Středozemě v nebezpečí - část 1. - Dopisy

36. dopis - Emcee

Drahá Elwing,

Ráno po probuzení jsem vedle sebe našel tvůj dopis. Po rychlé snídani jsem se vydal hledat další stopy. Když jsem viděl krev, věděl jsem, že nemám čas otálet. Po zdlouhavém pátrání jsem skutečně nějaké stopy spatřil. Šel jsem je sledovat. Zavedly mne pár set kroků od vozu. Zašel jsem za nevelké skály a kamení a zarazil se. Přede mnou stál ten vůz. Ten, od kterého jsem se před chvílí zvedl. Byl to on, byly tam náznaky mého táboření. Stál jsem jen kousek od něj. V okolí jiný nebyl, prozkoumal jsem to. Rozběhl jsem se k lesu a za chvíli jsem byl zase zpět u vozu. Vyryl jsem do něj znaky, abych si byl jistý, že je stejný. Byl. Vypátral jsem hranici, za kterou jsem nemohl, a hodil za ní kámen. Dopadl normálně, kletba se tedy vztahuje jen na mne.

Zmapoval jsem si hranice mého vězení. Jedná se o kruh s tím vozem uprostřed. Pokoušel jsem se vozem hnout, ale je příliš těžký. Tohle je absurdní, neskutečně mě tíží, že nemohu vyrazit hledat tě. Zajímalo by mě, jestli to tu na mě nastražili, nebo jestli mne takto začarovali, když jsem spal.

Někdo tu se mnou je, viděl jsem ho ve stromech, ale rychle se schoval. Za nějakou dobu jsem spatřil obrys postavy poblíž skal, ale hbitě zmizel, když jsem na něj zavolal. Nevím, zdali je to přítel či nepřítel, nebo jestli to byl on, kdo na mě tuto past nastražil. Zatím nepřekročil onu podivnou hranici, tím jsem si jist.

Byl jsem nucen strávit celý den na tomhle pitomém místě! Jsem tak hrozně naštvaný. Jdu dělat, jakože spím a uvidím, jestli se mě ta osoba pokusí napadnout.

Nepokusil se o to, ležím už třicet minut. Dobrou noc, slibuju, že zítra se odtud dostanu.