Středozemě v nebezpečí - část 1. - Dopisy

12. dopis - Emcee

Elwing!

Jsi v pořádku? Tvůj spis dorazil roztrhaný a celý od krve a peří. Obávám se, že orel cestu nepřežil.

O zbytek své rodiny jsem přišel, když se propadl tunel před dvěma lety. Mí přátelé byli odvedeni do místnosti s kamenem s nekalými účely, odkud už nevyšli takoví, jako dříve. Celý život jsem byl v tom dole, neznám tu nikoho ani žádné místo. Živím se nějakými rostlinami, které nejdřív opatrně zkouším a sleduji, co se mnou udělají. Občas něco ulovím.

Musím zpět. Dlužím to svým přátelům, které ten kámen zlomil. Nemá cenu kontaktovat ostatní, kdo by uvěřil vyhnanému trpaslíkovi. Naší jedinou nadějí je Hnědý čaroděj, starající se o přírodu. Slyšel jsem, že z té věčné samoty, plísně a společenství zvířat ztratil rozum a stal se nespolehlivým spojencem. Proto mám v plánu se vypravit sám. Obávám se, že to o Gordinovi a zlatě je pravda! Musím mu pomoci.

Jaké si myslíš, že mají spojení Silmarily a ty dva stromy? Mohou být pomocí jejich moci opět přivedeny k životu? A co by to znamenalo? Možná by bylo zlo zase jednou zastaveno. Nevěřím, že se tak někdy stane natrvalo. Děkuji za tvé znalosti o stromech Valinoru.

Nevěř palantírům. Tyto věci umějí být zrádné, zvlášť když je nepřítel pořád na tomto světě. Když budeš používat jeden z nich, nikdy nevíš, kdo může být na druhé straně za ostatními palantíry. Je však jedna technika zvaná ‚shrouding', pomocí které se můžeš schovat před dotěrným okem nechtěného pozorovatele. Funguje na základě faktu, že palantíry nevidí přes temnotu. Kamkoliv se dívají, musí být alespoň malý kousek světla. Budeš se tedy muset zabalit do stínů, abys unikla nebezpečím používání Kamenů. Tuto techniku prý znal Sauron, ale nikým jiným známa údajně není a všechny zmínky o ní byly ztraceny.

Nepoužívej je prosím. Pokud to bude nutné, nauč se nejdříve bránit. Bojím se, že bych tě mohl ztratit. Mysl nepřítele je silná a zlomí tě, pokud jim k tomu dáš příležitost.

Utábořil jsem se nedaleko dolů Helmova Žlebu a vidím na hlavní vchod do jeskyň. V noci jsem tam viděl něco zvláštního. Z brány vyjelo spřežení, ale nebyl to klasický kočár, vypadal skoro jako ty převážející vězně. Dostal jsem strach, že v něm vezou trpaslíky poblázněné vlivem Silmarilu, a rozhodl se, že je budu příští den sledovat. Počkal jsem na kočár ve stínech za zatáčkou. Když jsem zaslechl rachocení kol, připravil jsem se naskočit nepozorovaně na zadní část vozu. Nástup se mi podařilo provést nehlučně a zahlédl jsem okénkem do temné místnosti. Vyděsil mě pohled několika prázdných obličejů naprosto bez emocí. Bylo zřejmé, že oslepli, jejich oči byly bílé. Poznal jsem mezi nimi pár přátel. Oni mě ne. Po půl hodině děsivé cesty, která mě stála i mnoho fyzických sil, se kočár zastavil a já se běžel schovat. Dvě vysoké zahalené postavy otevřely kočár a vyvedl trpaslíky ven. Postavili je na okraj vysokého útesu. Nebránili se... Všechny je strčili dolů. Neozval se ani výkřik. Jen dutý náraz.

Emcee