ŠÍLENÁ JÍZDA

#20 KOMÁŘÍ POMSTA

„Zdravím zde všechny komáry z Komárkova, kteří se rozhodli přijít na uctění památky našeho syna, bratra a skvělého přítele Fredericka Komára I., který zemřel krutou smrtí jež zavinil sprej proti hmyzu,“ kněz začal odříkat svou řeč a paní Komárová se opět zhroutila.

Joseph Moskyt seděl vedle ní a šetrně ji hladil po křídlech. Přijel až z daleké Malajsie, když se dozvěděl o smrti svého nejlepšího přítele. Byla to obrovská ztráta a on se hodlal pomstít. Ti, co mu to způsobili za to krutě zaplatí.

„Teď bych poprosil Frederickova nejlepšího přítele, aby pronesl závěrečnou řeč.“

Joseph vzlétnul a přemístil se až před mikrofon. Na všechny se podíval kritickým pohledem.

„Jsem zde, abych řekl pár slov, ale také, abych pomstil svého přítele, který mi nejednou zachránil život. Než začnu, poprosím vás o minutu bzučení pro toho, jenž nás opustil.“

Sál zaplavil pisklavý zvuk, který by mnohým trhal uši.

„A teď k mé pomstě. Zítra napadneme ty, kteří nám způsobili tuto bolest. Pomstíme našeho bratra a budeme bojovat, i kdyby nás to stálo život. Kdo jde do toho se mnou?“

Všechno utichlo. Komáři se na sebe dívali a snažili se posbírat poslední zbytky odvahy, kterou v sobě měli, ale při této události to bylo těžké.

„To jen tak přehlédneme smrt nevinného?“ ozval se znovu Joseph a tentokrát se komáři začali zvedat a pokřikovat všechny možné souhlasy, kterými dávali najevo podporu i účast v boji.

„V tom případě se zde sejdeme zítra ve večerních hodinách. Vysvětlím vám, co se stane a následně zaútočíme.“

V tu chvíli všichni odletěli do svých domovů a zůstal zde pouze Joseph s paní Komárovou.

„Nevím, jak se ti odvděčím, synku,“ zašeptala a přitáhla si Josepha na svou plnou hruď.

„Udělá mi radost, když budete zase šťastná.“

„Pokusím se,“ věnovala mu poslední úsměv, než jej taktéž opustila a on zde nezůstal sám jen se svými myšlenkami.

Dostal se až k malé truhlici, kde bylo vystaveno Frederickovo tělo a zašeptal ta osudná slova.

„Pomstím tě i za cenu života.“

Přesně, jak bylo řečeno, komáři čekali ve večerních hodinách v sále.

Joseph před všechny předstoupil stejně jako tomu bylo včera a mírně si ubzoukl, aby si získal veškerou pozornost.

„Dnes je den, kdy se uskuteční naše komáří pomsta. Vletíme tam jako jeden a nebudeme brát ohled na to, jestli je to žena, dítě, muž či jsou to ta smradlavá stvoření, kterým s oblibou lidé říkají psi. Připravte si sosáky, jdeme do boje!“ vykřikl a postavil se do čela celého hejna komárů.

„Jste připraveni?"

„Ano!“

Po těchto slovech se všichni vrhli na dům rodiny Pleskotových.

Obyvatelé domu vůbec nic netušili, a tak si dál v poklidu vychutnávali svou večeři při opakování kriminálky Miami.

Najednou uslyšeli pískání, které se stále více zesilovalo.

„Co to je?“ zeptala se paní Pleskotová svého muže a odložila vidličku.

„Panebože, to jsou komáři,“ zhrozil se pan Pleskot, když spatřil tu obrovskou armádu mířící k jejich domu.
Komáři ani nezazvonili a už byli uvnitř.

Boj byl krutý a nemilosrdný. Pleskotovi měli spousty zbraní, které způsobily četná poranění.

Joseph se díval na tu zkázu. Po chvíli však odvrátil zrak a šel najít toho, který způsobil smrt jeho přítele.
Vydal se do prvního patra, kde by se měl nacházet syn Pleskotových.

Joseph vletěl do pokoje s černými dveřmi a uviděl sedět na posteli malého kluka, který si zrovna lepil fotku obličeje své chůvy na jeden z obrázků, které nalezneme v erotických magazínech. Kam ta dnešní mládež spěje?

Joseph se systematicky vrhnul nejdříve na krk, rameno a skončil u levé lopatky, když si ho ten vrah všiml a snažil se jej zabít.

Joseph rychle uhnul, ale narazil do lampičky na nočním stolku. Pravé křídlo bylo pochroumané a on věděl, že prohrál. Přesto se nehodlal vzdát, ne bez boje.

Vyrazil kupředu a sednul si na nos tomu, jenž ho právě teď držel v šachu.

Pleskot měl v ruce svou botu a díval se z očí do očí komárovi, o kterém by mohl s klidem prohlásit, že se právě teď na něj zamračil.

Než stihnul zareagovat, Joseph svůj sosák ponořil do chlapcova nosu a začal sát, co mu síly stačily.

Nemělo dlouhého trvání, než si chlapec onu botu vrazil do obličeje.

A tak skončil příběh Josepha Moskyta, který zahynul při boji za spravedlnost.

Příběh je věnován všem komárům, kteří v tomto boji přišli o své blízké a taktéž všem, kteří o svůj život teprve přijdou.

Buď vám dáno ponaučení, že sosat se nemá.