Lítost [z pohledu matky]

596 37 3
                                    

Celou noc jsem si říkala, co jsem to, sakra, za matku. Co jsem to provedla. Brečela jsem, můj manžel se mě snažil udobřit. Já ale nereagovala, celý den nepozřela ani sousto, jen do Šebeň lila vodu.

,,Tak mu zavolej." Ozval se Jamesův hlas za dveřmi. To jsem dělala mnohokrát, ani jednou to nezvedl. Pak ale James vešel do ložnice, odkud jsem ho v noci vykázala na gauč. Koukala jsem na něj a kolem sebe měla víc kapesníčků, než kdybych měla rýmu. Byla jsem unavená, zničená. A ještě se do toho mixovala kocovina.

Sedl si vedle mě, dal mi ruku na stehno a mile se usmál. Nevěděl, co se mezi námi stalo. Ani jsem neřekla kam zmizel (i když jsem si nebyla jistá, zda je opravdu tam). Měla jsem o něj strach. Z přemýšlení mě vyrušil manželův hlas.

,,A co se stalo? Viděl jsem venku pár střepů naší vázy..." Asi jsem to špatně v opilosti uklidila. Znovu jsem se rozbrečela. ,,Já... On prostě si sem někoho přitáhl... Bez našeho vědomí... Našla jsem použitou ochranu v koši..." Začala jsem. ,,To je spíš dobře, ne? Někoho si našel a ona neotěhotní..." Nechápal. ,,On je v tom vztahu holka." Odpověděla jsem možná až moc jemu nesrozumitelně.

,,Miláčku, vím, co má mezi nohama můj syn, já ho přebaloval." Ano, špatně to pochopil. ,,Tak jsem to nemyslela... Vlezla jsem tajně a nadšeně do pokoje... Chtěla jsem vidět budoucí jeho nevěstu... A byl tam chlap." Řekla jsem úplně zničeně až moc češtinsky věta nedávala smysl. Chvíli mi trvalo, než odpověděl, asi ho to zarazilo.

,,Neříkej mi, že to nevíš." Takže i chlap, kterej je doma pomalu jen jednou za uherský rok, ví, že je gay?! Proč jsem si toho nevšimla já?!

Na něco jsem si vzpomněla...

,,Ahoj zlatíčko, jak to, že jsi tak brzo doma?" Něco nebylo v pořádku. Byl skleslý, pomalu až plakal. Chtěla jsem vědět, co je s mým synkem. ,,Co se stalo?" Snažila jsem se ho povzbudit aby mi to řekl hlazením a tulením... ,,Moc se omlouvám -" fňukl. ,,Ono... Ono... Já... Nezvládnu to." Ihned se mu začaly z očí kutálet slzy. Zklamal mě. Hodně. ,,Damiane... Potřebuješ prostě více trénovat. Určitě se pak budeš moct vrátit. Splní se ti tvůj sen." A pak na mě vyjel, že to byl můj sen, ne jeho... Pak se mnou dlouho nemluvil a já... Byla v depresích. Ale spíše jsem byla naštvaná...

Co když už se nevrátí?

Herec ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat