Toto poděkování jsem napsala 21. srpna 2018. Jenže jsem idiot a napadlo mě ho zveřejnit až teď. Díky za všechno, lidi. I za trpělivost s mojí příšernou pamětí.
Za chvilku bude půlnoc, zrovna jsem se vrátila z premiéry Palacha a koncertu k výročí okupace, mám v sobě kafe a tak, jako už milionkrát předtím, dopisuju svá poslední slova ke kapitole těsně před vypršení termínu.
Ne, nechcu znít pateticky. Pokud se vám tato věc líbila, pak jsem ráda. Pokud ne, tak sem s konstruktivní kritikou, jinak je mi to naprosto ukradené.
Nechtěla jsem se vší poezií líčit život či jen stroze jak encyklopedie vyjmenovávat fakta. Vyprávěla jsem vám svoji pravdu o svém fiktivním světě, bohužel mnoho událostí podepřeno historickými prameny. Psala jsem v prvé řadě pro sebe a v druhé pro ty, co zajímalo, jak asi tak počátek diktatury vypadá, protože mě to prostě zajímá.
Nepsala jsem romantický příběh, přesto se mi dočkalo odezvy nečekané v době vzniku prvního nápadu, a ano, jsem ráda, děkuji, všem za propagaci i pomoc.
Tohle nebylo klasické dílo, rozhodně ne pro mě. Jednalo se o letmý pohled do minulosti, mysli i odvahy lidí a vážně mě ten rok bavil. To, co vzniklo zprvu jako pouhý zájem, u mě přerostlo v jistou posedlost historií a dneska mám trošku depky, už třikrát jsem si poslechla hlášení z rozhlasu v 68. a cítím se lehce zdrcená, takže kecám už zase kraviny a tady to utnu.
Ještě jednou vám všem, okomentujícím i neviditelným čtenářům děkuji, kdyžtak pokud k této knize máte nějaké připomínky nebo otázky, ozvěte se do komentářů, všem odpovím. xd pokud vám tato kniha něco dala, jsem ráda, pokud vás bavila, brzy na další výročí vyjde ještě kraťoučká povídka podobného historicky fiktivního rázu, jinak osobně doporučuji sledovat, až konečně vyjdou krátké povídkové série Vjemy, které nám byly odepřeny a pro historiky čtenáře dobře známý reupload Off-line.
Tak čest práci, soudruzi, žijte svůj život, dokud můžete, svobodně, bez tanků, poučte se (a pokud chcete, sledujte můj profil, kde brzy naleznete bližší info.)
ČTEŠ
Za světlem je tma
Fiksi UmumPosledních dvanáct měsíců... Do čeho? Než vyprší čas. Smrt číhá za rohem, tma se skrývá za unavenými paprsky pouličního světla. Dvacátý první den v měsíci s sebou nese zkázu i požehnání. Komu vnese do života smích? Komu naopak pláč? Seznamte se s...