Herec ✓

Asi nás slyšel jeho otec

Ani nevím, jak se to seběhlo. Jediné, co jsem dokázal vnímat, bylo to horoucí bušící srdce. Pomalu se uklidňovalo. Nechtělo se mi přemýšlet. Po tomhle jsem se chtěl prostě jen mazlit. Pozvedl jsem očka na něj, on se tak spokojeně usmíval.

,,Líbilo?" Němně jsem přikývl na souhlas. Líbilo. ,,Mně taky. Na to, že jsi tohle dělal poprvé, jsi byl opravdu úžasný." Byl jsem momentálně pochválen? Zrudl jsem ve tvářích, kousl se do rtu a obličej stydlivě schoval do jeho hrudi.

Dominic se ale po chvíli zvedl. Nechápavě jsem na něj civěl s otázkou "co to dělá" ukrytou v grimase. Přešel k oknu. Nejistě přešlápl a já zjistil, že se něco děje. ,,Můj otec je doma." Řekl a pak se rozesmál. A na tohle jsem ihned reagoval. Tváře byly celé rudé, obličej jsem schoval do polštáře a ramena krčil nahoru ve snaze svou hlavu schovat. Byl jsem pro Dominica posměškovým předmětem. Začal se mi smát.

Ale i tak přešel ke mně, vlezl si na postel a objal mě. Cítil jsem jeho dech na mém uchu. ,,Nemusíš se stydět." Usmíval se, vůbec mu to nevadilo. To mu je jedno, že teď vyjdeme z pokoje... Nebo sem vleze... A jeho otec čekající na Dominicovo ukázání své dívky spatří nicotného KLUKA.

,,Táta dost dobře ví, že s holkama u mě moc nepochodí. A nebudu ti lhát, měl jsem už dva vztahy s klukama. Ale byli to spíše... Uhm... Jeden sprejoval co mohl a druhej se dal na cestu s drogami. Neměl je rád. Ale u tebe to nehrozí, jsi hermoso, hodný... Prostě úžasný." Rozkecal se. Pomalu jsem se z břicha otočil na záda, koukl mu do očí a opatrně ho objal kolem krku. Nežárlil jsem, já věděl moc dobře, že k nim by se nevrátil, nemluvil o nich zrovna moc usměvavě.

Vůbec se neznáme... Já se s ním vyspal... Ani nevím, co je teď mezi námi. Ale určitě to bude něco krásného. Musí. Je to vztah? Nebo jen úlet?

,,Pojď, oblečeme se a dáme si něco dobrého k jídlu." Zvedl se a já ihned po něm. Poházené zmuchlané oblečení jsme si oba rozebrali, oblékli se a já s velkou dávkou nejistoty následoval jeho. Měl jsem i tak strach z jeho otce.

Chytil mě za ruku a silně mě držel. Uklidňovalo mě to... A hlavně ta jeho vůně... Ty rozcuchané delší vlasy... Byl jsem díky tomu na dvě stě procent klidný. ,,Ty máš takovou malinkou ručičku..." Šeptl a žasl nad mou rukou. ,,To je tak úžasný..." Pískal. ,,To je tak úžasný!" Zopakoval více nahlas než před tím. Začal si v kuchyni hrát s mou rukou, zkoumat ji.
A já? Já se trhal smíchy.

A pak to přišlo. ,,Čau." Řekl z ničeho nic vesele Dominic. Prudce jsem se otočil. ,,Eh-hm... Dobrý den..." Můj hlas zněl hodně nejistě. Namakaný vysoký muž s pleškou na mě ne moc mile koukal. ,,Ahoj." Jeho hlas byl tak pevný... Ocitl jsem se v menším objetí od Dominica.

,,Ježíš, neděs ho." Oba se náhle začali smát, jen mně to nepřišlo vtipné. ,,Nemusíš se stydět nebo bát. Jak se jmenuješ?" Optal se mě. ,,Damian, pane Wintsnowe..." Málem jsem se zakoktal z té nervozity. ,,Finalmente un niño normal." Ozvalo se z úst pana Wintsnowa. Co to řekl? ,,Si" odpověděl mu ihned Dominic.