ŠÍLENÁ JÍZDA

#5 U STRÝČKA VOLDEMORTA

,,Páni, vypadáš úchvatně,” zalichotil mi Colin, jakmile jsem otevřela dveře a ukázala mu své tříhodinové snažení ze sebe udělat neodolatelnou dračici.

Červené šaty mi dokonale obepínaly tělo, vysoké podpatky prodlužovaly nohy a červená rtěnka dodávala na rebelství.

Cítím v kostech, že dnešní rande bude to nejúžasnější, na kterém jsem kdy byla.

Sedíme v italské restauraci, o které tvrdí, že je jedna z nejlepších tady ve městě. Nemám důvod mu nevěřit. Italské jídlo mám ráda a mě těší, že si o mně pamatuje alespoň jednu z mnoha věcí, které jsem mu na sebe prozradila.

,,Dobrý večer, mé jméno je Nicol a dnes vás budu obsluhovat. Než si vyberete jídlo, dáte si něco k pití?” zeptá se ta plastická blondýna, která má implantáty snad i v pozadí. Koketně se usmívá na Colina a mně nevěnuje ani jediný pohled. Odkašlu si, abych tak získala její pozornost. Převrátí oči a falešně se na mou osobu usměje.

,,Ano?”

,,Dám si vodu a…”

,,A láhev červeného vína,” dokončí to za mě Colin, který taktéž není zrovna nadšený z naší obsluhy. Nicol si to zapíše a společně se všemi implantáty odchází pryč od našeho stolu. Vydechnu úlevou, když tu reklamu na plastiku nevidím.

,,Bylo na ní něco, co nebylo umělý?” zeptá se můj partner a otevře menu.

,,Možná ta zástěra,” pronesu lehce a taky si začnu číst. Ani jeden ovšem nevnímáme písmenka, ale naše prohlášení. Podíváme se vzájemně do očí a rozesmějeme se. To nebyl nejlepší nápad. Kvůli špatné nosní přepážce chrochtám a tato chvíle tomu není výjimkou.

Snažím se uklidnit, protože ty pohledy od všech stolů mířené na mě jsou opravdu velmi nepříjemné. Nakonec mě uklidní až představa neoholených nohou mojí babičky Grety.

Barbína k nám přijde i s lahví červeného vína a oboum naleje do sklenic.

,,Máte vybráno?” To právě snědla tabulku čokolády, že má tak přeslazený hlas? Ještě chvíli a dostanu cukrovku.

,,Já si dám vaši dnešní specialitu.”

,,A já ty zapečené italské těstoviny. Mohu akorát poprosit kuchaře, aby vynechal parmazán? Jsem na něj totiž alergická,” oznámím ji a v jejích očích se zvláštně blýskne. To bude určitě tím světlem.

,,Ale samozřejmě. Hned to bude.”

Když nám konečně přinesou naše jídlo, okamžitě se do něj s chutí pustíme. Zhruba v polovině mě začne mírně škrábat v krku, ale svádím to pouze na horké jídlo, které mi jej podráždilo. Po dalším soustě to už ale nemohu svést na pokrm. Po rukou mi naskáčou rudé fleky a cítím, jak se mi hrdlo stahuje a rty mírně otékají. To snad ne, ona nevyřídila ten vzkaz v kuchyni.

,,Coline?” oslovím ho a dotyčný ke mně zvedne pohled. Lekne se a pustí vidličku, která s řinčícím zvukem dopadá na zem, což zapříčiní další dávku pozornosti, již podruhé za tento večer.

,,Máme menší problém.”

,,Menší? Sakra, Jessie, vypadáš příšerně!” oznámí zděšeně a sklání se pro vidličku. Když se chce opět narovnat, jeho hlava narazí o roh stolu, a tak se do ní praští.

,,Tak děkuju za podporu. Aspoň vím, že ti to karma vrátila v podobě boule na hlavě,” promluvím a uraženě zkřížím ruce na prsou.

Alergická reakce není naštěstí moc silná a dá se zvládnout i bez léků, za což jsem ráda, protože jsem zjistila, že se v mé kabelce nachází sice lahvička s léky, ale bohužel, ty jsou na podporu erekce, které mi v tuto chvíli s ničím nepomůžou. Vlastně ani nevím, jak se k nám dostaly. Budu se muset mé spolubydlící zeptat, a taky ji upozornit, aby si konečně přestala plést poličky v koupelně.

,,Samozřejmě si pořád nádherná, jen mírně flekatá.”

,,Budete mít ještě nějaká přání?” Na tuto osobu jsem čekala. Otočím se na ni a uvidím ten spokojený výraz.

,,Co se vám stalo, slečno? Vypadáte příšerně.”

,,Vypadám stejně jako vy po první plastické operaci, která se asi moc nevyvedla, viďte? Poprosíme o účet,” oznámím jí a dopiju své víno. Uraženě odkráčí a já se sama pro sebe usměju.

Colin vytáhne peněženku, aby nachystal peníze, ale po chvíli celý ztuhne a v jeho očích se objeví zděšení.

,,Co se děje?"

,,Máme menší technický problém,” odpoví mi jen napůl a snaží se z peněženky něco vydolovat.

,,Tohle je peněženka mého bratra. Musel jsem si ji omylem strčit do kapsy,” dopoví, co začal a můj mozek začíná šílet.

,,Jsi si jistý?” optám se pro jistotu. Třeba se plete a chce jen zamaskovat, že nemá peníze. Ovšem, i to je problém, protože já si žádné nevzala.

,,Já určitě nenosím tolik kondomů pohromadě,” na důkaz svých slov vytáhne celý pás kondomů. Tak tím asi nezaplatíme.

,,Budeme muset utéct,” prohlásím a v paměti pátrám po všech scénách z akčních filmů.

,,Záchod. Na dámských toaletách je určitě okno, kterým vylezeme ven. Půjdu první a ty chvíli po mně.” Imaginárně se pochválím za svůj skvělý plán. Colin jen přikývne, protože mu nic jiného nezbývá.

,,A co dál?” zašeptá, jakmile se oba díváme na otevřené okno.

,,Vylezeš první a potom mě chytíš.” Zní to tak jednoduše, když to říkám. Pro Colina to není žádná překážka, ale já jsem na tom hůř. Podpatky a úzké šaty, které na takové akce rozhodně nejsou stavěné mi zrovna moc nenapomáhají k mým atletickým zdatnostem.

,,Tak pojď. Už je to jen kousek.”

A tak se odrazím a dopadám do hřejivé…na zem.

,,Já myslela, že mě chytáš?” vyštěknu po něm a on teprve teď zpozorní.

,,Promiň, psal mi kamarád. Bylo to důležité.”

,,Co mohlo být důležitější?"

,,Dovezli mu špatnou příchuť pizzy. Chápeš to? Okamžitě bych tu společnost žaloval,” oznámil mi a já se kousla do jazyku, abych nevyslovila všechny jedovaté poznámky na jeho osobu. Nejraději bych mu zmalovala ciferník.

Konečně jsem se odlepila od země a už se chtěla pořádně narovnat, když jsem uslyšela párání látky. Ale to ne.

,,U strýčka Voldemorta,” zanaříkám a své dlaně přiložím na své pozadí, které je momentálně odhalené.

,,Proč tuto situaci přirovnáváš k Voldemortovi?” zeptá se a sundá si sako, které mi podá, abych si ho mohla dát kolem pasu.

,,Protože Voldemort byl zlý, vzteklý a další špatné vlastnosti, které mě momentálně dost vystihují. Nebudu to všechno kazit ještě víc sprostým jazykem,” opáčím otráveně a vydám se domů.

,,I když to nedopadlo zrovna nejlépe, tak jsem si to užil.” Usmívá se na mě a já mu to oplácím. Po zlomení mého podpatku uprostřed cesty a Colinova nadávání, jak ho bolí nohy, jsme konečně stáli před mým domem.

Pohladil mě po tváři a začal se přibližovat. Přeci jen, že by se něco vydařilo.

Pravděpodobně jsem to zakřikla, protože než stačil spojit naše rty, kýchnul a já tak místo jeho jazyka cítila jeho hleny.

Další týden jsme oba strávili v posteli s horečkou a náš vztah založili na vzájemném předávání bakterií do těla toho druhého.