Herec ✓

Dominicu... Damiane...

Jeho dech...

Jeho slova...

Nevím, jak se to všechno mohlo semlít... 

,,Řekni mi mé jméno... Oslov mě... Pěkně, prosím..." Ozval se tiše a znovu mi mnul ramena. Pomaličku si mě začal otáček čelem k sobě. A já se jím nechal vést. ,,Dominicu..." Poslechl jsem ho. Nebylo mi zle, ale byl jsem unavený. A tohle mě naplňovalo. Jeho dlaň z ramene přejela na mou hruď, aby si mě přitiskl blíže k němu. Ošil jsem se. Místa, kde se mě dotkl, tepala a hořela jako kdyby chtěla ještě víc jeho tělo cítit. 

,,Ještě..." Zaškemral a já ihned uposlechl. Můj hlas byl ale zoufalý a trochu chtivý. Zvolání jeho jména mi bylo oplaceno tím španělským jemným přízvukem... ,,Damianö..." Vlhký jazyk jsem ucítil na svém krku.  Natáhl jsem malinko krček. Opatrně jsem mu začal sundávat roušku. Zamrkal na mě.

Nutil mne couvat dozadu. Byl jsem jím povalen na postel. Jeho tričko letělo kamsi za tím mým (ve kterém jsem měl spát). Letěly tam i kalhoty. Z jeho úst vyšel úlevný vzdech. Začal mě líbat a já spolupracoval. Oběma z úst byl cítit alkohol, ale ani jeden jsme to neřešili. Rukou mi šel pomalu pod trenky a to já se začínal probouzet ze snění o krásné noci.

,,D-Dominicu... Já... Já mám strach..." Šeptl jsem tichounce a sklopil pohled. Pohladil mě po tváři a usmál se. ,,Nemusíš se bát... Já budu něžný..." Odpověděl mi a políbil mé chvějící se rty.

Zazněly kroky dole v obýváku. Dominic se ihned ze mě svalil na postel a jedovatě a tiše zasyčel nadávku. ,,Radši dělej že spíš." Šeptl a přikryl oba. Otevřely se opatrně dveře. ,,Dominicu? Spíš?" Ozval se hluboký a stejně melodický hlas staršího muže. 

,,Ne."

,,Máš tu kamarádku?" Nechtěně jsem se za zamračil a Dominic málem vybuchl smíchy.

,,To není ona, ale on. A nevzbuď ho..."

,,Takže jsi se konečně usadil? To zní dobře. Kondomy snad máš ty "mám tu kamaráda, tohle není holka"." Zmizel.

Cítil jsem se trapně. Dominic si povzdechl a přitáhl si mé tělo k sobě. ,,Jsi moc hlasitý?" Zeptal se a já zrudl. Zavrtěl jsem hlavou.

A to byl signál, že chci pokračovat. Kousl jsem se do rtu a znovu začal vnímat jeho doteky, jeho rty, které mi přejížděly po holé kůži. Hltal jsem každičký jeho dotek. Ale já sám se styděl něco udělat. Vzrušoval nás ten pocit, že jsme se znovu potkali. Jako kdyby to byl osud. 

Dominic najednou naštvaně zabručel. ,,Jsem až moc unavený, já to nedám..." Přestal. Bylo mi to líto. Alespoň se nic ihned první den nestalo. ,,Necháme si to na dobu až nebudeme opilí a ospalí... Ano?" Pohladil mě po tváři a já se mu schoval do hrudi obličejem. Styděl jsem se. Doufal jsem, že si tohle ani jeden nebudeme pamatovat. 

Jeho ruka mě znovu objala, já byl natisknut na jeho tělo a jen hloupě přikyvoval jeho návrhu. ,,Co jít na rande? Však víš, poznat se." Zrudl jsem a přemýšlel nad odpovědí. ,,Uhm, dobře..." Špitl jsem a on se rozesmál. ,,Nestyď se pořád. Nemáš proč." 

Tohle bylo poprvé v životě, kdy jsem spal vedle někoho tak blízkého.. Kdy jsem věřil v osud. Kdy jsem byl poprvé políben a věřím, že tou správnou osobou. Tohle byl ten pravý den, kdy jsem si doopravdy uvědomil, že jsem gay. Byl to první den, kdy se mi sen alespoň z poloviny splnil. 

,,Piknik. A pak kino." Básnil o rande. Oba jsme byli zasnění do velmi podobných věcí, které spolu hodně souvisely. Zdálo se mi to jako šíleně urychlené to všechno. Ale za to mohl alkohol, že se to tak semlelo. 

Následně jsem usnul v jeho náruči natisklý nahým tělem o to jeho. Jediné,co nás oddělovalo, byly moje trenky a jeho Calvinové boxerky.