Středozemě v nebezpečí - část 1. - Dopisy

14. dopis - Emcee

Drahá Elwing,

Rozhodl jsem se, že se tě vydám najít. Ale ne dříve než získám Silmaril z našich jeskyní a osobně se nepomstím. Své pravé jméno ti však nemohu prozradit, neboť se jej i já bojím vyslovit.

Za Hnědým čarodějem se vydávat nebudu, ale můžeš u něj zkusit štěstí ty, k elfům bude přívětivější než k trpaslíkům. Bohužel nevím, kde se čaroděj nachází, ale orli by to vědět mohli.

Zahalené postavy byly stejné jako tajemné stvoření, se kterým jsem se setkal v dolech, jen o trochu nižší. Sebral jsem si od jednoho z padlých bratrů kvalitní válečnou sekeru. Hodlám ji však použít jen v obraně. Zítra se vydám do jeskyně Helmova Žlebu.

***

Žiju. Těžko tomu věřím, ale cítím zase vánek větru a sluneční svit. Nikdy jsem nebyl takhle rád venku z jeskyně. Je to zvláštní.

Časně ráno jsem se ukryl u cesty vedoucí k hlavní bráně. Projíždělo tudy, jako každé ráno, spřežení táhnoucí vozík s potravinami. Naskočil jsem na vůz, když projížděl okolo mého úkrytu, a schoval jsem se mezi brambory. U brány jsem se bál, že budou náklad prohledávat, ale i přes očividně zvýšenou ostrahu jsem nebyl objeven. V temném zákoutí jsem se vyhrabal zpod okopanin a mohl jsem dále postupovat téměř bez obav, protože mě ti vyzáblí vychrtlíci nemají šanci rozpoznat od ostatních. Jediný problém by mohl nastat, pokud bych se střetl s tím samým jako tenkrát v místnosti se Silmarilem, ale to nebylo pravděpodobné.

Kráčel jsem chodbami mnohem prázdnějšími než dříve hluboko pod povrch. Museli jich už zahubit spousty. Na patře se vzácným kamenem se pohybovalo mnoho černých kápí a trpaslíci neměli vstup povolen. Napadlo mě jednoho z nich napadnout a převléci se, ale nevím, co od nich čekat a s mou postavou bych byl snadno odhalen. Musel jsem se ponořit do stínů. Odložil jsem všechny řinčivé a těžké předměty (včetně sekery) a při střídání stráží jsem pronikl do patra.

Zprvu se zdálo nemožné místnost najít. Bloudil jsem neznámým patrem hodiny a mnohokrát riskoval, že budu objeven, ale dočkal jsem se své pomsty. Sledoval jsem již asi desátého vychrtlého mužíčka, když jsem zahlédl zvláštní svit. Věděl jsem, že je to on. Neopatrně jsem se skoro až rozeběhl k těm povědomým dveřím a v tuto neuváženou chvíli jsem zaslechl křik, jaký bych těm tvorům nikdy nepřisuzoval, ale přece byl jejich. Rozbíhali se na mě z mnoha stran. Vyrazil jsem dveře do místnosti a popadl Silmaril a rychle jej hodil do pytle. I tak se mi z něj zamotala hlava. Jen tak tak jsem se stihl dostat z místnosti a uniknout rukám mých nepřátel. Najednou jsem se v běhu na svobodu zapotácel. Cítil jsem se strašně slabý. Upadl jsem, svaly unavené a bolavé. Jeden se postavil nade mě a tasil dýku. Skopl jsem ho a doplazil se za roh. Když na mě neviděli, únava opadla a já se mohl vydat tryskem k východu. Unikl jsem na denní světlo a schoval se.

Pořád mě hledají, musím pryč. Získal jsem Silmaril.

Emcee