Herec ✓

BONUSOVÉ LANKO (15+)

Se spokojenými pohledy jsme ani sebe koukali, nevnímali onen film. Nikdo nikde. Ten blázen jen kvůli našemu čtvrtročnímu výročí zarezervoval všechna místa, co šla. Bylo tu díky němu opravdu málo lidí a to myslím smrtelně vážně, že málo. Obyčejně tu na filmech bývá kolem osmdesáti lidí, teď jen asi patnáct v celém velkém sále. Seděli jsme úplně nahoře v rohu, já jemu seděl na klíně. Byl jsem teď šíleně moc rád, že onen film je MP-15, není tu žádné dítě.

Nakonec jsem usoudil, že jeho klín je poněkud nepohodlný z důvodu, že jsou ty sedačky dělané jen pro jednoho. Sedl jsem si na své místo, opřel si o něj hlavu a koukal chvíli na milostnou scénku ve filmu. ,,Taky bych si dal říct..." Šeptl tiše a já se div nerozesmál, jen jsem se zakuckal.

Jeho dlaň jsem cítil na svém klíně, který na ledové prsty reagoval okamžitě husinou. Bylo mi jasné, co chce dělat. Já s tím hloupě souhlasil, však, celá vrchní polovina je přeci zabrána nějakým Petrem Novákem či kým že. I mně sklouzla ruka na jeho tělo, ale na jeho břicho. Já sjel dolů, on nahoru. Krásně jsme se doplňovali. Škádlili jsme se dlaněmi a prsty přes dvě vrstvy látky a já se u toho nezapomněl jak levná coura vrtět a propínat v zádech. Chvěl se nám dech.

Kousl jsem se do rtu a jako první okusil uvolnit jeho pásek. Nedařilo se mi to. Slyšel jsem jeho uchechtnutí, aktivně jsem na to zareagoval dlouhým mučením. Udělal to sám. ,,Pořád ti to nejde, měl bys trénovat rozepínání pásku." Šeptl tichounce, že i já měl problém tu větu si pořádně sestavit v hlavě. Naše ruce byly oproti zbytku těla ledové, ale zahřívaly se brzy v kalhotách toho druhého. Hráli jsme si se sebou, provokovali se.

On si troufl na to, šeptat mi různá vzrušující slova. Já se bál, že kdybych ret pustil, vzdychl bych. Líbilo se mi to, moc. Jemu snad taky tak.

Zklončil jsem se zuby zatnutými v jeho paži, funíc do oné hřející kůže. On vdechoval mou vůni vlasů, někdy jsem ucítil prudší výdech. Protáčely se mi panenky stejně jako Dominicovi.

Ani jeden jsme si neuvědomovali, kam s vyvrcholením.

Nebudete mi věřit, ale skončilo v prázdném kelímku od nápoje... Teď jsem doufal, že žádný bezdomovec nebude zkoušet najít si pití...

Film skončil, zvedli jsme se a spokojeně odešli, vyhodili nepořádek po nás. Než jsem zavřený kelímek stihl vyhodit, už už mě naváděl, ať to dopiju. Celý rudý jsem se s ním smál a vnucoval mu to taky. Nakonec jsem to ale hodil do prvního koše, který jsem viděl. Hlídač na nás koukal opravdu zvláštně, snad se nepokusí zjistit, co v tom bylo, že jsme to nechtěli a já byl rudej až na zadku.

Celé jsme to zakončili večeří v jednom pětihvězdičkovém místě. No, neřekl bych pětihvězdičkové místo zrovna Fastfoodu, ale když to tak Dominic nazval... Raději budu držet pusu na zámek, ještě by si mohl myslet, že jsem věřil tomu, že by mě vzal do restaurace.