UZEL Č. 2: I refuse to listen to my heart!

1.1K 56 5
                                    

Byl jsem ze snu v šoku. Celý zpocený jsem se dostal na nohy a rozhodl se si dát sprchu po takovém divokém snu o tom Youtuberovi. Cítím se divně. Trochu mě tohle šokovalo, jsem blázen! Vypnul jsem budík a rozešel se směrem do koupelny. Znechucený svým chováním jsem si vysvlečený do naha pustil v malé sprše s modrými kachličky kolem sebe ledovou vodu. Nanesl jsem na své tělo sprchový gel a omyl se. Musím si pospíšit, abych to stihl do školy. Pomyslel jsem si a s touhle větou se vydal již oblečený do kuchyně.
Seděla tam máma, neřekla mi ani slovo. Ani já nenalezl slova vhodné s promluvě se zklamanou matkou. Vzal jsem si jen tyčinku z košíku plného sladkostí, popadl již nachystaný batoh do školy a vyrazil. Dnes asi bude lepší vyjít dřív, stavit se za nejlepší kamarádkou a třeba jí uplést copánky, udělat jí snídani a nebo tak. Potřebuji se odreagovat, ani okolí se moje chování nelíbí. Cesta mi trvala chvíli, nikdo tu ani moc nebyl. Tyčinku jsem nechtěl sníst, neměl jsem hlad. Spíše jsem si ji bral aby si nemyslela, že nejím nebo tak. Nechci jí ublížit takovým způsobem.
Dorazil jsem k jejímu domu, zazvonil na zvonek a vyčkal. Nikde nic. ,,Zase spíš?!" Zakřičel jsem jí do pootevřeného okna a zamračil se. ,,Okay, já se k tobě dostanu sám!" Dodal jsem a okno otevřel dokořán, vlezl jí do pokoje skrz něj a uviděl ji, jak spí. Vždy mi to přišlo jaksi roztomilé, ale teď nic. Prostě spala. Přišel jsem k ní a tiše jí zašeptal do ucha ať vstane z tý zku*vený postele, nebo dostane do obličeje rozmíchaný vajíčko od slepic. Nic. Povzdechl jsem si a začal do ní dloubat prstem. ,,Kašli na školu, mám jiný plán, puso..." Zamumlala tiše a já se zarazil. Tohle bylo řečeno úmyslně a nebo ze spánku?
,,Evelynko..." Můj povzdech ji zašimral na krku a ona se probrala. ,,Neslyšel jsi mě? Moji kámoši z minulé školy mě pozvali na domácí chlastačku a ty jdeš taky. PAKO!" Pleskla mě po nose rozespale a zývla.
Po včerejšku bych tohle přijal v pohodě a taky to i udělám. ,,Kam?" Srdíčko říkající, že maminku zlomím vejpůl jsem neposlechl. Hlava teď chtěla dělat bordel. ,,Tak jo, ale udělám ti copánky." Odpověděl jsem dřív, než stihla odpovědět na otázku, kterou jsem jí položil. ,,FAKT?" Vykulila své ještě červené oči a ihned z postele vystřelila. Jsem na střední, můžu se omluvit sám - stejně jim to je fuk. Den mě nezabije. Sedl jsem si zatím na postel a přemýšlel nad tím, kdo asi jsou její přátelé. Nikdy mi o nich neřekla nic moc.
Její rodiče byli často pryč, takže o záškoláctví nebudou ani vědět.
Po celém jejím parádění jsme vyrazili autobusem na opačnou stranu, než jsme měli. Ani jeden jsme se nebáli. Já stále ale cítil, že se tam něco stane...

Herec ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat