervy. Není každej den posvícení." Zabručela Leah.

,,Slečno Filchová," rozlehlo se chodbou chladně.

V dívkách by se krve nedořezal. Pomalu se otočily a ocitly se v tváří tvář profesorce, jejíž hodinu právě opustily. A zapomněla jsem zmínit, že ta profesorka doopravdy neměla dobrou náladu. Doopravdy.

,,V osm hodin večer vás očekávám u svého kabinetu. Máte školní trest." Zasyčela McGonagallová. ,,A srážím Nebelvíru deset bodů."

A s těmi slovy dokráčela.

,,Co se jí u Merlina stalo?" Vyjekla Kate. ,,Těm dvěma idiotům zadá blbou esej a tobě dá trest a sebere ti body?"

Leah by normálně potěšilo, že se jí kamarádka zastala. Teď vše ale mělo jiný důvod. Kate byla naštvaná, že profesorka přeměňování nepotrestala Jamese, který jí dělal ze života peklo už skoro rok. A s Leah už nějakou chvilku nemluvila. Byla stále smutná a naštvaná kvůli jejímu úletu s Ryanem. Nevěděla, jestli jí dokáže někdy doopravdy odpustit to, že se na ně vykašlala jen kvůli nějakému havraspárskému frajírkovi. Doufala v to, to ano, ale jestli dokáže odpustit nevěděla. Lily ani Cait nechápaly, proč ji to tak vzalo a Kate jim to nikdy pořádně nevysvětlila.

,,Asi neměla svůj den." Nadhodila Lily.

,,No, jestli máš pravdu, tak doufám, že večer bude mít lepší náladu." Zabručela Leah.

Jelikož bylo přeměňování jejich dnešní poslední hodina a jelikož bylo na začátek října opravdu teplo, vyběhly čtyři kamarádky z chladného hradu a nechaly sluneční paprsky, aby je zahřály na bledých obličejích.

Za chvíli se po pozemcích bradavické školy rozléhal dívčí smích.

A na chvíli to vypadalo, že je vše v nejlepším pořádku a že se věci vrátily zpět do normálu.

Když se čtyři dívky z Nebelvíru s hlasitým smíchem rozběhly dolů k jezeru, vše bylo na několik krátkých vteřin normální.

Všechno se mělo ale změnit.

A ať už to mělo být cokoliv, jestli to mělo být dobré nebo špatné, mělo se to stát tenhle večer.

A přeberte si to jak chcete, ale mám dost silný pocit, že kvůli onomu večeru celý týden bolela profesorku jasnovidectví hlava...

Zdravím všechny!

Ja vím, ano, neříkejte to!! Byla to dlouhá doba, a na to jak dlouho nevyšla nová kapitola tahle za moc nestojí, ale vzhledem k tomu, že tady v karanténě ztvrdneme ještě nějaký ten týden (čtěte měsíc), tak by bylo fér, kdyby se tady objevila další a dějově určitě zajímavější a důležitější kapitola.

A objeví.

Doufejme...

Vaše zatím zdravá

Notwozet