Drahá Elwing,
Děkuji, že ses za mnou vypravila, i když byl pro tebe odjezd tak náročný. Trochu jsem čekal, že tě třeba Dorien nebude chtít pustit, ale mrzí mě, že to bylo až tak nepříjemné.
Už na tebe nečekám u rybníka, byl jsem objeven těmi podivíny. Stalo se to, když jsem spal. Za tu dobu, co jsem na cestě, jsem se naučil spát jen velmi lehce, a tak mě probudilo šramocení těch potvor. Opatrně jsem zvedl hlavu ze svého malého úkrytu v malinkém dolíku vytvořeného pomocí několika vyšších kamenů. Ve tmě jsem zahlédl tři postavy, jak se prohrabují mým narychlo založeným táborem, a poznal jsem, že tihle tři na sobě nemají róby, ale tmavé přiléhavé oblečení a vysoké kožené boty. Bylo však jisté, ke komu patří, protože měli tu nám tak dobře známou bledou kůži a byli velice tencí. Nejspíš byli povolaní, aby mě našli, a byli k tomu adekvátně oblečeni. Chtěl jsem utéct, ale potřeboval jsem svůj batoh, který byl pohozen kousek od ohniště a jeden z nich se jím zrovna prohraboval. Druzí dva prozkoumávali okolí a jeden z nich se ke mně nebezpečně přibližoval. Vzal jsem do ruky kámen a mrštil ho na hlavu toho, co se mi hrabal ve věcech. Nečekal jsem, jestli jsem ho zasáhl a rozeběhl se. Kámen našel svůj cíl a nepřítel padl na kamenitou zem. Ten, co byl ze zbývajících dvou blíž, neartikulovaně vykřikl a oba se rozeběhli směrem ke mně. To už jsem ale měl na zádech batoh a vyrazil sprintem od rybníka směrem ke skalnatému kopečku o kus dál. Jak jsem doufal, na kamenitém povrchu a při kličkování mezi skalami jsem získal náskok. Když jsem se dostal do skal, zariskoval jsem a otočil se. Držel se mě už jen jeden z nich. Utíkal jsem směrem k horám a narazil konečně na stromy a měkčí půdu. Tady jsem se mu schoval a nabral dech. Když jsem si odpočinul, musel jsem se vydat pro vodu. Postupoval jsem směrem pryč od mého původního tábořiště. Cestou jsem ještě svého pronásledovatele dvakrát viděl a jednou slyšel. Pokud vím, on o mně nemá zdání. Pro vodu jsem musel strašně daleko, už jsem umíral žízní.
Posunul jsem se o pár hodin na jihovýchod a čekám na tebe pod nejvyšším stromem v okolí. Dovolím si teď trochu zdřímnout, i když už je noc dávno pryč.
Emcee
ČTEŠ
Středozemě v nebezpečí - část 1. - Dopisy
FanficZlo a temnota se stahují nad poklidnou Středozemí. Původní hrdinové jsou dávno pryč nebo zmizeli. Málokdo tuší, že se blíží zkáza. Uprostřed Ithilienu se skrývá mladá dívka, sestra krále Eldariona. Tiše se sklání nad listem papíru a pokouší se naléz...
