Nechej mě být! (Ereri)

7.

Dnes...
Dnes mám být zavřený do té spropadené místnosti...
Nechci tam být dlouho...
Nechci tam vůbec, ale pokud je možnost vyléčení...udělal bych cokoliv.

,,Nemusíš tam, jestli nechceš..." ten hlas. Dlouho ho neuslyším.
Moc dlouho...
Tak dlouho neuvidím majitele toho hlasu...
Tohle... Tohle mi bude chybět nejvíc...

Žádné denní světlo, okna, hygiena nebo lidská společnost.
Ale on...
On mi bude chybět, jako nikdo nikdy...
Sice mě bude sledovat skrz kamery, ale... Uvidí jen on mě... Ne já jeho...

,,Budu v pořádku," usměju se na něj, nejistý svými vlastními slovy.
Sice na mě kouká ledovým pohledem, ale vím, že by mi to nejradši zakázal.
Poznám, jak se cítí...
Někomu se zdá, že je jeho výraz stále stejný...
Já ale vidím zcela jasně, jak se mimika jeho tváře mění...

,,Já bych si tak jistej nebyl, brouku..." nevnímám ho. Snažím se ho nevnímat...
To je můj úkol.
Nemluvit s ním, neposlouchat ho...dělat, že neexistuje.
Bude to těžké, ale dokážu to. Věřím si... Snad...

,,Nezapomeň na pokyny..." připomene slečna Zoe a hned na to mě odvede o oné místnosti.

Je prázdná... Úplně.
Ani postel, ani stolek, ani židle...
Jsou tu jen čtyři holé stěny, podlaha a strop.
To je celý můj luxus.
Rozhlížím se po místnosti, jako kdybych chtěl něco najít. Možná nějakou zábavu...
Možná naději...

,,Erene?" poklepe mi někdo na rameno. Já se otočím a hned na to mi na rtech přistanou něčí jiné...
Ty rty jsem líbal naposled před dvěma dny.
Pár minut před tím, než jsem se dozvěděl, že budu několik měsíců zavřený...

Vychutnávám si jak Leviho rty, tak jeho přítomnost.
Nechápu, proč to udělal...
Proč mě líbá...
Nejsem nic, než starost...
A přesto jen mně ukazuje své pocity...
Jsem za to rád...
Proto se chci vyléčit...
Už jen proto, aby tohle nemusel být můj poslední polibek těch rtů či poslední pohled na tu nádhernou tvář.

Nic z toho ale nezakrývá strach, jež mi způsobuje třas rukou. Bojím se... Šíleně... Podstupuju riziko...mám důvod se bát.

,,Opovaž se se nevyléčit..." zašeptá, obejme mě a je mu úplně jedno, že tady stojí taky slečna Zoe, která se culí jako na koťátko, a pak je tu i ostraha...
Usmál jsem se a objetí upevnil.

,,Fajn... A teď ho rozdrť!~" zaslechnu, ale...já vnímám něco jiného...
Konkrétně jiná slova. Ne jeho, ale pana Ackermana...Leviho...
Slova, za něž má cenu bojovat...
Slova jež nechci slyšet naposled.

,,Tak jo. Erene, musíš jít," popožene mě slečna Zoe a já Leviho naposled na dlouhou dobu políbím na čelo.
Usměju se na něj a pak mi zmizí i s ostatníma za zavřenými dveřmi.

Není tu ani zima...ani teplo...
Ani tma a ani světlo... Je tu dobře...
Zatím...
Uprostřed stropu je jedna kamera, jež dokáže snímat úplně celou místnost.
Takže kdyby se něco stalo... Přiběhnou...

Ta kamera je jediná věc, která mi ukazuje, že v tom nejsem sám.
Že mi pomáhá další spousta lidí...
Že je tam on...
Nikdy nezapomenu na poslední slova, co mi (snad) zatím řekl...
Jen pro ta slova budu bojovat, jak už jsem zmínil.

Slova, jež mu chci i já říct s jeho jménem...

,,Miluju tě, Erene..."

1. Omlouvám se za kratší kapitolku, ale byla jsem 13 hodin v kuse na brigádě, takže jsem úplně vyšťavená :3

2. Kdo se těší na pondělí??
Určitě většina ví, co bude, ale pro ty, kteří neví (pochybuju)...
V neděli bude odvysílán 1díl 3série SnK! A v pondělí už bude určitě někde k dohledání XD

Nevím jak vy, ale já jsem natěšená, jako děcko.
Mám to napsané snad všude... XD