ŠÍLENÁ JÍZDA

#19 DĚTI JSOU DĚTI

„Amy, dávej na sebe pozor a nezlob.“

Maminka dala blonďaté dívence pusu na rozloučenou a odešla.

To malé stvoření okamžitě dalo signál svým přátelům, aby ji následovali do hrací místnosti.

Několik dětí tedy nechalo autíčka a panenky ležet na zemi a vtrhli do oné místnosti jako hladová zvěř.

Posadili se do kroužku a malá Amy si jako prezidentka této skupiny vzala korunku.

„Musím vám něco říct,“ prohlásila a jako na povel všechny děti zpozornily a naklonily se blíže k ní.

„Včera večer jsem z ložnice mých rodičů slyšela divné zvuky.“
Pár přítomných zalapalo po dechu, někteří si přiložili ruku k ústům, aby zakryli šok nebo dokonce zděšení.

„A co to bylo, Amy?“ zeptala se okamžitě Lucy, hnědovlasá kráska, která pomotala hlavu nejednomu chlapci ve školce.

„Nevím, neměla jsem odvahu tam vstoupit.“

„A říkali něco?“ tentokrát se ozval James. Chlapeček s modrýma očima, jehož platonickou láskou se stala dívka z reklamy na zubní pastu.

„Maminka říkala: „Přidej“ a tatínek „Jsem blízko“ Mám takové tušení, že bojovali s nějakou příšerou,“ prohlásila Amy a zhluboka se nadechla.

Když se vrátila včera večer zpět do své postýlky, už očka nezavřela. Co když to byla skutečná příšera a teď si přijde pro ni. Nechce opustit své hračky.

„To se mi taky jednou stalo. Bylo to na začátku tohoto týdne. Šel jsem si v noci pro vodu a z ložnice se ozývaly takové výkřiky. Maminka říkala: „Pořádně to svaž.“ Myslím, že naši rodiče jsou bojovníci proti příšerám,“ ozval se Tobias, roztomilý klučina s ďolíčky na tvářích a ušima jako skřítek.

Všichni se na něj zděšeně dívali a hltali každé slovo.

Měli strach. Příšery v jejich domě? Musí s tím něco udělat.

„Ještě někdo z vás slyšel divné zvuky v ložnici svých rodičů?“ zeptala se Laura a všichni jako na povel zvedli ruku.

„Maminka tam dokonce měla ještě jednoho pomocníka. Ale asi zlobili, protože se rozčilovala a křičela po nich: „Jeden musíte jít do jedné díry a druhý do druhé.“ Zřejmě tam měli nějaké portály a tlačili se jenom do jednoho.“

Tak tohle byla pro všechny děti konečná. Některé se rozplakaly, Lucy hraně omdlela a Tobias se snažil popadnout dech.

Amy musela zakročit a uklidnit situaci. Vstala na své rozklepané nožičky a zatleskala.

Místností zavládlo ticho. Amy si je přeměřila pohledem, a pak se s vážným výrazem zahleděla na dětskou kuchyňku v rohu.

„Dnes v noci svým rodičům pomůžeme přemoci ty zlé příšery. Uskutečníme útok. Všichni si na sebe připevníme polštář, a jako zbraň použijeme naše stříkací pistolky. Musíme zakročit. Naši rodiče pro nás dělají mnoho a my jim to teď oplatíme. Kdo půjde do boje se mnou?“ Amy vykřikla a zvedla svou malou ručku do vzduchu, aby tak dala větší důraz na význam svých slov.

Všechny děti se postavily, přiložily dva prsty ke svým rtům a pozvedly je do vzduchu.

Dobře, dobře, to jsem si vypůjčil z Hunger Games, ale tohle se tomu podobalo. Akorát nešlo o životy. Prozatím.

Jako vypravěč si můžu používat, co chci, takže se s tím smiřte nebo přestaňte poslouchat.

A teď už zpět k našim dětem.

Když si pro ně odpoledne přišli rodiče, poslední, co udělaly, bylo tajné znamení.

A tak v noci uskutečnily to, co slíbily. Pomohly svým rodičům.

V ten čas přišel svět o mnoho nenarozených dětí, novou sérii Padesáti odstínů, a jediní, kteří na tom všem vydělali, byli psychologové.