„Pane Sušenko, máme problém!“ zvolal na mě můj dobrý přítel a taktéž můj kolega.
Být záchranářem v Sušenkolandu bylo nesmírně těžké a náročné povolání.
Denně zde docházelo k úmrtí několika sušenek nebo k vážným amputacím čokoládových koleček. Někdy z obyvatel zbyly jen drobky.
„Co se děje, Sušenkáči?“
„Na druhé straně Sušenkolandu se převrhla sklenice mléka a zalila celé město. Jde tam o životy, pane.“
Na nic jsem nečekal a i hned jsem nastoupil do sušenkomobilu. Čas se krátil a já nemohl nechat ty nevinné sušenky čekat.
Musel jsem porušit všechna sušenková pravidla provozu. Ale vážná situace si žádá vážná opatření.
„Svatá Sušenko! Tady to vypadá,“ zděsil jsem se, jakmile jsem dorazil na místo nehody.
Všechny sušenkodomy byly zalité mlékem a rozpadaly se přímo před očima.
Sušenky si pomáhaly vzájemně. Naštěstí zde nepanovaly žádné boje mezi vanilkovými a čokoládovými sušenkami, takže jsem měl alespoň o jednu starost méně.
„Pane Sušenko, pane Sušenko! Potřebujeme vás tady!“ dokutálela se ke mně celá zpocená paní Sušenková, která měla malé oděrky, ale nic, co by se nedalo zvládnout opravit pomocí trochy smetanového krému.
„Copak se děje? Uklidněte se nebo se vám zase zvýší cukr,“ upozornil jsem na její chorobu a ona hned začala zhluboka dýchat.
„Můj syn. Zůstal v kredenci a nemůže se dostat ven. Jenže, je tam už moc mléka a já mám strach, že se rozpustí přímo před mýma očima.“
„Udělám vše, co bude v mých sušenkových silách,“ řekl jsem a odkutálel se k domu.
„Sušenkáčku, tady pan Sušenka. Přišel jsem ti pomoci!“ zakřičel jsem do zcela zatopené kredence.
Předtím, než se má sušenková kolečka dotkla mléka, jsem si oblékl ochranný skafandr. U nás se mu říkalo: potravinová fólie.
„Tady jsem!“
„Už tě vidím! Kutálím se přímo k tobě. Neboj, vše bude v pořádku,“ uklidňoval jsem ho a na svá záda dostal trochu krému, abych na sebe mohl Sušenkáčka přilepit a dopravit jej tak v pořádku z kredence.
„Vyskoč na mě.“
„Vždyť vám ublížím, pane Sušenko. Jsem příliš těžký,“ zanaříkal a pořád se třepal v rohu, kde ještě nebylo mléko. Malé smetanové slzičky se mu kutálely po tvářích.
Přes všechny jeho protesty jsem si jej dal na záda a začal se dostávat ke vchodu.
,,Sušenkáčku, zlatíčko moje. Ani nevíš jaký jsem měla strach,“ plakala paní Sušenková a svého syna vtáhla do pořádného sušenkového objetí. Měl jsem strach, aby ho nerozdrtila.
„Děkuji moc, pane Sušenko. Nevím, co bych si bez vaší pomoci počala.“
„Je to má práce a teď, když mě omluvíte, čeká mě ještě spousty sušenkové práce.“
A tak byla sušenka z mléka zachráněna,
Záchranná mise pana Sušenky dokončena.
„Timmy, co to tady vyvádíš s těmi sušenkami a mlékem. Podívej se na tu spoušť!“ zakřičela na mě maminka a položila máslo přímo do mléka.
„Sušenky pozor, vlna Másla přichází!“
„Co jsem to porodila,“ zašeptala si spíše pro sebe, ale já ji obdařil svým nechápavým pohledem.
„Přece sušenkového prezidenta, maminko.“
ČTEŠ
ŠÍLENÁ JÍZDA
Historia CortaWikipedie popisuje slovo šílenství takto: Pojetí šílenství závisí od doby, místa, kultury. Každá společnost vidí v šílenství nějaký souhrn rysů, původně nápadných jako odchylky od průměru. V některých tradičních společnostech by ten, koho by běžný d...
