Středozemě v nebezpečí - část 1. - Dopisy

38. dopis - Emcee

Elwing,

Dnes ráno jsem se probudil a modlil se, abych našel dopis od tebe. Splnilo se. Má drahá princezno, nezoufej, neboť pomoc je na cestě. Dnes jsem se vysvobodil a získal nového spojence.

Po přečtení tvé zprávy jsem opět zahlédl tu postavu. Šel jsem blíž a tentokrát se mi neschovávala. Postupně jsem viděl, že se jedná o starce s holí. „Může to být on?" řekl jsem si. Byl. Byl to Hnědý čaroděj.

Řekl mi, že ho o mé dobrotě přesvědčila liška s poraněnou nohou. To musela být ta z umírajícího lesa, kterou jsem zachránil z pasti. Ptal jsem se ho na ty netvory v hábitech. Řekl, že teď není čas, že musím zničit ten vůz a je třeba tě zachránit. Věnoval mi zvláštní sekeru, byla celá dřevěná, ale přesto ostrá a těžká. Nic takového jsem ještě nikdy neviděl. Požádal jsem ho, aby tě zachránil, skoro už jsem ho prosil. Poslal za tebou psy, kteří tě mají vyčenichat, orly, kteří tě mají spatřit, a mnoho dalších zvířecích zvědů.

Utíkal jsem k vozu, když mě zastavil jeho hlas. „Vím, co máte," řekl prostě. Kývl jsem a napřáhl se sekerou po temné krabici na kolech. Ví o Silmarilech, to je asi dobře. Z vozu létaly velké třísky a celé kusy tmavého dřeva. Zničil jsem celou jednu stranu a vlezl dovnitř. Byla tam drobná zdobená krabice. Sahala mi asi po pás a byla pokryta znepokojujícími řezbami. Znázorňovaly nejrůznější formy smrtí a z obětí byly vždy duše vysávány a jako by byly taženy k horní straně dřevěného kvádru. Tam na víku byl vytlačen obrys ruky, má se tam však nevešla, ta vyřezaná byla větší. Tak jsem vší silou sekl po víku a prorazil jej. Oslepil mě bílý záblesk světla a pak jsem byl schopen rozeznat, jak jednotlivé paprsky opouštějí vůz. Byly to duše zemřelých zvířat a rostlin, které ty stvůry zahubily.

Vyšel jsem na světlo a hledal čaroděje. Žádný kruh už mi nebránil. Žádal jsem jej o koně. Smál se a dal mi poníka... Rozjel jsem se za štěkotem psů a nandal si tvůj náramek.

Jedu si pro tebe, Elwing.

Emcee