„Thomasi, alespoň jednou mě poslechni. Pokud Válečkovi nevyměníš piliny, tak nečekej, že tě pustím s kamarády ven,“ pohrozila mi matka do telefonu a já obrátil oči v sloup. Jak se to říká? Kecy, kecy, ježek v kleci? Tak nějak to bude.
„Jistě, mami, a taky vyperu a vyžehlím,“ odpověděl jsem s naprostou ironií, kterou matka zřejmě nepochopila.
„To by bylo skvělé, zlatíčko. Už budu muset končit. Dávej na sebe pozor a dobře se uč. Za tři dny se vrátím.“
„Dobře se uč,“ zopakoval jsem jejím hlasem a povzdechl si. I když tady není, tak člověk nemá ani chvíli klid.
Plánoval jsem si obrovské party u nás doma, volnou zábavu, žádnou večerku. A co z toho vzniklo? Matka mě komanduje i po telefonu a mám obavy, jestli tady náhodou někde nejsou zabudované kamery, kterýma mě sleduje a čeká, kdy udělám chybu.
„Kašlu na to, jdu se bavit!“
Ještě než jsem vykročil z pokoje, zastavil jsem se před klecí, kde měl domov Váleček.
To jméno jsem mu dal kvůli jeho tvaru. Prostě válec, který byl pokrytý chlupy.
„Hej, hej! Ty tam nahoře!“ uslyšel jsem a rychle zatřepal hlavou, když jsem nikoho neviděl. Už tady z toho blázním.
„Kam si myslíš, že jdeš? Máma říkala, že mi máš vyměnit piliny.“
Podíval jsem se dolů na svého křečka a vrazil si facku.
Váleček se na mě pohoršeně koukal a podupával přední packou. To jsem se ocitl snad ve špatném filmu, ne?
,,Ty – ty… Mluvíš! Panebože, ty mluvíš!“ začal jsem vyšilovat a první, co mě napadlo bylo se ho zbavit.
Rychle jsem doběhl do kuchyně, popadl hrnec a položil ho na Válečka.
„Thomasi, nemám náladu si hrát na schovávanou. Opravdu potřebuji vyměnit piliny.“
To se mi jenom zdá. Určitě jenom spím a brzy se probudím. Možná bylo něco v té včerejší číně, kterou jsem měl k večeři. Ano, to bude ten důvod.
„Můžeš mě laskavě odkrýt? Smrdí to tu po rajčatové omáčce.“
I když jsem nechtěl, hrnec jsem oddělal a zůstal na něj zírat.
„Vysvětluj. Máš minutu.“
V nastavování ultimát jsem byl stejně dobrý jako matka. Rozdíl byl akorát v tom, že já ty ultimáta neměl na koho uplatnit. Tedy až do této chvíle.
„A co chceš slyšet? Agenti Shield vytvořili super křečka, kterého poslali na planetu Zemi, aby všechny zachránil před zkázou, která má přijít od intergalaktických krys?“
„Vážně?“
„Ježiš, to bude těžší, než jsem čekal. Prosím tě, zapomeň na to, co jsem ti právě řekl. Nikdy jsi neviděl mluvící zvíře?“
„Ne.“
„Ani papouška?“ podíval se na mě nedůvěřivě, a když viděl můj nechápající výraz, který mu měl prozradit, že netuším, o co se jedná, si povzdechl.
„Víš co? Nic ti nebudu vysvětlovat. Prostě mi vyměň ty piliny a můžeme se zase vrátit k naší tiché domácnosti.“
„Tak to ne. Právě jsem se dozvěděl, že vlastním mluvícího křečka. Žádná tichá domácnost nebude a čistý pelech taky ne, dokud mi to neřekneš.“
Na to, že je to malé stvoření, tak moc strachu nemá.
„Tak já ti teda něco řeknu. Víš ty vůbec jaký to je kadit do něčeho, co vzdáleně postrádá význam slova: záchod?“
Zakroutil jsem hlavou v zápor a dál poslouchal. Měl kuráž, to se musí uznat.
„Tak vidíš! Proto, jestli mi i hned nevyměníš záchod, nakadím ti do postele.“
Hlasitě jsem polkl a přikývl. Žádné bobky v posteli nechci. Jen ta představa.
Už tak mě dost ničí má minulá zkušenost, kdy jsem si Válečků bobek spletl s kouskem čokolády.
Přešel jsem ke kleci a začal uklízet. Kam se poděla celá má nadřazená stránka? Nechávám se sebou zametat jako s kusem hadru.
Jenže, kdo chce naštvat mluvícího křečka, u kterého nemá žádnou jistotu?
Vrátil jsem Válečka zpět do jeho klece a posadil se na postel. Musím se uklidnit.
„Ano, mami?“ řekl jsem omámeně do telefonu, když jsem to přijal.
„Zabralo to? Že jsem na to nepřišla dřív,“ zapištěla a mě nic z toho, co právě řekla, nedávalo smysl.
„O čem to mluvíš?“
„Na Válečkovu klec jsem připevnila takový malý strojek, který přenášel můj hlas. Viděla jsem tě pomocí malé kamerky.“
„Cože? Můžete mi konečně všichni říct, co se tady dneska děje?“
„Prostě žádnej mluvící křeček není. Musela jsem nějak donutit ten tvůj línej zadek k činnosti.“
Po těchto slovech jsem to položil a začal nadávat.
„Za co mě, Bože, trestáš?“ Svalil jsem se zpátky do postele a zakryl si hlavu polštářem.
„A nezapomeň na to prádlo.“
ČTEŠ
ŠÍLENÁ JÍZDA
Historia CortaWikipedie popisuje slovo šílenství takto: Pojetí šílenství závisí od doby, místa, kultury. Každá společnost vidí v šílenství nějaký souhrn rysů, původně nápadných jako odchylky od průměru. V některých tradičních společnostech by ten, koho by běžný d...
