ŠÍLENÁ JÍZDA

#3 POPELKA TROCHU JINAK

,,Camerone, přečteš mi pohádku?” zeptala se mě ta malá otravná žába, která před pěti lety byla ještě pulcem v tátově rozmnožovacím stroji.

To, že mě vyrušila ze sledování nejdůležitějšího fotbalového zápasu v tomto roce, raději ani nezmiňuji. Razantně jsem zakroutil hlavou v nesouhlas a odsunul ji rukou na stranu, protože mi bránila ve výhledu.

Zatnula ruce do malinkých roztomilých pěstiček a zrudla v obličeji. Naštvala se. Znovu si stoupla před obrazovku, dala ruce v bok a vítězně se usmála. Co to malé ďáblovo stvoření chystá?

,,Ráda sněhuláky stavíš, tak pojď si se mnou hrát,” začala zpívat tu otravnou písničku, která mi poslední měsíc leze krkem a nejhorší je, že jsem si ji začal zpívat už i já. Chápete? Sedmnáctiletý kluk, který má dělat spousty jiných věcí, než broukat melodii z Ledového království.

Během toho, co zpívala, stihli dát Tygři vítězný gól, který jsem samozřejmě propásl. Poraženě jsem si povzdechl, vypnul televizi a podíval se do jejích rozzářených očí. Věděla, že vyhrála.

Rozběhla se po schodech nahoru do svého pokoje, zalezla do postele a s už nachystanou knihou v ruce, poklepala na místo vedle sebe.  Určitě zase bude chtít číst Popelku.

Podala mi ji do rukou a já nebyl vůbec překvapen jejím výběrem. Nemýlil jsem se.

,,Kde jsme skončili naposledy?” Otevřel jsem knihu a listoval stránkami, kde byly i obrázky.

,,Skončil jsi, když se objevila ve dveřích, které vedly do paláce. Takže ples.” Opřela se o mé rameno, více stiskla svého plyšového králíčka a zadívala se na ilustraci šatů, které měla Popelka pravděpodobně na sobě. A pak mě to napadlo.

,,Mindy, co kdybychom trochu poupravili konec té pohádky. Přidáme trošku akce, nějaké meče, nunčaky. Víc “Hajá!” a míň pusinek,” řekl jsem a byl se svým nápadem více než spokojený. Bylo to geniální. Proč vždycky vymyslí tak nudné a očekávané konce? Měl bych začít psát akční pohádky pro děti.

,,Nápad to není špatný, ale žádné ty tvoje mončuky tam nechci,” zkřížila ruce na hrudi a ohrnula spodní ret.

,,Nunčaky, zlatíčko. A proč ne?”

,,Ty to nechápeš, bráško? Já jsem holka a ty jsi kluk. Já chci pusinky a ty chceš modřinky,” zaskřehotala a usmála se na mě. Na to, kolik má let, je neuvěřitelně chytrá. Dokonce občas chytřejší než já a to je dost zlé. Má si v noci cumlat palec a ne mi tady dávat přednášky o tom, co mají rády holky a kluci.

,,Bude se ti to líbit.”

,,Psí oči můžu dělat jenom já!” Lehla si zpátky ke mně a pobídla mě k vyprávění.

,,Tak tedy. Popelka vstoupila do místnosti plné vzácných hostů. Jako tajná agentka, která pracovala pro sousední království, měla jasný úkol. Zabít prince. Mezi všemi těmi lidmi, hledala právě jeho. Bylo pro ni velkým úsilím dostat se do těch nepohodlných šatů, ve kterých se nedalo jít ani na záchod,” začal jsem vyprávět a po chvíli ucítil, jak mě plácla po rameni.

,,O takových věcech se nemluví, Camerone,” vynadala mi a zamračila se na mě. Proč vždycky po zmínce na téma: “Holky a záchod” dostanu pohlavek, vynadáno nebo rovnou obojí dohromady? Ženskou logiku nikdy nepochopím.

,,Dobře. Byla zvyklá na své pohodlné oblečení, ve kterém se mohla pohybovat ladně jako kočka. Cítila se jako svázaná a všechny její naděje na princovo nalezení se začaly vzdalovat. Jestli se vrátí domů se špatnou zprávou, tak to bude její konec. A najednou se zjevil přímo před ní, v celé své kráse. Požádal ji o tanec, který přijala. Nahrál jí do karet. Tančili spolu, smáli se, a když ji objal a dostal si její tělo blíže k tomu jeho, Popelka neváhala, dupla princi střevíčkem na palec, vytáhla dýku a vrazila mu ji přímo do srdce.
Z bálu rychle zmizela a vrátila se domů. Za dobře odvedenou práci dostala obrovský balík peněz, a tak si žila jako prase v žitě až do konce života. Zazvonil zvonec a pohádky byl konec,” dovyprávěl jsem to a spatřil její fascinovaný pohled.

,,A co se stalo s princem?” Proč já hlupák raději nepřečetl pár stránek, které znám. Teď si budu muset další hodinu vymýšlet odpovědi na její dotěrné otázky.

,,Umřel,” pokrčil jsem rameny a chtěl vstát z postele, když mě její hlas donutil se opět posadit.

,,Ne tak rychle. Co bylo s královstvím?” Posadila se a podepřela si hlavu.

,,Co by bylo. Král s královnou dalšího dědice trůnu neměli, a tak vládli oni dva. Jenže, byli oslabení, proto je napadlo království poníků a jednorožců, zajali je a z jejich země se stala duhová krajina,” vymyslel jsem první šílenost, která by dávala alespoň trochu smysl.

,,Že ty ses zase díval na My Little Pony, když jsem usnula?”
Mlčel jsem. Nebylo k tomu, co dodat. Odhalila moji slabinu.

,,Takže díval. A co bylo s Popelkou? Měla děti, manžela?”

,,Vrátila se odkud přišla, dostala peníze a našla si manžela, který se živil ochutnáváním psího žrádla. Potom spolu měli spousty štěňátek,” zasmál jsem se, když jsem uviděl její výraz. Tomu se říká odplata.

,,Camerone, stalo se to jednou. A navíc to byl omyl. Náš pes nemá vypadat jako mop, jinak bych o něj určitě nezakopla a neskončila obličejem v psí misce. Bylo to před rokem a ty mi to pořád připomínáš,” zakňučela a já na ni ukázal falešný pláč a utírání slziček.

,,Ale ty granule se ti do pusinky určitě nedostaly omylem. A teď už běž spát. Dobrou noc.” Přikryl jsem ji a zhasl lampičku.

,,Bráško?” Už jsem skoro otvíral dveře, když se ozvala.

,,Ano?”

,,Ta pohádka byla super. Mám tě ráda.”

,,Já tebe taky. Dobrou.” Usmál jsem se a byl už skoro venku, když ten její hlásek znovu zvolal mé jméno. Možná by pomohla lepicí páska.

,,Copak ještě potřebuješ?”

,,Kazety s My Little Pony najdeš ve fialové krabičce pod televizí,” oznámila mi a konečně zavřela oči.

Jak mohla vědět, že se zrovna na tohle chci podívat?