Nechej mě být! (Ereri)

13.

,,Takže vítej..." prohlásí Levi a rozhodí rukama.
Usměju se a zvědavě se rozhlížím po chodbě.
Na pravo jsou dvoje dveře...
Na levo šatník a botník. Chodba pokračuje nejspíš do obyváku...

Vyzuju si boty stejně jako Levi a nechám se po bytě provést.
Za jedněmi dveřmi je záchod a pak koupelna.
Vede mě chodbou dál do hloubky bytu.
Obyvák... Jak jsem říkal.
Je propojený s kuchyní.
Dál jsou dva pokoje...
Jeden prý pro hosty a druhý je Leviho ložnice.

Zavede mě do pokoje pro hosty a můj pohled okamžitě upoutá obrovská postel. Opravdu... Tak třikrát větší na šířku, než ta v nemocnici.
Prostě je obrovská!
Přemýšlím, jestli se Levi nespletl ve vlastním bytě...
Tohle nemůže být pokoj pro hosty!

Je tu bílá skříň, komoda, stůl s židlí. Opravdu myslel na všechno...
Nevěřím, že tady teď budu. Když srovnám tohle a pokoj tam, kde jsem před tím žil...

Podívám se na postel. Vypadá lákavě. Dojdu k ní a už...už se do ní chystám vpadnout, ale silná paže mě zastaví a zabrání mi v útoku na peřiny.
(Shingeki no Peřina...XD)

,,Napřed sprcha... Pak si dáme oběd," prohodí chladně a já se znovu napřímím. Jen přikývnu a odejdu do koupelny.

Shodím ze sebe oblečení a zalezu do velkého sprchového koutu. Věděl jsem, že doktoři mají velký příjem... Ale až tak?

Spustím na sebe hordu horkých kapiček. Cítím, jak ze mě smývají tu špínu. A nejen to... Dělají ze mě nového člověka. Někoho, kdo snad zapadne do společnosti a bude žít normálně.

Čekal bych nějakou narážku z mé mysli.
Ale ne... Není tam. Je ticho. Zní tu jen šum vody a proud mých myšlenek na to, kam se poděl ten postrach, kvůli kterému jsem o vše přišel.
O všechno...

Jak přišel, tak odešel. Náhle...
Objevil se, vše mi sebral a hrál si semnou.
Hrál si s mou myslí, s mým tělem i lidma okolo. Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem slyšel i viděl Leviho bolestný pohled a to utrpení. Ano... Díky tomu jsem si uvědomil, co k němu vlastně cítím, ale... Opravdu to bylo nutné?
Jakmile jsem ho přestal bavit, omráčil mě a zmizel. Vypařil se...
Nechal mě v tichu a klidu...

,,Nad čím přemýšlíš?" ozve se hlas u mého ucha a ovane ho horký dech.
Napnu se jak struna. Až teď si všimnu dvou paží, jež mě tisknou k hřejivému tělu zamnou.
Mé tváře naberou tmavší odstín červené.

Jen stojím a snažím se pobrat dění. Nejspíš mlčím příliš dlouho...

,,Erene děje se něco?" ozve se a natočí mě k sobě.
Naskytne se mi pohled na Leviho krásně vypracované tělo. Už jsem ho viděl...ano...ale ne takhle.
Vypadá tak strašně nevinně.

Kouká mi do očí. Rty má semknuté a nos mírně nakrčený stejně jako obočí. Tak roztomilý...
Bílá a šedá barva koupelny perfektně ladí s jeho očima, které mi ukazují tu starost o mě, a havraní vlasy se vyjímají ve světlém odstínu celé místnosti.

,,Ne... Jsem v pořádku..." usměju se a daruji mu vlídný pohled. Ačkoli mě zvědavost zžírá ze vnitř, nemůžu mu přidělávat starosti.
Místo toho si s ním užiju sprchu, jež jsem si dlouho nedopřál...

Omlouvám se, že chvíli nevycházely kapitoly, ale přepadla mě ta mrcha lenost. Pořád tady je, ale dovolila mi napsat kapitolu, než mě zase bude otravovat...XD