Drahá Elwing,
Je pravda, že vlastně vůbec nevím, jestli Medděd ještě žije, dlouho jsem o něm neslyšel. Mrzelo by mě, kdybych už nemohl mít příležitost se setkat s tak zajímavým... tvorem? Za svůj život jsem neměl mnoho šancí navázat kontakt s netrpaslíkem. Moc si tedy cením toho, že se známe, i když je stále záhadnou, jak se mé jméno dostalo do tvé cesty.
Děkuji ti za obdiv, hledání kamenů mě i bavilo. Od mé rodiny jsem odešel, když šel otec do války, jak už jsem psal, takže u pana Gimliho jsem s nimi už nebyl. V novém domově jsem si našel pár přátel, obávám se však, že již nejsou naživu. Mohu ti někdy ukázat, co za trpasličí věci umím, a co ty zase za elfské. Koně nejsou nic pro mě. Příliš velcí.
Jsem rád, že přespáváš na bezpečnějším místě než v krčmě. Do hradu se rozhodně vydávej, jen pokud máš všechny informace, co můžeš mít. Možná by také bylo lepší, kdybys tam nešla sama, vůbec nevíš, co by tě tam mohlo potkat. Jsem rád, že se na mě nezlobíš, a že o mně nemluvíš. Nechci, aby se o mně moc vědělo.
Závidím ti tvou procházku, žádná taková místa moc neznám. Moc často jsem se z dolu nedostal, až na můj současný výlet a pochod od rodného dolu k panu Gimlimu. Pod zemí jsem samozřejmě také měl pár míst jen pro sebe, ale ta jsou teď pryč, snad ne navždy.
Dnes jsem došel k temnému pásu lesa, těsně u jeho východní hranice. Když jsem se blížil, znatelně se ochlazovalo. Je to zvláštní, v jednom místě je najednou zlom a z urostlých zelených stromů jsou zčernalé hnijící kmeny. Způsobuje to samozřejmě to, co jsem si myslel, ty divné zrůdy. Schovával jsem se v křoví a sledoval je. Bylo jich asi dvacet, dál jsem neviděl. Stáli v řadě s asi patnácti metrovými rozestupy a pomaličku se posouvali kupředu a při tom měli zvednuté ruce a něco říkali. Nerozuměl jsem, takový jazyk snad ani není. Bylo vidět, jak berou z lesa život a přes své ruce jej vedou do podivného vozu. Byl obrovský, tažený čtyřmi koni a nahoře byl zřejmě otvor, protože tam ta energie proudila. Chtěl jsem jít blíž, abych viděl, co tam je, ale jeden z nich po mně najednou metl kouzlo. Byl jsem spatřen. Zaťal jsem zuby bolestí a běžel do lesa. Nebyl jsem pronásledován. Na ruce mám něco jako omrzliny, část necítím a část mě pálí. I přes to jsem ještě urazil velký kus od lesa a omyl se v řece. U jejího břehu jsem se utábořil a píši ti.
Omlouvám se, ale víc již nenapíšu, jsem moc ospalý.
Ahoj, Emcee
ČTEŠ
Středozemě v nebezpečí - část 1. - Dopisy
FanficZlo a temnota se stahují nad poklidnou Středozemí. Původní hrdinové jsou dávno pryč nebo zmizeli. Málokdo tuší, že se blíží zkáza. Uprostřed Ithilienu se skrývá mladá dívka, sestra krále Eldariona. Tiše se sklání nad listem papíru a pokouší se naléz...
