ŠÍLENÁ JÍZDA

#6 MŮJ KAMARÁD GYNEKOLOG

,,Kde ksakru vězíš, Thereso? Čekám tady na tebe už půl hodiny!” zakřičela na mě šeptem má nejlepší kamarádka Vanessa, která je příliš slušná na to na mě pořádně zařvat před tou spoustou lidí v tomto podniku. Popravdě, jsme tady jen my dvě a nějaký děda, který stejně usnul při čtení novin.

,,Promiň, zaspala jsem. Vždyť mě znáš. Nikdy nechoď na čas, protože já to taky nedělám,” dostanu ze sebe udýchaně z předešlého běhu a pokývnu hlavou na servírku, aby mi přinesla vodu.

,,Ale prosím tě. Ty tvoje výmluvy. Proč si prostě jednou nenastavíš budík jako každý člověk, který má něco domluveného.”

,,Blázníš? Budík už dávno není v módě. Dneska se spoléháš na naprogramování a oblbování mozku,“ prohlásím a usměju se na obsluhu, která mi úsměv oplatí akorát s velkou dávkou nepřátelství a zadarmo k tomu přihodí ještě protočení očí. Z nás asi kamarádky nebudou. A já se začínala těšit na společné nákupy.

,,Vidím, že ti jde hlavně to oblbování. Co to bylo tentokrát? Červené nebo bílé?” zeptá se mě a usrkne si ze své kávy v hrníčku, který uchopí s pozvednutým malíčkem.

,,Tequilla,” usměju se pyšně a pokračuju: ,,To víš, chlapa nemám, tak si to vynahrazuji jinou dávkou tvrdosti v jiných oblastech.”
Vanesse zaskočí a nemůže popadnout dech. Vždyť jsem nic špatného neřekla. To bude určitě tím holubem, který právě narazil do skleněné výlohy.

,,Tak kamarádko, ráda jsem si s tebou pokecala, ale teď musím běžet.” Vstanu a obleču si opět svůj žlutý kabát. Výrazné osobnosti musí přeci nosit výrazné oblečení. Lady Gaga taky přišla v šatech z masa a nikdo jí nic neřekl.

,,Kam jdeš? Včera ses nezmínila, že bys měla nějaké jiné plány.”

,,Včera jsem se totiž nepodívala do svého diáře, který vytáhnu tak jednou za půl roku. Mám prohlídku u svého doktora svých budoucích dětiček,” řeknu a na stůl položím pár drobných za tu vodu. Nebo spíš za to, že obsluha zvedla zadek, nalila mi vodu z kohoutku a přinesla mi ji? Každopádně, je to jedno.

,,Thereso, neříkej mi, že se ho chystáš pozvat na rande?” zeptá se mě s nadějí v očích, ale já ji zklamu.

,,Přesně tak. Podívej, pokaždé, když tam jdu, je mezi námi takové zvláštní jiskření. To musí klapnout. A i kdyby ne, potřebuji aspoň prošťouchnout jeskyňku. Život v ní celkem uvadá,” vysvětlím, a než se stačí vzpamatovat, jsem pryč.

,,Slečna Davis?” ozve mé jméno v plné čekárně a já i hned vstanu a přejdu k sestřičce. Žárlím na ni od prvního momentu, kdy mé boty překročily práh této ordinace.

,,Pan doktor Brown vás již očekává,” řekne profesionálně, ale je po ní vidět, že by mi nejraději vyškubala všechny vlasy. Já bych jí udělala mnohem lepší věci. Akorát by se ji to asi nelíbilo. Otevře mi dveře a pustí mě do ordinace, kde za stolem sedí můj oblíbený doktor. A není to tím, že vypadá jako Ryan Gosling.

,,Dobrý den, pane doktore. Jak se dneska máte?” zeptám se a rovnou přejdu za bílou plentu. Postupně se vysvléknu a vylezu na to lehátko. Vypadá to spíše jako mučící nástroj ze středověku, ale účel to splňuje.

,,Dobře, slečno. A jak se vede vám?” oplatí mi otázku a nasadí si na své velké ruce rukavice. Tedy, s nimi by se daly dělat kouzla. Úplně vidím, jak jeho prsty zajíždí do škvíry u postele a vytahují všechny zapadlé ponožky.
Co jste si jako mysleli? Zase tak perverzní nejsem.

,,Skvěle,” odpovím a on začne s prohlídkou. Broukám si neznámou píseň, bubnuji prsty o své břicho a zkoumám bílý strop. Musím se jej zeptat, kdo jim to maloval. Potřebuji vymalovat kuchyň a s mým talentem na domácí práce, by skočilo více barvy na mě než na zdi.

,,Vy všichni doktoři máte tak jemné ruce,” začnu a pan doktor se nám trochu sekne. Ne, že by mi to zrovna dvakrát vadilo. ,,Víte, ale vaše skupina je má ze všech nejlepší. Takové zlaté ručičky mezi doktory. Přemýšlela jsem, a to moc často nedělám, jestli byste si nechtěl někdy někam vyrazit?” dopovím a podívám se na něj dolů. Zvedne ke mně pohled, a pak ho opět stočí k onomu místu.

,,Samozřejmě, můžeme si o tom promluvit později. Jsem to ale trdlo, vybrala jsem si špatnou chvíli, viďte?”

,,Takže, můžete se obléct, zdá se, že je vše více než v pořádku. Jakmile budete hotová, přijďte ke mně a já vám položím ještě pár otázek.”
Rychle odejde a já si vlepím imaginární facku. Proč jsem měla řeči na zlatý ručičky? Musela jsem ho uvést do rozpaků.

,,Dobře, cyklus máte pravidelný?” začne hned, jak se posadím na židli.

,,Záleží, který konkrétně máte na mysli. Ten první se dlouho nedostavil a ten druhý je přesný jako hodinky,” odpovím a dám si nohu přes nohu. Mark celý zrudne a odkašle si, aby zakryl nervozitu. Zeptal se mě na cyklus. Neřekla jsem mu přece, že se s ním chci vyspat. I když, na to doufám taky dojde.

,,Myslel jsem ten druhý. Žádný problém s vašimi léky?”

,,Žádný mimčo nečekám. Leda by mě ve spánku oplodnili mimozemšťané. Podívejte, co kdybychom se vrátili k naší schůzce?” zeptám se a ukážu své bílé zuby. Pokud tam tedy nemám čokoládu od snídaně.

,,Víte…”

,,Odmítnutí nepřijímám.”

,,Dostala jste mě. Ale bude to jen přátelská večeře. Vyzvednu vás v sedm,” vzdá to a já mám chuť ho obejmout.

,,Budu se těšit.”

,,Já taky, Tess.” Tohle neříkej, pokud nechceš mít rozházené všechny ty krásně seřazené papíry na svém stole.

,,A mimochodem,“ zastavím se u dveří a podívám se na něj, ,,Vynechej opary a záněty močového měchýře jako počátek naší konverzace.” Pošlu mu vzdušnou pusu a konečně odejdu.

***

,,Marku, neříkal jsi, že to měla být jen přátelská schůzka!” zakřičím na něj a drtím mu jeho ruku ještě víc.

,,Už to bude, lásko. To zvládneš.” Nic mi na to neodpoví, protože ví, že mám pravdu.

,,Ještě jednou, maminko! Je to snadné!” podpoří mě porodník a já po něm střelím pohledem.

Snadné? Já ho taky kopnu do koulí a řeknu: Choď!