Herec ✓

Už jsme konečně sami...

//** Vytvořila jsem pro vás menší podobiznu ve hře The sims 4 pro lepší představu jak asi postavy vypadají. Pokud by někdo chtěl postavy ke stažení, napište mi zprávu a nějak se domluvíme. Jsem schopna vytvořit postavy i pro TS3. Můžete se těšit na více fotografií těchto dvou! Damian se tvářit normálně u focení asi neumí :D Je to prostě náš stydlín :3 **//

Už mi začalo být mnohem lépe. Mírně jsem se usmál a opláchl si pusu vodou z kohoutku. ,,Tak co, jdeš si raději lehnout?" Zeptal se Dominic starostlivě a hladil mě po zádech. Byl jsem rád, že je tu se mnou. První nevolnost z alkoholu nemohla být lepší. Být vedle člověka, který s vámi soucití a který se vám líbí.

Pořád je mi z toho trapně a hrozně - líbí se mi kluk. Jsem gay? Bisexuál?

Je to opravdu natolik trapné, že nevím do koho jsem se to přesně zamiloval?

A teď myšlenka v "možná budoucnu": slyšel jsem, že existují dívky (dokonce i chlapci), které si říkají, ehm, Fujoshi... A vymýšlí názvy takzvaných shipů... Jak by zněl ten náš?

Domian?

Daminic?

Raději jsem tyto poněkud nepříjemné myšlenky vyhnal z hlavy. ,,Bude líp." Mrkl na mě a já se jen přihloupě usmál. Měl úžasný úsměv. Ty rty... Spodní ret byl plnější než vrchní a to dodávalo dojem mužské brady s ďolíčkem. Lícní kosti mírně vystouplé a i přes ne moc plné tváře menší ďolíčky se tvořily i u koutků úst. Nos byl výrazně úzký s ostrou hranou kosti. Vlasy slunečně stříbřité s hnědými pramínky mu padaly do oceánů plných radosti. I přes jeho chování neměl ani jeden jediný piercing. Už nevypadal roztomile jako ráno, sršela z něj dominance. 

,,Děje se něco?" Vyrušil mě po chvíli okukování jeho tváře a onoho scanu ukládání do paměti. Prudce jsem zavrtěl hlavou a po chvíli probrání se ze snění se nechal odvést k němu do pokoje. 

,,Za chvíli přijede otec, nechci nic riskovat... Budu když tak spát v obýváku, aby se nekoukal do pokoje. Uvidí mě spát na gauči. Při nejle- nejhorším mě pošle spát do pokoje." Všiml si, jak jsem vykulil oči, když chtěl říct "při nejlepším", takže to ihned opravil. ,,Chceš něco půjčit na převlečení?" Zeptal se opatrně, věděl, že já byl stále nějaký mimo a vyjukaný. 

,,Uhm... Kdybych mohl..." Zamumlal jsem stále trochu ztrapněně z té chvíle, kdy jsem před ním klečel a zvracel do záchodu... Dominic se jen usmál, odešel a vrátil se s tričkem, které mi bude stoprocentně po kolena. Poděkoval jsem a pomalu si začal sundávat tričko. Jenže jsem si uvědomil, že je tady pořád. Myslel jsem si, že odešel. Ale ne. Pochopil, že je mi jeho okukování trochu nepříjemné, povzdechl si, protočil očima a se smíchem si dal přes oči roušku. Tu měl položenou na nočním stolku. Raději nebudu zkoumat z jakého důvodu.

Vysvlékl jsem se jen do volnějších trenek a začal si oblékat tričko modré barvy. 

Horký pocit se mi odrazil na zádech a putoval k ramenům po páteři. Zajíkl jsem se. Jeho horké dlaně... Mentolový dech na krku... Bál jsem se otočit a pohlédnout na něj. Co když si roušku sundal a viděl by mou nejistou tvář?

Jeho přítomnost jsem cítil, přiblížil se k mé hlavě, k mému uchu. Stačil jen malinký pohyb očí doleva a já viděl, že vše dělá poslepu. A to jsem měl po chvilce i dokázaný. Chtěl se dotknout mých ramen, ale místo toho šmátral po vzduchu. 

Cítil jsem z něj sebejistotu a mírnou nadrženost. Ale já byl nervózní, nejistý a trochu oťukaný. Usmál se když nalezl má menší a nerozšířená ramena, která jemně promnul. Zdálo se mi, že přesně věděl, co má dělat a co chce. Tričko mi z rukou sjelo na zem. 

,,Konečně sami..."